Proč cukety občas hořknou a kdy je raději vůbec neochutnávat

Vypěstujete si pěkné cukety nebo okurky, vypadají zdravě a svěže, ale po ochutnání přijde zklamání. Některé plody mají výraznou hořkou pachuť, podobnou té, která se občas objeví u okurek. V takové chvíli je dobré zbystřit, protože nejde jen o nepříjemnou chuť, ale také o možné zdravotní riziko.

Za hořkost může obranná látka rostlin

Hořknutí se netýká pouze cuket a okurek, často se objevuje i u dýní nebo tykví. Příčinou je látka zvaná kukurbitacin, tedy rostlinný toxin, který se může v plodech hromadit ve chvíli, kdy rostlina nemá ideální podmínky. Smyslem této hořké látky je ochrana, rostlina se tak brání škůdcům a býložravcům, kterým chuť vadí a plod je má odradit.

Nejčastější spouštěč je stres a výkyvy počasí

Kukurbitacinu přibývá hlavně tehdy, když je rostlina ve stresu. Typicky jde o špatný vodní režim, buď dlouhé sucho, nebo naopak přemokření. Problémem je i nepravidelná zálivka, kdy rostlina střídá období sucha a nárazového přelití. Výrazně se mohou podepsat také extrémy počasí, například horka, prudké ochlazení nebo kolísání teplot mezi dnem a nocí.

Kde bývá hořkost nejsilnější

Nejvyšší koncentrace hořkých látek bývá obvykle ve slupce a na koncích plodů. To ale neznamená, že stačí cuketu oloupat nebo odkrojit špičky. Pokud je hořká už při prvním ochutnání, berte to jako varování a plod raději nejezte.

Hořké plody raději nekonzumujte

Protože kukurbitaciny patří mezi toxické látky, hořké cukety, okurky i dýně se zásadně nedoporučuje jíst. Mohou vyvolat nepříjemné trávicí potíže a risk se nevyplácí. Před vařením nebo dalším zpracováním je rozumné každý plod ochutnat, zvlášť pokud jde o vlastní sklizeň. Mladé cukety by měly chutnat jemně, někdy až lehce máslově, bez štiplavé hořkosti.

Mýtus o solení a vypocení nefunguje

Na internetu se často objevuje rada, že hořkou cuketu stačí hodně osolit a nechat vypotit, aby hořkost zmizela. To je ale klamná informace. Kukurbitaciny jsou velmi stabilní, nespoléhají na ně ani teplo, ani vaření, ani pečení, a už vůbec ne pouhé solení. Pokud narazíte na hořký kousek, nejbezpečnější je celý plod bez kompromisů vyhodit, ideálně do kompostu.

Jak hořkosti předcházet při další sklizni

Dobrá zpráva je, že vhodným pěstováním lze riziko výrazně snížit. Pomáhá volit moderní hybridní osivo, u kterého je šlechtěním dosaženo toho, že hořké látky zůstávají hlavně v listech a do plodů se téměř nedostávají. Důležitá je také pravidelná a rovnoměrná zálivka přímo ke kořenům, ideálně tak, aby se nepřemáčely listy a půda nekolísala mezi suchem a přelitím. A vyplatí se sklízet mladé plody, nejlépe zhruba do délky 20 až 25 centimetrů, protože právě ty si nejčastěji uchovávají typickou jemnou chuť.

Zdroj: Záhrada, Jídlo