Jak vypěstovat aromatické bylinky a jak je použít III

Poslední díl miniseriálu seriálu o bylinkách se věnuje bylinkám méně často pěstovaným na běžné české zahradě. Nebudou zmíněny všechny bylinky, protože rostlinek použitelných doma i na zahradě je nepřeberné množství.

Yzop lékařský

Tato bylinka patří mezi vytrvalé polokeře s výrazným aromatem a širokými léčivými účinky, které jsou velmi podobné účinkům šalvěje. Tyto dvě bylinky tvoří dvojici, kterou oceníme zejména tehdy, když potřebujeme léčit nějaký zánět (v ústech, krku, dýchacích cestách, na kůži), zahlenění nebo chceme omezit pocení.

V kuchyni je neocenitelný pro dochucování mas, polévek, omáček, zálivek nebo třeba paštik.

Sklízíme listy, kdykoliv je potřebujeme, jednorázovou sklizeň pro uskladnění děláme v době květu, to sklízíme vrcholky včetně květních zakončení. Konzervujeme nejlépe sušením.

Šalvěj lékařská

Též patří do čeledi hluchavkovitých, s yzopem má společné účinky, použití i nenáročnost pěstování. Šalvěj je mnohdy doporučovaná i při potížích s pamětí.

Pěstujeme venku, protože se jedná o polokeř. Ale lze pěstovat i doma za oknem, kde si vybereme její menší, převislou formu.

Šalvěj i pro květináče — Šalvěj vhodná pro domácí pěstování

Sklízíme pouze listy a nať. Listy se sbírají krátce před květem kolem poledne a za suchého počasí, protože vlhké listy hnědnou. Suší se v tenkých vrstvách, pokud možno rychle a ve stínu. V sušičce na nejnižší teplotní stupeň.

Bylo vyšlechtěno několik kultivarů šalvěje, které mají ovocnou vůni. Například ananasovou, jahodovou a další. Jsou výborné do ovocných salátů nebo pro ochucení vody.

Levandule lékařská

Další u nás pěstovaná zástupce čeledi hluchavkovitých je levandule lékařská. Její listy nemají tak intenzivní aroma, jako je tomu třeba u šalvěje, zato květenství je neskutečně voňavé.

Některým živočichům, například molům, mšicím, přímo smrdí, a proto se jí vyhýbají. Levanduli proto dáváme v plátěných pytlících do skříní nebo z ní děláme nálev na preventivní postřik proti mšici.

Jako léčivka se používá zejména pro své účinky na pokožku, nejlépe do koupele. Uvolňuje celý organismus, takže jej využíváme do čajů, které pijeme zejména večer, pro klidnější spánek.

Využití v kuchyni je též široké, je jednou ze složek provensálského koření. Takže využijeme zejména k dochucení slaných pokrmů, ať již jsou to masa nebo třeba slaný koláč. Zde používáme zejména mladé lístky, které jsou pikantní.

Pěstování je též nenáročné, levandule se rychle rozrůstá, proto musíme pravidelně na jaře stříhat. Stříháme zejména nové výhony. Staré dřevo obráží hůře. Ale pokud má keř dobré kořeny, zvládne i větší zásah do starého dřeva, když chceme rostlinu více zredukovat. Včely i motýli ji ocení, med z ní nádherně voní.

Levanduli stříháme zejména mladší výhony — Levandule, kterou ostříháme až na staré dřevo, obráží hůře. Ale většinou obrazí

Koriandr setý

Patří k čeledi miříkovitých, je tedy blízký příbuzný například s kmínem. I na vzhledu byliny je to znát. Rostlina je jednoletá. Pokud ji nenecháme vysemenit, musíme ji sít každým rokem. Ovšem, stejně jako je tomu u kopru, koriandr nemá příliš rád výsev do řádků. Mnohem lépe vzejde, když vysemení sám nebo jej rozhodíme po záhoně, jen tak, nazdařbůh.

Využíváme plod a list, jak v kuchyni, tak v léčitelství. V kuchyni jej oceníme k masům, houbám a zelenině. Domácí chleba s koriandrem je lépe stravitelný. A kozí sýr s touto bylinkou prostě nemá chybu.

Léčivé účinky má na trávení nebo v případě revmatických potíží.

Sklízíme buď listy, nebo plody. Listy kdykoliv během potřeby, plody ve stavu, kdy jsou téměř zralé (abychom si je při manipulaci neotřepali).

Kerblík třebule

Vyžaduje stín a sklizeň mladých listů. Je jednoletkou ze stejné čeledi jako koriandr, tedy miříkovitých. Je aromatický. Rostlina může dorůst až do 70 centimetrů, pro její pěstování vybíráme stinné místo, kde máme dost velký prostor.

Vzhledem k tomu, že sklízíme listy, snažíme se udržet rostlinu ve stádiu růstu co nejdéle tím, že včas odstraňujeme květní stvoly. Po vykvetení rostlina totiž odumře.

Květní stvoly odstraňujeme, aby rostlina příliš brzy nezašla

Používáme ke slaným pokrmům, ale do teplých pokrmů jej přidáváme až těsně před dokončením – stejně jako například kopr. Vůní tato bylinka připomíná anýz a petrželku, ve francouzské kuchyni patří do směsi tzv. jemných bylin.

S blížícím se podzimem můžeme kerblík nasušit, čerstvý je však vždy lepší. Pomáhají zejména s trávením. Pokud necháme rostlinu vysemenit, máme o další sezonu postaráno.

Saturejka zahradní

Je dalším zástupcem z čeledi hluchavkovitých, je však rostlinou jednoletou. Dobře vysemeňuje, o její množení a pěstování v dalších letech od výsevu se vůbec nemusíme starat. Rostlina ne nenáročná, po odkvětu ale hyne.

Sklízíme celé rostliny, které dáme sušit do stínu. Jakmile jsou suché, odrhneme je a suché listy uschováme nejlépe ve sklenicích nebo jiných dobře uzavíratelných nádobách.

Její aroma je nezaměnitelné, chuť také. Ale pozor, ochucuje na kyselo. Takže ji používáme tam, kde chceme dosáhnout kyselé chuti. Proto je výborná například na ochucení ryb, nejlépe spolu s kmínem a rozmarýnem. Výborná je i v zapékané zelenině a celkově v balkánské kuchyni.

Semenáčky saturejky zahradní, rostou samy tam, kde v létě rostlina vysemenila

Díky intenzivnímu aromatu také můžeme využít pro tvorbu nálevu na preventivní postřik proti mšici.

V lidském těle pomáhá s trávením, zvyšuje krevní tlak, působí jako lehké afrodiziakum.

Pelyněk estragon

Svojí jemnou a mírně hořkosladkou chutí je výborný do bylinkového másla, nádivky, k masům, do ovocného octa. Úžasná je estragonová hořčice nebo naložená zelenina s estragonem. Pokrmy turecké a arménské kuchyně se bez něj téměř neobejdou.

Lze jej pěstovat v záhoně, je trvalkou. Vyžaduje vydatnou zálivku. Na zimu je však nutné jej buď dobře chránit před vymrznutím, nebo vyrýt a nechat přezimovat v květníku doma na chladnějším místě. Vhodné je i pěstování v truhlíku, zde však nesnese přelití.

Pomáhá s trávením, podporuje metabolismus, zpomaluje kornatění cév a podporuje chuť k jídlu. Některé druhy jsou, stejně jako šalvěj a yzop, nebezpečné pro těhotné ženy. U bylinek všeobecně platí, že těhulky a kojící maminky by měly nejdříve zjistit, zda je vůbec mohou používat. A pokud mohou, v které fázi těhotenství se některým raději vyhnout.

Měsíček lékařský

Je jednoletou nádherně kvetoucí bylinou, která bohatě vysemeňuje, a proto, jakmile jej jednou vypěstujeme, se o následující generace nemusíme vůbec starat. Dobře mu dělá občasná vydatná zálivka, slunné místo. Lze pěstovat i na balkoně, zde samozřejmě musíme vysévat každoročně.

Sklízet můžeme třeba jen květy, ale i nať. Rostliny znovu obrazí a vykvetou.

Měsíček má široké využití zejména do čajových směsí a při péči o pokožku. vysemení sám.

Pokud květy měsíčku zůstanou ráno i po sedmé hodině uzavřeny, bude pršet.

Měsíček používáme na čaj, který zklidňuje celé tělo, pomáhá upravit funkci jater a žlučníku, čistí krev. Hojně jej využíváme pro výrobu mastí, které pomáhají s potížemi na pokožce, také s poraněními pokožky a s plísňovými infekcemi. Dalších účinků je velmi mnoho, celkové je měsíček pro lidské tělo blahodárným.

V kuchyni také najde své využití, květy používáme pro dobarvení a zjemnění omáček, šťáv k masům, do moučníků – v podstatě stejně jako šafrán.

Libeček lékařský

Je vytrvalou, až dva metry vysokou bylinou z čeledi miříkovitých, která má výrazné aroma polévkového koření. Často bývá používán k ochucení brambor, mas, zálivek, pečiva, pomazánek, luštěnin. Oddenky téhle bylinky můžeme kandovat.

V těle působí silně močopudně – je součástí čajových směsí pro odvodnění. Proto lidé s nemocnými ledvinami s libečkem opatrně (ostatně jako se všemi miříkovitými rostlinami, zejména s řapíkatým celerem). Zmírňuje plynatost a zlepšuje trávení. Příznivě působí na žlučník a játra. Podporuje krevní oběh, čímž zmenšuje problémy s revmatem.

Již v květnu je libeček poměrně velkého vzrůstu

Pěstování je nenáročné, spokojený je na slunném místě s dostatkem vláhy a živin. Roste v jakékoliv půdě. Pěstování na balkoně možné je, rostlina jen bude drobnější. Na svém aromatu však nic neztratí.

Sklízíme podle potřeby, jednorázovou sklizeň pro uskladnění děláme v květnu nebo červnu a pak po obrostení rostliny například v srpnu. Listy sušíme na volném vzduchu, ve stínu.

Lichořeřišnice větší

Mnohdy používaná spíše jako okrasná rostlina. Zvládne však všechny role – okrasné rostliny, léčivky i koření. Výrazná hořčičná či ředkvičková chuť této bylinky dodá šmrnc nejen masům a zelenině, ale i pomazánkám, salátům, nebo sýrům. Lichořeřišnicová semínka můžeme používat jako náhradu kaparů. Z lichořeřišnice lze vyrobit výbornou domácí hořčici.

Mladé rostlinky lichořeřišnice v květnu, seté počátkem dubna.

Pěstování je jednoduché. Jedná se o jednoletku, kterou můžeme předpěstovat nebo sít rovnou do záhonů. Lze pěstovat i na balkoně v truhlících. Často se využívá jako půdopokryvná rostlina a pěstuje se pod stromy v kruhu, který chceme udržet bez plevele. Stromům prospívá.

Lidskému tělu také, má dokonce i antibakteriální účinky, zejména na močové cesty, prostatu a plíce. Všeobecně posiluje imunitu, pomáhá při respiračních infekcích, posiluje nervový systém.

Některé bylinky je lépe používat čerstvé, u jiných se aroma lépe rozvine až po usušení. Některé bylinky můžeme používat bez omezení, u některých si musejí dávat pozor lidé s určitými poruchami, také těhulky a kojící maminky. Bylinky můžeme v kuchyni používat jednotlivě, vynikající jsou však jejich směsi. To stejné platí v léčitelství. Mohou výrazně podpořit klasickou léčbu, u mírných obtíží nás zvládnou uzdravit i samy. Některé nám na zahradě pomohou v prevenci proti škůdcům. Stačí se bylinek nebát, experimentovat v kuchyni a věřit jim.