Vybíráme a sázíme hosty pro každou zahradu
Na zahradě pod keři a stromy, ale i na skalce, jich nikdy není dost. Bohyšky mají výrazné květy a bohaté, zajímavě tvarované listy. Na stinném stanovišti rostou a bují řadu let.
Vysazením bohyšky, zvané též hosty nebo funkie, se ocitnete v dobré společnosti. Tahle rostlina svým bujením doslova podporuje dobrou náladu. A pokud by se vám rozrostla až přes míru, můžete si část jejích rašících výhonků osmažit v těstíčku, jako to dělají Japonci.
Do pěstování host se zamilovali především Britové. Oni také spolu s Američany převzali od Japonců štafetu největších šlechtitelů. Moderní kultivary bohyšek z jejich zahradnictví jsou odolnější a tvarově i barevně přepestré.
Mohou být jednobarevné, žíhané i panašované
Listy bohyšek mohou být jednobarevné, bíle obroubené, světle panašované nebo naopak s tmavším mramorováním. Některé odrůdy svítí jasně žlutým listovím, jiné se zbarvily sytě zeleně nebo až do petrolejové modři. A nakonec si ještě můžete vybírat z květů: od bílých po sytě modrofialové, od úzkých a dlouhých až pro zvonečky podobné silně zvětšeným šeříkovým květům.
Bohyšky trpasličí a hosty obří
Na světě roste přes čtyřicet druhů bohyšek, ale mnohé z nich se prakticky nepěstují. Zato z nějakých pěti, šesti často pěstovaných druhů vzniklo na šest tisíc kultivarů! Vznikly jednak šlechtěním botanických druhů, jednak jejich křížením.
A teď si vyberte… Trpasličí nebo obří o metrovém průměru trsu? S listy úzkými, širokými, hladce lesklými nebo s matně ojíněnými a s vystouplou sítí žilek?
Výsadba: svědčí jim polostín
Bohyškám svědčí polostín až stín. Chceme-li jimi zkrášlit i slunnější výsadby, měly by mít permanentně vlhčenou půdu a závětří. I tak pro bohyšky není například jižní svah to pravé ořechové, pokud přes ně alespoň na pár hodin nepřejde stín.
Ideál je ranní slunce a po zbytek dne polostín až stín. Odolnější vůči sluníčku jsou zejména žluté nebo žlutě skvrnité kultivary. Ty by dokonce bez každodenních tří hodin přímého slunce své žluté zbarvení postupně ztratily. Naopak úplný stín může u některých bohyšek vést k tomu, že jim narostou větší listy a v menším počtu, což někdy neodpovídá našim představám.
Bohyšky přežijí mnohé, ale nelibují si na vápnitých půdách. Tam jim raději půdu smícháme s rašelinou. Ani vytrvalé zamokření není pro tyhle zelené krásky důvodem ke spokojenosti. Dopřejme jim půdu úrodnou a vlhkou, ale prodyšnou.
Kombinujeme různé kultivary
Bohyšky alias hosty mohou samy vytvořit dostatečně hustý porost, pokud je rozsázíme dostatečně blízko k sobě. Vhodná je například velká modrolistá bohyška Sieboldova, varieta Elegans. Můžeme nakombinovat i více kultivarů, aby jejich výsadba byla náležitě pestrá.
S hostami ladí čechravy, dlužichy a lilie
Zajímavější výsadbu získáme kombinací více trvalkových druhů. Dobře vypadá sousedství vyšších rostlin s jemným a bohatým květenstvím – s vysokými kultivary čechrav, s dlužichami, liliemi zlatohlavými nebo japonskými sasankami.
Bohyšky dobře doplní i druhy s vysokými úzkými listy, ať už zvolíme okrasné traviny nebo denivky a česneky.
Jelikož listy bohyšek raší až v pozdním jaru a na podzim opět mizí, vyplatí se kolem nich vysadit jarní krokusy, talovíny nebo sasanky, aby nám zpestřily kus prozatím holé půdy.
Potřebují vláhu, vydrží i na skalce
Bohyšky vesměs pocházejí z Dálného Východu – jejich vlastí je Japonsko, Korejský poloostrov i kus Číny a Ruska. Kuriózní je, že nejběžněji pěstovaný druh – bohyšku jitrocelovitou – najdeme v přírodě jen v jihovýchodní Číně. Odsud ji do svých zahrad kdysi dávno dovezli Japonci a teprve ze Země vycházejícího slunce se v 19. století dostala k nám do Evropy. Při průzkumu místního klimatu zjistíme, že teploty jsou ve vlasti bohyšek podobné těm našim nebo nižší, zato vlhkost bývá vyšší až dvojnásobně.
Nemůžeme je tedy sázet do slunečního úpalu ani do sucha. Jakmile však kořeny dosáhnou k podzemní vlhkosti, stačí bohyšce přistínění během největšího slunečního žáru a vydrží i na skalce.