Zimní zahrada s japonskými prvky

Zahrada v zimě - Foto: Depositphotos
Zahrada v zimě – Foto: Depositphotos

Díky tvarovanému buxusu, šustícímu bambusu, zaštipovaným jehličnanům a ostrůvkům z obřích travin jsou zahrady v japonském stylu přitažlivé i zimním období. Inspirujte se našimi snímky a zkuste si na zahradě  vybudovat stálezelené zákoutí. Zima bude u vás zelenější a veselejší!

Japonské zahrady jsou zajímavé jak výsadbou, tak vyzněním a stále lákají k napodobení. I tvůrci těch nejjaponštějších zahrad u nás skromně prohlašují, že stvořili pouze zahradu s japonskými prvky nebo Japonskem inspirovanou.

Mají rádi kulturu Východu, léta studovali tamní historii i principy buddhismu a teď by si chtěli vyzkoušet, zda už se vcítili do myšlení japonských tvůrců zahrad v určitém období.

Začněte nápadem

A co vy? Pořídili jste si lampu rankei či pítko tsukubai? Nezbývá, než alespoň jedno zákoutí zahrady přebudovat na kompozici v japonském duchu, třeba kolem posezení, kde se vám bude hezky pít zelený čaj.

Ale pozor: Japonci začínají budovat i malé prostranství s myšlenkou jak a proč: podle této vize upraví terén, rozmístí kameny, vysadí strom, a nakonec dojde i na nějakou skulpturu. Protože japonská zahrada nemá obsahovat nic zbytečného.

Vyhněte se sudé

Vyhněte se sudým počtům. Kameny sesazujte do skupin po třech nebo pěti. Prvek použitý na zahradě – ať kámen, dřevina nebo lucerna, má být vidět. Lucerna cudně vykukující z houští je nesmysl, kámen mizející v břečťanu taktéž.

Zahrada má zahrnovat vyvážený poměr kamene, rostlin a vody. Základní používané dřeviny jsou borovice, jalovec, tsuga, javor, vrba a dub. Z kvetoucích ty druhy, které nekvetou příliš dlouho. Japonci milují sakury a slivoně proto, že jim krátkým kvetením připomínají pomíjivost. Jejich kvetení je vzácné, vnáší do zahrady prvek času. Jejich výsadbou nic nezkazíte, ale základem scenérie by měly být upravené pěnišníky, azalky, buxus, bambus a drobné podrostové traviny a dřeviny.

Hodí se i vistárie, zejména do čajových zahrad.

Tvarování dřevin a výsadba drobnějších bonsají je ve východních zahradách běžné. Měly by však působit co nejpřirozeněji a imitovat přirozené působení deště, větru a klimatických podmínek. Pokud nevíte, jak začít, inspirujte se ukázkami ze zahrad, které jsme pořídili v zahradách českých milovníků východního stylu.

Vyhnete se samoúčelnosti

Pokud nezakoupíte kamennou lucernu se zabudovaným tunýlkem pro elektrický kabel, tedy obvykle „made in China“, nezbude vám, než do ní instalovat svíčku nebo olejový kahánek.

Lucerna v japonské zahradě má svítit, jinak postrádá smysl – a co postrádá smysl, musí ze zahrady pryč. Vážně ji budete večer, co večer rozsvěcet?

Pítko tsukubai bývá vítaným dokreslením japonské zahrady a přináší užitek ptactvu i včelám. Ale vy osobně byste se nebáli napít ze zdroje s nepřetržitou uzavřenou cirkulací vody?

Japonské můstky, červeně natřené (což podle samotných Japonců vůbec není nutné) a obloukovitě se klenoucí nad potůčkem vypadají malebně. Vy byste přes dřevěný klenutý můstek chodili? I po dešti, když to klouže? Rovně otesaný široký podélný kámen bude bezpečnější a neméně stylový.

Kapři koi, zejména ti barevní šampioni, se notně prodraží. Zlatí karásci nebo jeseni tolik nenarostou, netrpí jarními virózami a jejich pozorováním si zklidníte nervy za méně peněz.

Zkrátka japonskou část zahrady by nikdo neměl dělat podle obrázkových katalogů. Nezapomeňte – vše nadbytečné musí pryč!

Iluze vypůjčené krajiny

Japonské zahrady mají být ohraničené, oplocené. Musí být jasné, jaký prostor se proměnil ve scenérii podle vize svého tvůrce. Zároveň ovšem skuteční mistři zakomponují do zahrady i pohledy do jejího okolí: horu na obzoru, strom rostoucí opodál, jezero. Iluzi lze navodit dřevinou nebo balvanem, které svou siluetou převyšují hranu zdi v místě, které skýtá i pohled na zapůjčené pozadí. Jinou možností je vytvoření okna (podélného) v obvodové zdi

 

Text: Radka Borovičková

Podobné články

Napsat komentář