Černé skvrny na rajčatech děsí pěstitele, přitom nejde o chorobu

Hniloba rajčat / Foto: Depositphotos
Hniloba rajčat / Foto: Depositphotos

Tmavé, propadlé skvrny na konci plodu dokážou pěstitele vyděsit, protože vypadají jako vážná choroba, která zničí celou úrodu. Ve skutečnosti ale často nejde o infekci ani škůdce. Tento problém se označuje jako hniloba květního konce plodů a je to fyziologická porucha vyvolaná nevhodnými podmínkami při pěstování. Nejčastěji postihuje rajčata, ale podobně náchylné bývají také papriky a lilky, tedy zelenina s většími, rychle rostoucími plody.

Jak hnilobu květního konce bezpečně rozpoznat

Typickým znakem je kruhová skvrna na špičce plodu, kde dříve býval květ, tedy na straně nejdál od stopky. Zpočátku může mít odstín zelenohnědý, později tmavne až do černa. Jak se poškození zvětšuje, pletivo se propadá a konec plodu působí zploštěle nebo vtlačeně. Velikost postižené plochy se liší kus od kusu, někdy jde jen o malý flíček, jindy má skvrna několik centimetrů a zabere podstatnou část konce plodu.

Skutečná příčina souvisí s vápníkem ale i s vodou

Přímým důvodem vzniku je nedostatek vápníku v plodu. Vápník je důležitý pro stabilitu buněčných membrán a správný růst nových buněk. Pokud ho mají pletiva málo, buňky začnou ztrácet pevnost, mohou se nadměrně zvětšovat, dochází k narušení membrán, únikům látek a následnému odumírání části tkáně. Výsledkem jsou tmavé, odumřelé a propadlé oblasti, které známe z praxe.

Důležité je pochopit, že většinou nejde o to, že by v půdě vápník chyběl. Vápníku bývá v půdách, pěstebních substrátech i v samotné rostlině obvykle dost. Problém nastává tehdy, když se vápník nedokáže včas a v potřebném množství dopravit do vzdálených částí rostliny, tedy právě do plodů. Aby se vápník přenášel, musí rostlinou proudit voda. Když je příjem vody nepravidelný, plody na konci řetězce zásobování trpí nejdřív.

Papriky a rajčata v jednom záhoně / Foto: Depositphotos
Papriky a rajčata v jednom záhoně / Foto: Depositphotos

Proč jsou plody zranitelnější než listy

Listy zpravidla získají vápník snáze než plody, protože více transpirují a lépe si o vodní proud řeknou. Plody jsou oproti tomu v horší pozici, navíc jsou od kořenů dál a o dostupné zdroje vápníku a vody konkurují méně úspěšně. Když tedy nastane výkyv v zálivce, projeví se to nejčastěji právě na konci plodu, kde se deficit objeví lokálně.

Kdy riziko výrazně roste

Pěstování v omezeném kořenovém prostoru

Nejvyšší riziko mívají rostliny v nádobách, květináčích a pěstebních pytlích, protože kořeny mají málo prostoru a substrát vysychá rychleji. Jakmile dojde k přesušení a následnému nárazovému zalití, tok vody rostlinou kolísá a plody se mohou ocitnout bez stabilního přísunu vápníku. Naopak rostliny pěstované přímo v záhonu nebo ve skleníku v půdě bývají stabilnější, protože půda drží vláhu rovnoměrněji.

Hnojení do suché půdy a nevhodná skladba živin

Potíže může zhoršit i situace, kdy se hnojivo přidá do suchého substrátu. V půdní vodě pak vzniká vysoká koncentrace živin, která brzdí příjem vody kořeny. Některé složky hnojiv navíc s vápníkem soutěží o přístup ke kořenům, typicky amonné formy dusíku. Výsledek je stejný, vápník se do plodů dostává hůř, i když ho v půdě nechybí.

Příliš vysoká vzdušná vlhkost ve skleníku

Roli může sehrát i velmi vysoká vlhkost vzduchu, protože omezuje přirozený pohyb vody rostlinou. Ve skleníku proto pomáhá pravidelně větrat přes den, aby rostliny lépe přijímaly vodu kořeny a proudění uvnitř rostliny bylo plynulejší.

Co dělat když se skvrny objeví

Plody, které už mají hnilobu květního konce, se obvykle zachránit nedají. Poškozená tkáň se neobnoví a plod bude znehodnocený. Smysl má zaměřit se na prevenci u dalších plodů, které se teprve vyvíjejí. Jakmile se podaří stabilizovat podmínky, často se další nasazené plody vyvíjejí už bez problémů.

Zničená úroda rajčata / Foto: Depositphotos
Zničená úroda rajčata / Foto: Depositphotos

Prevence je hlavně o pravidelné zálivce

Udržujte substrát stále rovnoměrně vlhký

Základní pravidlo zní nenechat půdu ani substrát během sezony vyschnout. V horkých dnech může být potřeba zalévat i dvakrát denně. Lepší je rozdělit zálivku na dvě menší dávky než zalít jednou velkým množstvím, protože tak udržíte stabilnější vlhkost a plynulejší tok vody rostlinou. U pěstebních pytlů platí, že jakmile jednou výrazně vyschnou, velmi špatně se znovu provlhčí rovnoměrně, a to riziko ještě zvyšuje.

Pomozte si technikou nebo vhodnějším pěstováním

Pokud víte, že nemůžete zalévat často, pomůže automatický zavlažovací systém, větší nádoby s větším objemem substrátu, nebo přechod na pěstování v půdě na záhonu či ve skleníkovém záhonu. Praktickým krokem je také mulčování povrchu, protože omezuje výpar a drží u kořenů stabilnější vlhkost.

Hnojte opatrně a jen do vlhké půdy

Tekutá hnojiva mohou být užitečná, ale aplikujte je pouze tehdy, když je půda už vlhká, a vždy podle doporučení výrobce. Vyhnete se tak nadměrné koncentraci živin v půdní vodě, která by rostlinu stresovala a omezila příjem vody.

Proč postřiky s vápníkem většinou nepomohou

Častou reakcí je snaha dodat vápník postřikem na list. U hniloby květního konce to ale obvykle nefunguje, protože plody vápník přes povrch špatně přijímají a přenos vápníku z listů do plodů je omezený. Navíc některé přípravky, například na bázi dusičnanů, mohou podpořit bujný růst zelené hmoty, která si pak vezme ještě větší díl dostupného vápníku, a plodům ho paradoxně zbude méně.

Co si z toho odnést pro další sezonu

Hniloba květního konce není nakažlivá choroba, ale signál, že rostlina zažila výkyvy v dostupnosti vody a tím i v přísunu vápníku do plodů. Nejlepší strategií je pravidelná zálivka bez extrémů, rozumné hnojení bez aplikace do sucha, dostatek prostoru pro kořeny a ve skleníku také průběžné větrání. Když se tyto drobné úpravy podaří udržet, další plody obvykle dozrají zdravé a úroda může pokračovat bez větších ztrát.

Zdroj: Rhs, Missouri Botanical Garden  

Přidat na Seznam.cz

Napsat komentář