Ořechy mají zvláštní schopnost spojit užitek s krásou. V kuchyni jsou ceněné pro chuť, energii a široké možnosti použití, na zahradě zase jako stromy a keře, které umí vytvořit příjemný stín, nabídnout jarní květy nebo jehnědy a přilákat ptactvo i drobné savce. Ne každý „ořech“ se však dá úspěšně pěstovat ve střední Evropě. Některé druhy potřebují dlouhé horké léto, jiné nesnášejí mráz a další vyžadují specifické opylení či hodně prostoru.
Pokud chcete sklízet vlastní oříšky, vyplatí se začít u druhů, které jsou pro naše podmínky ověřené. Zároveň je dobré myslet na to, že řada dřevin plodících ořechy roste desítky let a může být dominantou pozemku. Proto se rozhodujte nejen podle chuti, ale i podle velikosti zahrady, půdy a toho, zda chcete spíš strom, nebo keř.
Co rozhoduje o úspěchu: prostor, opylení a mrazuvzdornost
Nejčastější důvod zklamání bývá jednoduchý: strom sice roste, ale neplodí. U některých ořechů je potřeba cizosprašnost, tedy výsadba dvou a více jedinců (nebo kompatibilních odrůd) kvůli opylení. Dalším limitem je mráz a délka vegetační sezóny. Druhy z teplých oblastí mohou v našich zimách namrzat, nebo sice přežijí, ale květy poškodí jarní mrazíky a úroda nebude. A konečně je tu prostor: některé stromy vytvářejí široké koruny a silné kořeny, takže se nehodí do těsných městských zahrad.
Praktické pravidlo: pokud nemáte jistotu, že jde o samosprašnou odrůdu, počítejte raději s výsadbou alespoň dvou rostlin a dejte jim dost místa i světla.
Ořešák královský: klasika, která se odmění štědře
Vlašský ořech je u nás symbolem „pravého ořechu“ a není to náhoda. Ořešák královský dokáže po zakořenění růst do impozantních rozměrů, vytvoří majestátní korunu a v dospělosti umí dávat velké množství plodů. Hodí se tam, kde chcete spojit užitkový strom se stínem pro posezení. Vybírejte místo, kde nebude vadit opad listí a slupek, a kde nebude koruna časem zasahovat k sousedům či nad střechy.
Daří se mu v hlubší, živné půdě s dostatkem vláhy, ale bez dlouhodobého zamokření. Čím lepší podmínky, tím pravidelnější úroda. Pokud vybíráte sazenici, zajímejte se o odrůdy s vyšší odolností vůči mrazu a pozdějším rašením, které snižuje riziko poškození jarními mrazy. Některé odolnější typy, například tzv. karpatské formy, jsou ceněné právě pro lepší snášení chladu a přitom si zachovávají chutné, relativně snadno louskatelné jádro.
Líska: rychlejší úroda a skvělá volba i do menších zahrad
Na rozdíl od velkých ořešáků je líska často ideální pro běžnou zahradu. Lze ji pěstovat jako keř i menší stromek, dobře se tvaruje a při dobré péči plodí pravidelně. Lískové oříšky navíc patří mezi nejvděčnější „domácí“ ořechy: bývají sladké, aromatické a v kuchyni mimořádně univerzální. Z hlediska výživy vynikají obsahem zdravých tuků a celé řady minerálů, často se zmiňuje železo, vápník, fosfor či draslík.
Pro úrodu je obvykle výhodné vysadit více keřů, protože opylení bývá spolehlivější. Lískám svědčí kypřejší půda a mírně vlhčí stanoviště, zároveň ale potěší, že jsou poměrně nenáročné. Pokud chcete zároveň okrasný a robustnější prvek, lze uvažovat i o lísce turecké, která vytváří vyšší habitus. A kdo touží po kombinaci odolnosti a dobré chuti, může sáhnout po hybridních lískách šlechtěných s důrazem na plodnost a vitalitu, které často začínají dávat smysluplnou úrodu už během několika let.
Mandle, jedlé kaštany a pekany: jde to, ale chce to plán
Kromě „dvou jistot“ v podobě ořešáku a lísky existují i další ořechy, které se u nás dají pěstovat, jen je potřeba realističtěji přemýšlet o mikroklimatu. Mandloně například lákají nádherným jarním kvetením a některé otužilejší typy umí v teplejších polohách plodit. Slabým místem bývají jarní mrazíky, které dokážou květy zničit dřív, než se vytvoří plody. Proto se vyplácí chráněné stanoviště a odrůda, která kvete později. U menších zahrad je výhoda, že mandloň může zůstat relativně kompaktní a zároveň nabídne i okrasný efekt.
Jedlé kaštany jsou další zajímavou volbou, zejména do oblastí s mírnější zimou. Potřebují prostor, světlo a trpělivost, ale odměnou jsou plody, které se dají péct, vařit i zpracovat na mouku. Pecan (ořechovec pekanový) je u nás spíše pro nadšence a teplejší lokality, protože potřebuje dlouhé teplé léto, aby plody dobře dozrály. Přesto se najdou zahrady, kde se mu daří, když má dost slunce, závětří a kvalitní půdu.
Které ořechy raději nekupovat jako sazenici do běžné zahrady
Existují ořechy, které sice znáte z obchodů, ale v našich podmínkách jsou bez vyhřívaného skleníku nebo specifického klimatu prakticky nerealistické. Typickým příkladem je makadamie, která pochází z teplejších oblastí a chlad snáší špatně. Podobně para ořechy jsou spojeny s tropickým prostředím a složitými vazbami na tamní ekosystém, takže domácí pěstování nedává smysl. U pistácií je problémem nejen mrazuvzdornost, ale i nároky na teplo a často i potřeba samčích a samičích rostlin pro opylení. V těchto případech je rozumnější spolehnout se na produkci ze zemí, kde mají vhodné podmínky i zkušené pěstitele.
Nejde o nemožnost, ale o pravděpodobnost: čím exotičtější ořech a čím citlivější na chlad, tím větší riziko, že budete mít hezkou rostlinu bez úrody.
Jak si vybrat správně: ořechy podle vašeho cíle
Chcete-li rychlejší výsledek a přitom nenáročnou péči, bývá nejjistější volbou líska. Pokud máte velkou zahradu a toužíte po stromu, který bude „na generace“, zvolte ořešák a počítejte s tím, že potřebuje prostor a čas, ale pak vás může zásobovat opravdu velkoryse. Mandloně a kaštany jsou krásná cesta pro ty, kdo mají vhodné místo a chuť zkoušet i něco méně tradičního. A exotické ořechy, které vyžadují tropy nebo pouště, si klidně dopřejte dál z obchodu, kde už za vás náročnou část práce odvedlo správné podnebí a farmářská praxe.
Dobře zvolený ořech na zahradě je víc než jen úroda. Je to stín v létě, život pro ptáky, vůně listí po dešti a pravidelný podzimní rituál sběru. Stačí vybrat druh, který bude ladit s vaším prostorem i klimatem, a ořechy se stanou jedním z nejvděčnějších darů vlastní zahrady.
Zdroj: Arbor Day Foundation, Naše krásná zahrada
U ořešáku vlašského doporučuji velkou obezřetnost. Sázet ho nejméně 10 metrů od chalupy, rodinného domku. Aby jste časem nezjistili popraskané zdi. Dokáže si natáhnout kořeny za svým štěstím. Stromy pěstované ze semenáčů začínají plodit nejdříve v osmi až deseti letech. Vhodnější jsou proto štěpované druhy, které plodí už 2 – 3 roky od výsadby. Při sázení se kořeny nezakracují, pokud nejsou polámané nebo příliš dlouhé. Prořezávání při výsadbě nám pomáhá vyvážit tělo sazenice s jejími kořeny. Sazenici seřízněte těsně nad čtyřmi až šesti pupeny nad bodem roubování. Obvykle od 40 do 60 centimetrů nad zemí (v úrovni kolen). Když řežete stromek, ujistěte se, že jej řežete pod úhlem; neřežte rovně. Po seříznutí můžete na vrch sazenice aplikovat vodní balzám (není to nutné). Nejpopulárnější mezi zahrádkáři jsou kvalitní, středně velké, snadno loupatelné a trvanlivé odrůdy takzvaných polopapíráků.
Od sousedovic plotu je třeba zachovat vzdálenost minimálně 3 metry. Od jeho zdi doporučuji minimálně 10 metrů. Ořešák je ve dřevě plně mrazuvzdorný do -30°C, některé květy můžou popálit pozdní mrazíky. Mladé stromky lze ochránit obalením jutovinou, chvojím, či rákosem. U starší stromů pomáhá opřená deska z jižní strany, která zabraňuje proniknutí zimních slunečních paprsků do stromu a rozproudění mízy. Na podzim zapravujeme fosforečná a draselná hnojiva, pokud nemáme blízko studnu. Dávku dusíkatých hnojiv si rozdělíme na dvě části, první přidáme do půdy před květem a druhou do konce června. Pod jeho korunou navíc moc jiných rostlin neporoste; uvolňuje látky brzdící růst. Vlašské ořechy obsahují ve svých zelených částech a kořenech toxickou látku zvanou juglon. To je ta, která se nám uchytává na prstech jako hnědá barva. Je i v listí. Je to herbicid. Pálenku ořechovici je snad lepší nevyrábět, nepít. Speciálně jabloně, rajčata, v blízkosti ořešáku nerostou. Potřebuje vápno. Listího hodně a do kompostu se nehodí, protože se velmi těžko rozkládá. Korunu mu zakládáme ve výšce 150 až 210 centimetrů nad zemí. Ořešák se prořezává v polovině léta a tak ho lze redukovat co do výšky i šířky. Asi nikdo nechce stromy vysoké 20 metrů. Prý přináší smůlu… Jádra jsou ovšem dobrodiním pro mozek i celkově tělo – snižují hladinu cholesterolu a mají dost vápna. Konzumace vlašských ořechů pozitivně působí na lidskou psychiku, je dobrá pro zdravé vlasy, nehty, pokožku i sexuální potenci. Mají i protizánětlivé účinky.
Nejčastější chorobou je tzv. hnědnutí listů. Jedná se o houbovitou chorobu způsobující hnědými až černými skvrnami na listech, postupně napadá i slupky plodů. Antraknóza. Veškeré napadené listy a plody se snažíme co nejdříve zlikvidovat. Další poměrně častou chorobou je bakteriální skvrnitost, která napadá listy, jehnědy, květy, i mladé plody.
U lísek – dokáží oříšky dobře sklízet ptáčci ořešníci kropenatí velikosti sojky, vyskytující se především v podhorských oblastech a dalším polem pro boj je červivost – umístěte rozhodně příslušné lepkavé pásky na kmen. Udělejte to koncem dubna nebo začátkem května. Proti nosatci lískovému šplhajícímu na jaře po kmeni nahoru, aby měli životní smůlu… Způsob boje proti nosatci lískovému spočívá v pravidelné údržbě sadu. Jedinou výjimkou je líska Hallská obrovská, která je po dokončení růstu a začátku plození zcela odolná proti tomuto škůdci. Tuto lísku seženete v dobrých zahradnictvích a poznáte ji tak, že ořechy rostou buď samostatně, nebo ve shlucích po dvou či po třech. Tzv. punčoška – dřípatá šešule – je obvykle stejně dlouhá jako oříšek, plod je vejčitý až kuželovitý a má mírně protáhlou špičku. Plody této lísky dozrávají na přelomu září a října. Druhou nejrozšířenější lískou je lombardská – dřípatá šešule přerůstá přes plod. Jsou druhy například i převislé a kroucené. Důležité proti nosatci je odstraňovat spadané listí a oříšky, což snižuje počet míst, kde se brouci mohou ukrývat a kde mohou přezimovat. Dobrou metodou boje proti nosatci je i mechanické ničení – setřásání brouků během května a června na plachty či folie a jejich mechanická likvidace.
Lískové listí se kompostu rozkládá velmi dobře. Líska nasadí plody – skořápkaté ovoce, jen tam, kam svítí Slunce. Líska má spíše mělčí kořeny, proto je nejlepší ji pěstovat jako strom – odpadá náročné každoroční zbavování se některých starých větví, a dalším důvodem v boji proti suchu je mít lísku naroubovanou na lísku tureckou. Ta roste vzorně jako strom a má kořeny do větší hloubky. To jsou základní věci.