Jak si na zahradě vypěstovat štěrbák
Máte rádi hlávkový salát a mrzí vás, že jej nelze pěstovat až do zimy? Můžeme si na zahradě na podzim vysít vynikající alternativu: štěrbák neboli endivii. Tato listová zelenina je dokonce mnohem všestrannější než běžný hlávkový salát, dá se totiž i dobře tepelně upravovat.
Ještě jste o něm neslyšeli?
Štěrbák je příbuzný čekanky a můžeme jej pěstovat v kadeřavé nebo širokolisté verzi. Kadeřavý čili mechovitý pěstujeme od června, sklízíme v listopadu, širokolistý či batávský sejeme později, třeba v září do pařeniště či skleníku, máme pak úrodu až do větších prosincových či lednových mrazů.
Konzumujeme jej syrový nebo dušený s různými omáčkami nebo zapečený, lze jej i nakládat. Díky obsahu intybinu je štěrbák nahořklý, ale povzbuzuje chuť k jídlu. Servírujeme jej tedy i tam, kde je potřeba zvýšit příjem potravy.
Všechny endivie vytváří velké hlávky, které stále houstnou. Vnitřní část může být vybělená, ta je nejlahodnější. Rostlina je bohatá na obsah minerálních látek.
Kde jej pěstovat?
Štěrbáku se nejlépe daří v lehkých propustných půdách. Rostliny vysévané v červenci a později se mohou pěstovat na záhonech po raných bramborách nebo hrachu. K pěstování lze zvolit i větší nádoby.
Zimní štěrbáky dáváme raději do pařeniště nebo do skleníku
Jaké jsou nároky na živiny?
Štěrbák vyžaduje zeminu s dostatkem vyzrálého hnoje nebo kompostu. Je tedy typickou zeleninou druhé trati a přihnojování tekutými hnojivy není nutné, ba ani žádoucí.
Můžeme vybírat z více odrůd?
Vybírat můžeme mezi štěrbákem kadeřavým neboli mechovitým, což je spíše letní odrůda (Pancalieri, Moss Curled), a štěrbákem zimním širokolistým batávským neboli eskariolem, ten také bývá nazýván holandskou endivií. Například štěrbák Diva je samobělící.
Výsev štěrbáku
Semínka vkládáme do půdy v řádcích vzdálených od sebe okolo 40 centimetrů, v ropzestupech 30 – 40 cm. Proto vkládáme semínka nejlépe do důlků, pro jistotu alespoň dvě do jednoho důlku. Sejeme mělce, jen okolo jednoho centimetru hluboko.
Je vhodné hned po výsevu přikrýt netkanou textilií proti dřepčíkům a slimákům a pravidelně zalévat.
Pokud sejeme zimní štěrbák a nemáme k dispozici skleník, můžeme endivii pěstovat pod jednotlivými nádobami, například pod sklenicemi.
Péče o štěrbák během vegetace
Pravidelná zálivka je nutností. Zamokřené půdy nesnáší. Při nedostatku vláhy rostliny vybíhají do květu a nejsou pak vhodné ke konzumaci
Po vzejití vyjednotíme slabší rostlinky, ponecháme v každém důlku jen tu nejsilnější. Pravidelně plejeme záhony, aby rostliny nebyly obírány o vodu a živiny.
Odrůdy, které nejsou samobělící, bělíme pod květináči nebo jinými neprůhlednými nádobami. Proč? Protože tím zjemníme chuť listů, konkrétně snížíme jejich hořkost. Týká se to zejména zimního, tedy holandského štěrbáku. Pokud k přikrytí zvolíme květináč, musíme zakrýt i odtokový otvor, aby k rostlině nešlo opravdu žádné světlo.
Na podzim bělíme 7 – 10 dní, v zimě i tři týdny. Jakmile jsou prostředky bílé, můžeme začít postupně sklízet. Moderní odrůdy bývají méně nahořklé nebo samobělící, a proto není potřeba je bělit.
Nemoci a škůdci
Štěrbák trpí nemocemi běžnými pro listovou zeleninu, tedy virózy a hniloby, padlí, plíseň. Škůdci si na něm také rádi pochutnávají. Zejména slimáci, dřepčíci a další nezbedy.
Sklizeň a skladování
Sklízíme vždy jen průběžně, tedy tehdy, když jej můžeme co nejdříve sníst. Listy totiž už při krátkém skladování začnou tvrdnout. Pro konzumaci za syrova volíme nepoškozené listy, vždy s kouskem bílého stonku. Pro tepelnou úpravu stačí rozkrojit jej napůl.
Štěrbák nelze skladovat v syrovém stavu. Můžeme jej naložit, popřípadě oblanšírovaný zamrazit. Ale vzhledem k tomu, jak dlouhou má na podzim a během zimy vegetaci, to nebývá nutné.
