Med je už po tisíce let považován za jeden z nejvzácnějších darů přírody. Ne nadarmo se mu říká tekuté zlato. Vyniká nejen svou chutí a vůní, ale také léčivými účinky, díky nimž má své místo v kuchyni, lidovém léčitelství i moderní výživě. Málokdo si ale skutečně uvědomuje, jak složitý a dokonale promyšlený proces stojí za jeho vznikem. Výroba medu je výsledkem precizní spolupráce tisíců včel a řady chemických i fyzikálních procesů, které probíhají uvnitř úlu. Podívejme se proto podrobně na to, jak včely med vyrábějí.
Sběr nektaru jako první krok k výrobě medu
Celý proces začíná na rozkvetlé louce, v sadech nebo lesích. Včely dělnice, označované jako sběračky, opouštějí úl a vydávají se hledat nektar. Ten je sladkou tekutinou, kterou rostliny produkují v květech, aby přilákaly opylovače. Nektar obsahuje především vodu a cukry, zejména sacharózu, glukózu a fruktózu. Jeho složení i množství se liší podle druhu rostliny, počasí a denní doby.
Včely jsou vybaveny mimořádně citlivými smysly. Jejich oči dokážou vnímat ultrafialové světlo, díky čemuž rozpoznají specifické vzory na okvětních lístcích, které je doslova navedou k nektaru. Významnou roli hraje i čich, protože květy vydávají charakteristickou vůni, jež včely přitahuje i na větší vzdálenost.
Jakmile včela nalezne vhodný květ, pomocí dlouhého sosáku nasaje nektar a ukládá ho do zvláštního orgánu zvaného medný váček. Ten není určen k trávení, ale slouží výhradně k transportu nektaru do úlu.
Přeměna nektaru během letu do úlu
V okamžiku, kdy včela sbírá nektar, proces výroby medu už začíná. V medném váčku dochází k první chemické přeměně cukrů. Včela do nektaru přidává enzym invertázu, který štěpí sacharózu na jednodušší cukry, glukózu a fruktózu. Právě tyto cukry jsou typické pro hotový med a stojí za jeho sladkou chutí a dobrou stravitelností.
Po návratu do úlu včela neslouží jen jako nosič nektaru. Současně předává informace o nalezeném zdroji potravy ostatním včelám. Pomocí známého včelího tance dokáže velmi přesně sdělit směr, vzdálenost i kvalitu zdroje nektaru. Díky této komunikaci může celé včelstvo pracovat maximálně efektivně.
Předávání nektaru a jeho další zahušťování
Po příletu do úlu předává včela sběračka nektar dalším včelám, tzv. skladnicím. Tento proces se nazývá trofalaxe a probíhá ústním přenosem tekutiny z jedné včely na druhou. Každým dalším předáním se do nektaru přidávají enzymy a pokračuje jeho chemická přeměna.
Nektar je zpočátku velmi řídký, obsahuje totiž až 70 procent vody. Aby z něj mohl vzniknout trvanlivý med, musí včely vodu postupně odstranit. Skladnice roztírají nektar v tenkých vrstvách po povrchu voskových buněk a intenzivním máváním křídel vytvářejí proudění vzduchu. Tím dochází k rychlému odpařování přebytečné vlhkosti.
Současně včely přidávají další enzymy, které zabraňují kvašení a zajišťují dlouhou trvanlivost medu. Díky tomuto procesu se med nekazí ani po dlouhých měsících či letech skladování.
Zrání medu v plástvích
Jakmile obsah vody v nektaru klesne pod zhruba 20 procent, lze tekutinu považovat za zralý med. Včely ho ukládají do buněk voskových pláství, kde pokračuje jeho dozrávání. V úlu panuje stabilní teplota kolem 35 stupňů Celsia, která je ideální pro dokončení tohoto procesu.
Když je med hotový, včely buňky uzavírají tenkou vrstvou vosku. Tím zabrání přístupu vzduchu a vlhkosti, která by mohla med poškodit. Uzavřený med je tak dokonale chráněn a připraven sloužit jako zásoba potravy.
Různé druhy medu a jejich původ
Chuť, barva i vůně medu se liší podle rostlin, z nichž pochází nektar. Pokud včely sbírají nektar z různých květů, vzniká květový vícekvětový med s jemnou chutí. Naopak med z jednoho druhu rostliny, například lípy nebo pohanky, má výraznější aroma a specifické vlastnosti.
Zvláštní kategorií je medovicový med, který nevzniká z nektaru, ale z výměšků mšic žijících na stromech. Tento med bývá tmavší, méně sladký a bohatší na minerální látky.
Proč včely med vyrábějí
Med není určen primárně pro člověka, ale slouží včelám jako zásoba energie. Především v zimě, kdy nemohou létat za potravou, je med pro včelstvo klíčovým zdrojem živin. Jedno silné včelstvo spotřebuje během zimy přibližně 10 až 15 kilogramů medu.
Díky vysokému obsahu jednoduchých cukrů poskytuje med rychlou energii, kterou včely potřebují k udržení tepla v úlu a přežití chladného období.
Úloha včelaře při výrobě medu
Ačkoli samotnou výrobu medu zajišťují výhradně včely, včelař má v celém procesu důležitou roli. Poskytuje včelám vhodné úly, rámky a prostor pro stavbu pláství. Pravidelně kontroluje zdravotní stav včelstva a chrání ho před nemocemi a parazity, například roztočem varroa.
Když je med zralý, včelař odebírá zavíčkované plástve, odstraňuje vosková víčka a med vytáčí v medometu. Následně ho filtruje a stáčí do sklenic. Správný včelař vždy ponechává včelám dostatek medu na zimu, aby nebylo ohroženo jejich přežití.
Závěrem
Výroba medu je fascinujícím příkladem dokonalé spolupráce v přírodě. Každá kapka medu představuje výsledek tisíců let evoluce, obrovského úsilí včel a precizní organizace celého včelstva. Med není jen sladkou pochoutkou, ale také symbolem rovnováhy a propojení člověka s přírodou. Ochrana včel a jejich přirozeného prostředí je proto klíčová nejen pro produkci medu, ale pro zdraví celého ekosystému.
