S příchodem jara se mnoho lidí pouští do úprav zahrady, plánuje nové záhony a vybírá rostliny podle vzhledu, barvy květů nebo vůně. Často ale uniká jedna praktická věc: některé druhy dokážou vytvořit takové podmínky, které klíšťatům mimořádně vyhovují. Nejde jen o les nebo vysokou trávu za plotem. Klíšťata si dokážou najít místa, kde je stín, vlhko a dostatek hostitelů, a přesně takové mikroklima může vzniknout i pár kroků od terasy.
Pokud nechcete, aby se z běžného odpoledne na zahradě stala rutina v podobě pečlivé kontroly kůže, je dobré přemýšlet i o tom, co sázíte v blízkosti domu, chodníků a míst, kde si hrají děti nebo kde se pohybují domácí mazlíčci.
Proč se klíšťata drží právě u některých rostlin
Klíšťata potřebují pro přežití hlavně stabilní vlhkost a ochranu před přímým sluncem. Proto je přitahují husté porosty, nízké větvení, zahuštěné keře a také místa, kde se dlouho drží rosa nebo kde půda nevysychá. Důležitou roli hraje i to, jestli rostliny přitahují zvířata, která klíšťata přenášejí. Stačí, aby zahradou pravidelně procházely srnky, drobní hlodavci nebo aby se v hustém porostu schovávaly myši, a riziko výskytu parazitů se rychle zvyšuje.
Klíšťatům se daří tam, kde je stín, vlhká půda a možnost snadno narazit na hostitele.
Dřišťál Thunbergův jako nejčastěji zmiňovaný magnet
Za jednu z nejrizikovějších okrasných dřevin bývá označován dřišťál Thunbergův. Je oblíbený díky zbarveným listům a tomu, že se hodí na lemování chodníků i jako hustý keř do okrasných výsadeb. Právě jeho hustota je však problém. Trnité, zahuštěné větve vytvářejí stabilní stín a drží vlhkost, takže poskytují klíšťatům velmi komfortní úkryt.
U dřišťálu se navíc v souvislosti s výzkumy často zmiňuje i to, že v jeho porostech může být vyšší podíl klíšťat, která nesou původce lymské boreliózy. Pokud tedy dřišťál vysadíte kolem cest, u vstupu do domu nebo podél míst, kudy chodíte v krátkých nohavicích, zvyšujete pravděpodobnost, že se klíště zachytí na oblečení nebo na kůži už při běžném pohybu.
Azalky a rododendrony problém neřeší, spíše ho přibližují k domu
Velmi podobně mohou působit i azalky a rododendrony. Jde o nádherně kvetoucí keře, které si lidé často dávají do reprezentativních částí zahrady. Z pohledu klíšťat ale umí vytvořit hustý podrost s příjemným mikroklimatem a současně mohou fungovat jako lákadlo pro zvěř, zejména pro srnky.
Riziko spočívá v tom, že zvěř může klíšťata přinést na srsti. Jakmile se zvíře u keřů zastaví, okusuje mladé výhonky nebo se jen prodírá porostem, část parazitů odpadá do půdy. Vlhká zem pod keři je pak ideálním místem, kde klíšťata vyčkávají na dalšího hostitele, často na člověka nebo psa, který se kolem jen projde.
Břečťan vytváří vlhký kryt a bezpečný koridor pro parazity
Na první pohled může břečťan vypadat jako praktické a elegantní řešení pro zelenou stěnu, zakrytí plotu nebo popnutí pergoly. Jenže břečťan popínavý umí u země vytvořit hustý polštář listů a stonků, který zadržuje vlhkost a poskytuje úkryt drobným živočichům. A právě myši a další malí hlodavci patří mezi významné hostitele, na nichž se klíšťata v určitých vývojových fázích často živí.
Zároveň jde o porost, který může fungovat jako snadná trasa pro pohyb klíšťat v těsné blízkosti domu. Pokud břečťan roste u vstupu, podél terasy nebo u místa, kde sedáváte, přibližujete si potenciální riziko prakticky na dosah.
Riziko mohou zvyšovat i ovocné stromy a mechy
Ne vždy jsou problémem jen okrasné keře. V některých zahradách se klíšťatům daří i tam, kde jsou ovocné stromy s nízko nasazenými větvemi, které vytvářejí stín a drží pod sebou chladnější, vlhčí vzduch. Podobně mohou působit také husté koberce mechů. Mech funguje jako přírodní houba, dlouho drží vodu a udržuje půdu vlhkou, což jsou přesně podmínky, které klíšťata vyhledávají.
Jestliže máte pod stromy navíc neudržovaný porost, napadané listí nebo zahuštěné kouty zahrady, vzniká prostředí, kde se klíšťata mohou schovávat a přežívat i v obdobích, kdy by na otevřeném slunci vysychala.
Jak zahradu upravit, aby byla příjemná a zároveň méně lákavá pro klíšťata
Řešením není mít zahradu prázdnou, ale přemýšlet strategicky. Pomáhá omezovat husté, trvale vlhké porosty v místech, kde se nejčastěji pohybujete. Důležitá je také pravidelná údržba, zejména nízko sečený trávník a prosvětlení problematických koutů, aby půda rychleji osychala.
Jako praktická prevence se často doporučuje vysazovat aromatické druhy, jejichž vůně klíšťatům nevoní. Mezi běžně zmiňované volby patří levandule, rozmarýn, máta nebo afrikány. Nejde o absolutní záruku, ale v kombinaci s údržbou mohou přispět k tomu, že se klíšťata nebudou držet přímo u obytné části zahrady.
Užitečné jsou i suché přechodové zóny mezi výsadbou a místy pro odpočinek. Pásy ze štěrku nebo dřevěné štěpky vytvářejí bariéru, která je pro klíšťata nepříjemná, protože je příliš suchá a teplá. Promyšlená výsadba a úprava zahrady na jaře tak může výrazně snížit riziko, že se klíště stane pravidelným a nechtěným návštěvníkem během celé sezony.
Zdroj: Mosquito Squad, Done Good
