Pestřenky neboli pestrice patří mezi dvoukřídlý hmyz a jsou příbuzné mouchám. V zahradách je lidé často vítají, i když si je mnozí na první pohled pletou s vosami. Pro zahrádkáře jsou totiž důležité tím, že pomáhají omezovat škůdce přirozeně, bez chemie a bez nákladů. Byla by škoda je hubit jen proto, že je nepoznáme.
Typické druhy mívají nápadné žlutočerné zbarvení a velikost okolo jednoho centimetru. Právě výrazné barvy jsou důvodem záměny s vosami, ale také chytrou obranou, která pestřenkám v přírodě zvyšuje šanci na přežití.
Proč si je lidé pletou s vosou a jak je bezpečně rozeznat
Pestřenky využívají mimikry, tedy evoluční strategii, kdy se neškodný druh podobá jinému, pro predátory nebezpečnějšímu. U ptáků to funguje výborně, protože se obvykle vyhýbají hmyzu, který by mohl bodnout. Pestřenky však žihadlo nemají, a proto pro člověka nepředstavují hrozbu.
Rozdíl se dá poznat i stavbou těla. Vosa má čtyři křídla, zatímco pestřenka pouze dvě. V praxi je ale často nejjednodušší sledovat jejich pohyb ve vzduchu.
Pestřenky se umí ve vzduchu zastavit a viset na místě, proto se jim v angličtině říká hoverflies.
Občas poletují zahrádkáři těsně před obličejem, jako by kontrolovaly, co právě dělá. Není to útok. Dospělci se živí hlavně nektarem a pylem, takže jsou v podstatě mírumilovní návštěvníci květů.
Skuteční lovci jsou larvy a mšice to dobře vědí
Zatímco dospělá pestřenka sbírá pyl a nektar, larvy jsou dravé a patří mezi nejúčinnější přirozené nepřátele mšic, třásněnek a dalšího drobného hmyzu na rostlinách. Samice klade vajíčka na vhodné rostliny, často přímo tam, kde se škůdci vyskytují. Po vylíhnutí larvy kořist vyhledají, uchopí ústním ústrojím a z těla vysají tekutý obsah.
Jedna larva dokáže během vývoje zkonzumovat i více než 800 mšic. Vývoj trvá zhruba tři týdny a s růstem larvy roste i její spotřeba. V závěrečné fázi může ulovit až kolem 80 mšic denně. Když se do kolonie na růžích pustí více larev, obvykle výrazně sníží napadení v krátké době.
Mšice někdy chrání mravenci, kteří je doslova opečovávají. I na to jsou však pestřenky připravené. Larvy dokážou vylučovat látky, které jejich přítomnost před mravenci částečně zamaskují, případně sníží jejich agresivitu. Jakmile jsou larvy nasycené, slézají do půdy, kde se zakuklí a dokončí proměnu v okřídleného dospělce.
Několik generací ročně a přesné načasování podle kořisti
V našich podmínkách mívají nejběžnější druhy pestřenek čtyři až šest generací za rok. Díky tomu umí rychle reagovat na náhlé přemnožení mšic a chránit rostliny po velkou část sezony. V některých situacích mohou larvy pestřenek tvořit významnou část všech predátorů mšic na rostlinách.
Celosvětově je popsáno přes šest tisíc druhů pestřenek, u nás se jich vyskytují stovky a v jediné zahradě se může objevit mnoho různých druhů. Každý se přitom může specializovat na trochu jinou kořist. Výzkumy navíc naznačují, že pestřenky dokážou reagovat i na chemické signály rostlin napadených mšicemi, jako by si rostlina o pomoc sama říkala.
Opylování na dálku a letecké výkony, které překvapí
O opylovačích se nejčastěji mluví v souvislosti se včelami, ale pestřenky mají v zahradách také pevné místo. Jejich výhoda spočívá v tom, že se umí dobře přesouvat krajinou. Některé druhy v chladnější části roku migrují na jih a v teplejším období se vracejí zpět. Při těchto přesunech navštěvují postupně kvetoucí rostliny, a tím přenášejí pyl i na větší vzdálenosti.
U řady druhů se předpokládá, že během života zvládnou uletět stovky až více než tisíc kilometrů. Pomáhají si vzdušnými proudy ve výškách zhruba 150 až 1 000 metrů nad zemí a měření ukázala, že dokážou velmi obratně letět rychlostí okolo tří metrů za sekundu.
Jak pestřenky do zahrady přilákat a proč jim nevyhovuje sterilní trávník
Pestřenky mají rády kvetoucí porosty podobné louce. Pokud je zahrada tvořená jen krátce střiženým, dokonale upraveným trávníkem, je pro ně téměř neobyvatelná a často ji jednoduše minou. Tam, kde nemají květy a úkryty, se obvykle nerozmnožují, a zahrádkář pak přichází o jejich přínos.
Dobře fungují rostliny s květy bohatými na nektar a pyl. Často se doporučují mrkvovité druhy jako kopr, fenykl, mrkev nebo koriandr. Silným lákadlem bývají i pampelišky, řebříček, astry a na podzim okrasná zlatobýl. Užitečné jsou také facélie, pohanka a lobulárie, stejně jako běžné bylinky typu máta, tymián, majorán nebo petržel.
Dospělci často usedají na různé předměty a celkově jsou kvůli kombinaci života dospělců a larev citliví na pesticidy. Proto se vyplatí používat chemii co nejméně, zvlášť pokud chceme zahradu vést přírodě blízkým způsobem. S příchodem teplých dnů je dobré vybrat místa, která necháme delší dobu bez sečení, ideálně tam, kde přirozeně kvete nejvíc rostlin. Přínos predátorů se pak obvykle projeví i stabilnějším prostředím a lepší úrodou s menším tlakem škůdců.
