Podzimní zahrada ve stráni u Kašperských hor

Převážnou část pozemku tvoří volný travnatý svah

Barokní zvonička nad polovalbovou střechou je šumavská klasika, vycházející z architektury králováckých usedlostí. Ta se na Šumavě zachovala jen na Antýglu, většina ostatních stavení se zvoničkou jsou repliky. Jednou z nich je i chalupa nedaleko Kašperských hor. Patří k ní i pozemek ve stráni, částečně proměněný na přírodní zahradu.

Travnatý dvůr byl upravený do roviny - jediné na celém pozemku ve stráni — Travnatý dvůr byl upravený do roviny – jediné na celém pozemku ve stráni

Na jejím vzniku se podílel šumavský architekt Vladimír Málek a Zdeňka a Jan Alinčovi. Cílem bylo, aby dům i zahrada dokonale zapadly do okolní přírody.

Výsadbu navrhla zahradní architektka Eva Vodrážková. Svůj díl na výsledku mají samozřejmě i majitelé. Dům je zasunutý přímo ve stráni a nemá kolem sebe žádné terénní úpravy, takže přirozeně splývá s okolními kopci.

„Na jedné straně máme vyhlídku na město, na druhé koukáme do okolních kopečků,“ libuje si majitel. „V podvečer k nám vítr zanáší zvonění z nedalekého kostela a umocňuje tak idylu, které chybí snad jen pasoucí se stádo ovcí či krav.“

Některé staré ovocné stromy ve stráni zůstaly

Byl tu zanedbaný sad

Už dávno jsme zjistili, že nejkrásnější zahrady, jaké lze u nás spatřit, vznikly na zdevastovaném místě. Slyšeli jsme to při návštěvách mockrát: tady bylo jen ohromné hnojiště, skládka všeho možného a spousta náletových dřevin. Popřípadě: původně tu byl starý zanedbaný ovocný sad. Čerstvý majitel takového beznadějného pozemku v sobě zřejmě vybudí mnohem víc úsilí o vytvoření něčeho krásného, než člověk začínající budovat zahradu „na zelené louce“.

Také tato šumavská zahrada vznikla na místě opuštěného sadu. „Nechali jsme tu pár starých jabloní, protože sem patří, i když jablka z nich se nehodí ani do štrůdlu, shodují se majitel i paní domu. „Ale za staré švestky, které jsme si tu také nechali, jsme naopak velmi vděční. Je to neindetifikovatelná staročeská odrůda s malými, ale sladkými plody, a není napadená šarkou.“

Původní dřevník nad domem dnes slouží k uskladnění techniky i k bydlení

Stavělo se ve stráni

Pozemek leží na svahu mezi dvěma silnicemi, naštěstí nepříliš frekventovanými, ale stejně bylo na zvážení, kam umístit obytné stavení. Někam doprostředka a trmácet se doprostřed svahu? Nebo blíže k silnici, a tedy blíže k hluku? Zvítězila druhá varianta.

Když byl hotový vlastní obytný dům, ale i „stodola“ sloužící k uskladnění dřeva i k přátelským posezením, a nakonec i malý domek s garáží u vrat, došlo na úpravy svažitého terénu, v němž jsou zakomponovány. Nebylo to jednoduché – jak stodola, tak i obytné stavení jsou zapuštěny jedním podlažím do svahu. Znamenalo to tedy i venkovně propojit suterén obytné budovy s jejím přízemím, které leží na stejné úrovni jako přízemí stodoly.

Násep podél silnice zajišťuje zahradě intimitu

Schodiště kombinuje kámen a dřevo

Do strmého svahu proto architekt vestavěl několikrát mírně zalomené schodiště kombinující tvrdé dřevo a kámen. Následně bylo třeba na každé úrovni podlaží vytvořit plošiny a svah mezi nimi zmírnit, aby bylo možné udržovat trávník a pohybovat se v terénu se sekačkou či s kolečkem plným zeminy. O trochu níže, nežli je úroveň suterénu obytné budovy vzniklo jezírko s krásně zarostlými břehy.

Zásadní změna postihla terén před domem. Jako ochrana před hlukem ze silnice – a koneckonců i před zvídavými kolemjdoucími – vznikl val využívající vytěženou zeminu ze základů. Teď mohlo dojít na výsadby.

Vedle hortenzií září ve stráni i muškáty v nádobách

Výsadba na horském pozemku

Převážnou část horského pozemku kolem domu i pod ním kryje přirozený trávník s částí původního sadu. Na zbývajících dílech pozemku majitelé investovali do kvalitní výsadby, která působí velmi bohatě, i když ve skutečnosti většina květin a porostů zdobí především horní část zahrady před domem, val a okolí schodišť.

Zahradní architektka pro tyto prostory zvolila kompaktní a nápadité rostliny, přičemž největší pozornost věnovala valu vedoucímu podél silnice. Vždyť se také na tento umělý svah přilehlý k domu dívají majitelé den co den.

Výsadbu koncipovala tak, aby se barevně proměňovala po celý rok. A tak tu zjara dominují rododendrony, zákula, tavola a skalníky, pak přijdou na řadu mohutné hroznaté hortenzie.

Celek doplňují středně vysoké dřeviny jako třeba nízký převislý buk, jedle korejská, dřišťály, ruj vlasatá a škumpa, která se prý nijak moc nerozrůstá a v květu nádherně voní.

Zvláštností je „jedlá“ součást porostů: trávní jahody a spousta dobromysli.

Barevný kvetoucí kabát dostal i domek u vrat a kamennou cestičku od vrat ke dveřím domu doprovází rafinovaně navržené polštáře plazivých růží.

Kvetoucí džungle ve stráni

Výsadba ve stráni

Obdivuhodná je i zelená „džungle“ lemující schodiště vedoucí dolů do „suterénu“ zahrady. Její součástí jsou skalníky, hlohyně, rakytníky, kapradiny, levandule, křovité mochny, ozdobné trávy – a to vše opodál barevně podtrhují jiřinky, hledíky, zvonky a další pestré květiny.

Na trávníku si majitelé ponechávají veselé ostrůvky vratičů a lučních kopretin.

Šumavský dům

Šumavský dům vznikl kombinací dvou stavebních stylů: alpského domu a středočeského stavení. Sklon střechy je mírný (mezi 37 a 45 stupni), podkroví štítu předsunuté, u některých domů přesah čítá až dva metry. Roubená je jen hlavní světnice umístěná na čelním nároží, jinak je celý dům zděný.