Poezie babího léta
Jako nečekaná pointa přichází po létě ještě léto babí. Suché, teplé počasí protkané nitkami pavučin a prozářené horkým sluncem. Pozdní léto milujeme stejně jako krátkou břitkou scénku ve filmu již mezi titulky. Překvapení, které jsme nečekali, o to více potěší.
Kde se vzalo babí léto
Babí léto je z pohledu meteorologů období přes den teplého, suchého a málo větrného počasí. Každý rok bývá trochu jindy, nejčastěji koncem září a počátkem října. Babí léto provázejí takzvané radiační mlhy. Ty vznikají vlivem nočního ochlazování vzduchu nízko u země. K vidění jsou ráno jako svěží závoj odpařující se z krajiny. S postupujícím podzimem se mlžná vrstva zesiluje a drží se déle i během dne.
Pavučiny volně se vznášející vzduchem připomínají šedivé vlasy starých žen. Odtud údajně pochází lidový název tohoto období. Další z možností je označení tohoto pozdního léta jako léta zestárlého, tedy babího. Obě možnosti jsou vskutku poetické a pokud je pravda někde jinde, nemusíme ji znát za každou cenu.
Rostliny babího léta
Mnoho květin si uchovává svoji přitažlivost až do podzimu. Ba co víc, některé zrají do krásy, barvy květů jsou teď sytější, květy plnější a jejich obrysy v šikmo dopadajících slunečních paprscích se jeví ostřejší. Zároveň se nám zdá, že vzduch se pořád jaksi hýbe, k tomu přispívají i hejna drobného hmyzu, padající listí a všudypřítomné pavučinky. To vše dodává květinám zralý půvab, který se postupně změní v únavu, na to je ale ještě čas.
Zápleváky
Stále ještě jsou v dobré kondici zápleváky. Odolná, nenáročná trvalka, jejíž květy připomínají malá slunce (Hélios – řecký bůh slunce, odtud jejich latinský název Helenium). Zápleváky kvetou mnoho týdnů a pro srpen a září se tak stávají dominantními zahradními rostlinami. Dají se kombinovat s mnoha dalšími trvalkami (sadec, okrasné trávy, zlatobýl…) a vyhovuje jim slunné, avšak vlhčí stanoviště. V našich podmínkách je takovéto stanoviště stále těžší najít, je tedy možné při výsadbě přidat pod rostliny hydrogel. Ten podstatně zmírní případné vysychání půdy. Další výhodou této statné trvalky je, že nerozklesá a drží si tvar i za větru a deště. Ve váze vydrží dokonce 14 dní.
Ploštičníky
Další úchvatnou, u nás stále dost opomíjenou trvalkou, je ploštičník (Cimicifuga). Jedná se o vysokou trvalku vhodnou do stinných partií zahrady. Kvete od konce srpna do října štíhlými bílými květy, které jsou mimořádně dekorativní již ve stádiu poupat, neboť tvoří úhledné kuličky; v této fázi je vhodná i k sušení. Na trhu je několik kultivarů této rostliny, jednou z nejkrásnějších je Cimicifuga racemosa, varianta cordifolia. Na záhonu ji může dělat společnost třeba modře kvetoucí oměj (Aconitum), dopřejeme jim však dostatek prostoru.
Sadec (Eupatorium)
Máte na zahradě sadec konopáč? Pokud ne, třeba je na čase si ho pořídit. Statná trvalka na slunečné vlhčí místo vás jistě přesvědčí o své jedinečnosti. Dobře se kombinuje s ostatními rostlinami a její mohutný vzrůst (někdy i přes dva metry) nás nepřestává udivovat. Její výška jí ale neubírá na půvabu, zespodu nevyholuje a nerozklesá. Dá se výborně použít jako výplň do nejrůznějších květinových vazeb. Na záhonu si poradí i s polostínem, sice tu nevyroste do tak mohutných výšin, ale zase tolik nevysychá.
Květinové dekorace babího léta
Na sklonku léta se květiny vážou samy. Stále ještě kvetou letničky, své kvetení opakují mnohé růže, floxy, na vrcholu sil jsou novoanglické či křovištní astry, začínají kvést chryzantémy a až do podzimu se můžeme radovat ze sporýšů argentinských. Do květinových vazeb se nebojíme použít ani luční květy. Velice dekorativní je odkvetlá vrbka úzkolistá. Její květy se teď podobají gymnastické stuze zastavené v letu a navíc okrášlené jemným chmýřím.
Stejně tak můžeme využít i stébla nejrůznějších trav a odkvetlé bodláky. Jejich chuchvalce bílého chmýří navozují atmosféru odcházejícího léta a květinové vazbě dodávají jakousi útulnost a hebkost. Takto můžeme vyzdobit třeba košík, do kterého jsme předtím vložili zelenou aranžovací hmotu. Pod ní vsuneme misku nebo hmotu obalíme mikrotenovým sáčkem, aby voda nevytékala.
Poetické období babího léta lze slovy jen těžko popsat, nechceme-li sklouznout k otřepaným klišé. Aby se nám to nestalo, můžeme nechat chvíli mluvit básníka. Jednu pěknou o babím létě napsal Jan Skácel.