Možná je zahlédnete jen občas, když obracíte zem v záhonu, nebo když po dešti skončí na chodníku a snaží se najít cestu zpět do půdy. Přesto jsou žížaly jedním z nejcennějších pomocníků, které můžete na zahradě mít. Nechtějí složitou péči ani drahé vybavení, stačí jim bezpečné prostředí a pravidelný přísun organických zbytků. Když se jim u vás bude dařit, odmění se zdravější půdou, lepší strukturou záhonů a často i bohatší úrodou. Přítomnost žížal navíc obvykle napovídá, že zem není vyčerpaná, ale naopak plná života.
Jak žížaly žijí a proč potřebují vlhko
Žížaly patří mezi kroužkovce a jejich tělo tvoří mnoho článků, které jim umožňují pohyb v půdě. Na povrchu mají jemný sliz, jenž je pro ně zásadní, protože kyslík nepřijímají plícemi, ale přímo přes kůži. Právě proto špatně snášejí sucho a přímé slunce. Světlo i otřesy je stresují, a tak většinu času tráví pod zemí, kde si vytvářejí síť chodbiček. Nejčastěji jsou aktivní v noci nebo při vlhkém počasí, kdy se mohou bez rizika přesouvat i blíže k povrchu.
Jejich potravu tvoří rozkládající se organická hmota, tedy zbytky rostlin, odumřelé části a další přírodní materiál. Ten v jejich trávicím systému prochází proměnou a výsledkem je jemný humus, který se v půdě chová jako skutečný poklad. Zajímavé je i to, že žížaly mají určitou schopnost regenerace, takže při menším poranění mohou část těla znovu obnovit, i když to má své limity.
Nejčastější druhy, se kterými se můžete setkat
Na zahradách se objevuje více druhů a každý má trochu jiné zvyky. Žížala obecná bývá větší a často žije hlouběji, odkud vytahuje organické zbytky do chodbiček. V kompostu naopak typicky najdete žížalu hnojní, která je menší, mívá výraznější zbarvení a organický materiál rozkládá rychle. V kompostování se někdy využívá i takzvaná kalifornská žížala, která je pro zpracování kuchyňských a zahradních zbytků velmi výkonná. Existují také druhy chované jako nástraha pro rybáře, například Dendrobaena veneta. Pro zajímavost stojí za zmínku, že ve světě žijí i obří žížaly, které mohou dorůstat extrémních délek, i když v našich podmínkách se s nimi nesetkáte.
Co všechno žížaly dělají pro půdu a rostliny
Přínos žížal není jen v tom, že mizí spadané listí. Jejich práce se promítá do celé kondice zahrady. Když se půdou protahují, přirozeně ji kypří a provzdušňují. Vzniklé chodbičky usnadňují vsakování vody a zlepšují její zadržování, takže záhony lépe fungují i v obdobích, kdy neprší pravidelně. Současně se půda stává drobtovitější a méně se zhutňuje.
Klíčová je také jejich schopnost měnit organické zbytky na humus. Ten v půdě váže živiny a uvolňuje je postupně, což je pro rostliny výhodnější než jednorázové dodání. Dalším bonusem je trus žížal, který obsahuje látky podporující růst a aktivitu půdních mikroorganismů. Díky tomu lze často omezit množství průmyslových hnojiv, protože půda si dokáže část výživy vytvořit a udržet sama.
Jak žížalám na zahradě vytvořit dobré podmínky
Základní pravidlo zní: dopřejte půdě klid, organiku a přiměřenou vlhkost. Pokud můžete, ponechte na zahradě místo, kde se půda zbytečně nenarušuje a kde se přirozeně hromadí listí nebo mulč. Žížaly zde najdou potravu i úkryt a postupně se mohou šířit i do okolních záhonů.
Velký rozdíl udělá omezení hlubokého rytí. Při častém převracení zeminy se žížaly snadno poraní a zároveň se ničí jejich chodbičky, které dlouhodobě zlepšují strukturu půdy. Další důležitou pomocí je pravidelné přidávání organického materiálu, například posekané trávy, listí nebo vyzrálého kompostu. Mulč navíc chrání povrch před vysycháním a přehříváním, což žížalám vyhovuje.
Vyplatí se také držet zpátky s chemií. Některé pesticidy a nevhodně zvolená umělá hnojiva mohou půdní život tlumit nebo přímo ničit, a tím žížalám zhoršují podmínky. Stejně podstatná je voda, protože suchá zem je pro žížaly problém. V horkých dnech pomůže občasná zálivka, a pokud máte kompost, platí to i pro něj, protože i kompost může ve vedru vysychat a ztrácet aktivitu.
Když žížal není dost, jak je do půdy šetrně dostat
Pokud máte pocit, že je vaše půda na žížaly chudá, můžete jim start ulehčit. Často stačí přenést část žížal z vlastního kompostu do vlhkého záhonu s organickým materiálem, kde se rychleji zabydlí. Existují i chovatelé, od kterých lze žížaly získat cíleně, ale vždy má smysl řešit hlavně příčinu, proč se jim na zahradě nedaří. Bez potravy, bez mulče a v přesušené půdě totiž dlouho nevydrží.
Nejjednodušší dlouhodobý krok je založení kompostu nebo pořízení kompostéru. Dobře vedený kompost se žížalami dokáže proměnit kuchyňské a zahradní zbytky v kvalitní humus, který vrátíte zpět do záhonů. Tím uzavíráte koloběh živin, snižujete množství odpadu a přirozeně posilujete úrodnost půdy bez zbytečných nákladů.
Žížaly nejsou jen obyvatelé půdy, ale její údržbářky. Když jim dáte organiku, vlhko a klid, vrátí vám to zdravější zahradou.
Zdroj : Garden Organic, RHS
