Vztah mravenců a mšic patří k nejznámějším příkladům spolupráce dvou různých organismů, kterou lze pozorovat i na běžných zahradních rostlinách. Zatímco biology fascinuje, pro pěstitele je často zdrojem starostí, protože tam, kde se mšicím daří, bývá poškození mladých výhonů a listů rychle viditelné.
Důvod, proč se tyto dva světy tak často potkávají, je prostý. Mšic existují tisíce druhů a mravenců také obrovské množství. I když je evropská druhová pestrost nižší než ve světě, i tak je kombinací v krajině dost na to, aby se mšice a mravenci střetávali na rostlinách opakovaně a na mnoha místech zároveň.
Medovice jako sladká odměna
Mšice se živí sáním rostlinných šťáv ze stonků a listů. Tyto šťávy obsahují hodně cukrů, které mšice nedokážou úplně využít. Přebytek se jim hromadí v těle, a proto jej vylučují v podobě drobných sladkých kapek, kterým říkáme medovice. Pro mšice má vylučování i praktický význam, protože se tím zbavují přebytků a snižují riziko, že se jim na povrchu těla a v okolí začnou rozvíjet plísně.
Medovici nevyužívají jen mravenci, ale i další hmyz, například vosy nebo včely. Mravenci však časem přišli na to, že sladký zdroj nevzniká na listech sám od sebe, ale že pochází přímo z mšic. Místo aby mšice lovili jako kořist, začali je chránit a udržovat naživu jako cennou živou zásobárnu potravy.
Jak se z mravenců stanou chovatelé
Nejde o univerzální pravidlo mezi všemi mšicemi. Tento typ spolužití využívá jen část druhů, ale v zahradách ho přesto vidíme často. Mravenci si vytvářejí trasu mezi hnízdem a rostlinou pomocí pachových stop a po této pomyslné dálnici pravidelně docházejí k mšicím.
Na místě pak vyčkávají na kapku medovice a často mšice jemně stimulují tykadly, čímž produkci sladké tekutiny urychlují. Mravenci pak přecházejí od jedné mšice ke druhé a kolonie skutečně připomíná stádo, které je trvale obsluhované. Když se mravenec nasytí, odnese medovici v sociálním žaludku zpět do mraveniště, kde slouží jako potrava pro larvy i královnu.
Zimní strategie a přesuny na nejlepší místa
Některé druhy mravenců jdou ještě dál a jejich péče má dlouhodobý charakter. Před zimou vyhledávají na rostlinách vajíčka mšic a přenášejí je do bezpečnějších komůrek v mraveništi. Tím je chrání před chladem i před predátory. Na jaře se mšice dostanou zpět na rostliny buď samy, nebo jim mravenci aktivně pomohou a přenesou je na vhodné hostitele.
Mravenci také mšice přemisťují v rámci jedné rostliny tak, aby byly na nejmladších a nejšťavnatějších částech. Právě tam jsou pletiva křehká, míza výživnější a snadněji stravitelná, což zvyšuje úspěch mšic i množství medovice, které z takového stanoviště mravenci získají.
Ochrana kolonií a konflikt s užitečnými predátory
Kolonie mšic bývají díky mravencům překvapivě dobře bráněné. Pokud je mravenců dostatek, dokážou odhánět i větší a pro mšice velmi nebezpečné predátory, jako jsou slunéčka, larvy zlatooček nebo pestřenky. Tím se z mšic stává pro zahrádkáře mnohem tvrdší protivník, protože přirozená regulace je oslabena.
Velké jarní kolonie jsou časté hlavně proto, že listy jsou čerstvé a predátorů bývá zpočátku sezony méně. Jak rok pokračuje, tlak predátorů obvykle roste a v pestřejších, přírodě bližších zahradách populace mšic často samovolně klesá. Menší výskyt navíc rostlinám mnohdy nijak dramaticky neškodí. Problém vzniká tehdy, když je ekologická rovnováha narušená a mšice se mohou množit bez omezení.
Co mají společného mšice a medovicový med
Zatímco na zahradě jsou velké kolonie mšic spíše potíž, v lesích mohou být pro včelaře zajímavou příležitostí. Na vrcholcích stromů žijí mšice, které produkují medovici ve velkém množství a bývají obhospodařované lesními mravenci. V dobrých letech může být medovice tolik, že ji sbírají i včelstva.
Z medovice pak vzniká medovicový med, ceněný pro svou tmavší barvu a výraznou chuť. Jeho produkce však bývá kolísavá a omezená, protože změny klimatu i zhoršený stav lesních porostů populacím těchto mšic často nesvědčí.
Jak postupovat na zahradě bez zbytečné chemie
Pomáhá podporovat přirozené nepřátele mšic. Užitečné je vysazovat rostliny s mělkými květy, které lákají pestřenky. Jejich larvy patří k nejúčinnějším predátorům mšic a během vývoje zvládnou zkonzumovat i stovky jedinců.
Krátkodobě může fungovat i cílené přenesení slunéček na napadené rostliny, nejlépe tam, kde je prostředí uzavřenější, například ve skleníku nebo na balkonu. Dlouhodoběji se vyplatí nabídnout slunéčkům místa k přezimování, aby se do zahrady vracela. Úkryty mohou tvořit hmyzí hotely, hromady dřeva nebo i různé zahradní prvky, které vytvářejí štěrbiny a suchá zákoutí. Podobné úkryty prospívají také zlatoočkám, jejichž larvy mšice rovněž intenzivně loví.
Likvidace mravenišť v okolí napadených rostlin může být kontraproduktivní, zvlášť pokud se používají nešetrné chemické postupy. Často je účinnější snažit se přerušit pachovou stopu mezi mraveništěm a kolonií mšic, protože mšice bez mravenců zůstávají mnohem zranitelnější. Krátkodobě mohou pomoci jemné nátěry přírodních aromatických olejů na kmen nebo hlavní část rostliny, například s vůní levandule, které je však potřeba během sezony opakovat.
U dřevin lze použít i lepové pásy, ale co nejtenčí a s rozmyslem. Příliš silné lepové vrstvy totiž nezachytávají jen mravence, ale i mnoho užitečného hmyzu a v krajním případě mohou ohrozit i větší živočichy.
Zdroj: Záhrada, The Spruce, RHS
