Jakmile pomine období takzvaných zmrzlých, přichází pro pěstitele rajčat nejdůležitější chvíle sezóny. Předpěstované sazenice putují na záhon nebo do skleníku a všichni řeší, jak jim dopřát co nejlepší start. Vedle osvědčených postupů se čas od času objeví i rada, která zní skoro jako vtip: při výsadbě hodit do jamky několik rezavých hřebíků. Přesto na tom může být víc logiky, než se na první pohled zdá.
Železo jako nenápadný, ale zásadní prvek
Rajče potřebuje pro zdravý růst nejen dusík, fosfor a draslík, ale také mikroprvky. Jedním z nejdůležitějších je železo. Rostlina ho sice spotřebuje jen v malých dávkách, jeho role je však kritická. Podílí se na procesech spojených s tvorbou chlorofylu, tedy zeleného barviva, díky němuž listy zachytávají světlo a rostlina může efektivně hospodařit s energií. Železo je zároveň součástí enzymů, které řídí přenos energie a buněčné dýchání.
Jak poznat nedostatek železa
Když rajčeti železo chybí, často se objeví typický problém známý jako chloróza z nedostatku železa. Nejmladší listy začnou žloutnout, zatímco žilnatina zůstává výrazně zelená. Rostlina pak slábne, hůř roste a může nasadit méně květů i plodů. Pěstitel to někdy mylně přisoudí přelití nebo chladným nocím, jenže příčina může být právě v dostupnosti železa v půdě.
Proč samotná rez nestačí a přesto může pomoci
Zkušenější zahrádkář může namítnout, že kovové železo i rez jsou pro rostliny prakticky nerozpustné, a tedy špatně využitelné. To je pravda jen částečně. Kořeny totiž nepřijímají pevné kousky železa, ale rozpuštěné ionty, typicky ve formě dvojmocného železa. Důležité ale je, že rajče umí v případě potřeby působit na své okolí tak, aby si železo zpřístupnilo.
Rajčata dokážou v okolí kořenů měnit chemické podmínky tak, aby uvolnila i pevněji vázané formy železa.
Co se děje v jamce s hřebíkem
Když do vlhké půdy zakopete starý železný hřebík, začne postupně korodovat. A kořeny přitom nejsou pasivní. Vylučují do půdy látky, které jim pomáhají získávat živiny, například slabé organické kyseliny a sloučeniny vážící kovy. Tyto látky mohou rez na povrchu hřebíku pomalu narušovat a převádět železo do forem, které jsou pro kořeny přijatelnější. Výsledkem je jakýsi velmi pozvolný přísun železa, který se může uplatňovat po delší část sezóny.
Jak postupovat, aby trik sazenice nepoškodil
Pokud to chcete vyzkoušet, je potřeba dodržet pár pravidel, aby výsadba rajčat nedopadla hůř než bez hřebíků. Používejte pouze běžné starší železné hřebíky, ideálně už načaté rzí. Naopak se vyhněte materiálům, které do půdy nepatří.
Jaké hřebíky rozhodně nepoužívat
Nepatří sem pozinkované hřebíky, protože zinek se může ve vyšší koncentraci chovat pro rostliny toxicky. Stejně tak nedává smysl nerez, který se v půdě téměř nerozkládá a žádný užitek v podobě dostupného železa nepřinese.
Správné umístění v jamce
Hřebíky neházejte přímo pod jemné kořínky sazenice. Vykopejte jamku zhruba o 10 centimetrů hlubší, než běžně potřebujete, na dno dejte přibližně 3 až 5 hřebíků a překryjte je vrstvou zeminy nebo kompostu. Teprve na tuto vrstvu usaďte sazenici. Kořeny si k místu postupně dorostou samy ve chvíli, kdy zesílí.
Co lze přidat pro lepší výživu při výsadbě
Rezavé hřebíky nejsou zázračný lék na všechno, ale mohou být drobným doplňkem. Pokud chcete výsadbovou jamku vyladit, lze přidat také malé množství dřevěného popela, který dodá draslík a částečně i vápník. Právě vápník je důležitý pro prevenci některých problémů plodů, například hniloby špiček, pokud je příčinou jeho nedostatek nebo nerovnoměrný příjem.
Vaječné skořápky jako pomalý zdroj vápníku
Další možností je přimíchat hrst sušených a nadrcených vaječných skořápek. Ty se v půdě rozkládají pomalu a mohou sloužit jako dlouhodobější zdroj vápníku, který podporuje pevnost buněčných stěn. Stále ale platí, že největší rozdíl dělá správná zálivka, zdravá půda a přiměřené hnojení, zatímco hřebíky jsou spíš podpůrný, dlouhodobě působící detail.
Zdroj: Science Direct, Marschner, H.: Mineral Nutrition of Higher Plants
