Skalky a jezírka na jedné zahradě
Svažitý městský pozemek svádí k tomu vybudovat na něm obligátní terasy se záhony tulipánů a jiřin. Skalničkáři manželé Stádníkovi – měli lepší nápad. Během let stráň „osázeli“ několika členitými skalkami proloženými soustavou jezírek. Na travertinových výchozech tu už během března vykvétají pestrobarevné kultivary lomikamenů, jejichž šlechtěním jsou známí.
Nebudovali však ani kopce z kamení, ani robustní štěrbinovou skalku – výsledek působí jako přirozené skalní výchozy. Oku lahodí i četné vodní prohlubně. Skalky i jezírka se vzájemně harmonicky doplňují. To vše navazuje přímo na trávník. „Je to tu jako v přírodě, ovšem údržba tohoto typu skalek je náročná,“ upozorňují majitelé. „Trávník se musí hlídat, rád se stěhuje k vodě i do kytek.“
U svatého Jana
Zahrada Stádníkových je v jedné ze svažitých ulic pražského Bráníku. Rodiče majitelky tu kdysi mívali zelinářství, ale v posledních třiceti letech je všechno jinak. Snad jen kamenný patron zahrady v podobě omšelé, kdysi polychromované sochy sv. Jana z Nepomuku, postávající pod akátem v dolní části pozemku, pamatuje doby, kdy tu rostla zelenina. Přítomnost svatého jakoby dávala zahradě i jejím majitelům mír a pohodu. Stačí se jen rozhlédnout a pochopíte, že tu pracovali lidé s vyhraněným smyslem pro přirozenost a s láskou k životnímu prostředí. I proto v horním jezírku na vápencové skalce plavou v dokonale čisté vodě zlatí karasi, zatímco zbývající jezírka majitelé nechávají zarostlá řasami, aby se v nich dařilo pulcům žabek, které se k nim přistěhovaly. Skalky i jezírka fungují podle zákonů přírody.
Hobby jménem lomikámen
Majitelé jsou milovníci zeleně všeho druhu, ale i skalničkáři a šlechtitelé, známí zejména svými výpěstky lomikámenů. Na předjarních výstavách skalniček v Praze na Moráni budí obdiv zejména jejich lomikámeny ze sekce Porphyrion. A protože naši hostitelé lomikámeny nejen pěstují, ale také kříží, šlechtí a rozmnožují, vedou si u každé rostlinky evidenci s přesnými jmenovkami. „Každá rostlinka má jméno, případně popis křížení, ale také údaje kde, kdy a od koho byla získána, případně kdy byla dále množena,“ vysvětluje nám hostitelka. „To je ovšem u skalničkářů normální.“ Lomikámeny dostaly na zahradě čestná místa nejen na skalkách, ale i v malých skleníčcích, kde se dají dobře sledovat a množit. Ty jsou samozřejmě mimo prostor zahrady umístěny tak, aby nerušily její estetiku. Kromě saxifragového hobby a občanských profesí si majitelé vybudovali specializované zahradnictví U sv. Jana, zaměřené, jak jinak – na skalničky.
„Radotínská“ skalka
Stráň se skalkami je ukrytá za domem. Jedna kompozice však vybíhá až ke vstupní brance. Je ze žulových balvanů a valounů z pískovny u Mělníka. A protože valouny jsou pěkně opracované vodou, zakomponovali majitelé do této partie i potok. Tato skalka je určená hlavně pro rostliny, které vyžadují neutrální až kyselý podklad. Málokdo by hádal, že je stará jen pět let. Za alpinem s patinou starobylosti je třeba vystoupit vysoko do stráně nad domem. „Tuhle skalku jsme vytvořili z vápence, pocházejícího z okraje starého lomu v Radotíně,“ říká majitel. „Vybírali jsme hlavně větší, nevysoké a oblé kameny se zajímavým povrchem a patinou mechů. Při usazování do naší stráně jsme je pokládali tak, jak byly v lomu zarostlé, a dbali na to, aby ležely ve svahu tak, jakoby z něj jen vystupovaly.“ Tohle vše se událo před třiceti lety, krátce poté, co si manželé postavili dům. „Řekli jsme si, že koukat se z oken na rozeklanou skalku bude pro nás to pravé…“ Skalky i jezírka zůstaly za ta léte bez větších změn. Jezírka jsou tři, spojená potůčkem a zapuštěná do skalek. Působí velmi autenticky, ale jde o klasická foliová jezírka. Jejich dna a okraje jsou však pečlivě vyskládané štěrkem v téměř uměleckém stylu – majitel si na nich dal opravdu hodně záležet.
Skalka ze základů stodoly
Zcela jinou skalku v podobě travertinového ostrova se studánkou potkáváme v levé části pozemku. „Ceněný porézní materiál je ze staré zbourané stodoly. Jeli jsme pro něj až na Slovensko,“ vysvětluje majitel. „Tufovou skalku jsme nutně potřebovali k tomu, abychom měli kam vysazovat naše saxifragy. Bohužel havrani si v zimě navykli vytahovat rostlinky ze země a zdá se, že zejména saxifragy si vysloveně zamilovali.” Kromě lomikámenů kvete na skalkách samozřejmě i mnoho jiných krásek – na jaře především vzácné prvosenky, později draby a ještě později keříky poléhavé mateřídoušky. „Máme tu i období, kdy je květů jen málo. To proto, že se spíše specializujeme na kytky, které nás zajímají, nežli na vzhled zahrady.“
Jsme samá práce…
Na skalce je práce dost, ani ne tak s plevely, jako spíš v důsledku zvídavosti majitelů. Každou chvíli totiž zkoušejí, jaké nové druhy by se sem ještě hodily, a tak věčně přesazují. V největších vedrech skalky je nutné skalky zalévat, jinak by rostliny nestačily výpar doplňovat od kořenů a uschly by. „Skalničkaření se věnujeme už tak dlouho, že můžeme srovnávat,“ shodují se manželé – skalničkáři. „A zdá se nám, že v poslední době jako by se vracela éra chat a chalup, protože lidé kupují o hodně víc skalniček nebo dřevin, než před několika lety. Sám se ještě chystám, že bych si tu někde kus vrstevnaté skalky vybudoval, abych viděl, jak funguje, a abych měl kam dát další lomikámeny.”
Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller
