Tajuplná čemeřice – lék na zimu

Tmavě zelená barva jejích listů a velké, k zemi skloněné květy dávají rostlině trochu vážný až melancholický ráz. Konečně – odolávat zimě a mrazu není snadné. A to čemeřice umí dokonale. A umí i probudit naději, že jaro je téměř na dosah ruky nebo mávnutí křídel…

 

Ještě nedávno byla čemeřice považována za poměrně obyčejnou, bíle či zeleně kvetoucí rostlinu, jejíž miskovité květy vykvétají už během zimy.  V posledních letech se díky nově vyšlechtěným kultivarům stala čemeřice – jinak také „zimní růže“, velmi populární a začala se vysazovat samostatně  i do květináčů či  přisazovat do kompozic jarních květinových košíků. Přivlastnila si totiž jarní paletu pastelových  barev, ale ponechala si svoji nepřehlédnutelnost.

Její doménou je samozřejmě zahrada, kde je jednou z prvních kvetoucích rostlin . Zaujme i několika dalšími vlastnostmi. Především vytváří nepřehlédnutelné zelené trsy o výšce 20 až 60 cm. Dále: většinou nezatahuje listy a lodyhy a vydrží dlouho zelená  i po uschnutí. Za zvýšenou popularitu  vděčí své schopnosti snadného křížení, které poskytlo čemeřicím nové barvy a tvary.

A tak nyní na zahradách září  nově vyšlechtěné zahradní hybridy  čemeřic s květy v odstínech růžové, fialové, purpurové až zelenohnědé. Výchozí rostlinou je čemeřice východní – orientální. Byly vyšlechtěny i rostliny s červenými a fialovými tečkami nebo skvrnkami na bílém podkladě. Zahradní hybridy mohou mít i zajímavou stavbu květů, které mohou být  poloplné či plnokvěté.

Rostlina čarodějnic

Už ve středověku se vědělo, že celá rostlina je jedovatá  – své o ní věděly čarodějnice: používaly ji na výrobu lektvarů a mastí pro lidi i dobytek. Prášek z oddenku, který vyvolává silné kýchání, byl využíván k léčbě šílenství a vyhánění zlých duchů. V lidovém léčitelství sloužila čemeřice jako močopudný prostředek, k likvidaci parazitů, proti svrabu a vším. Výtažek z kořenů čemeřice se používal při výrobě šňupacích tabáků a kýchacích prášků. Dnes víme, že všechny druhy čemeřic obsahují glykosidy, které způsobují silné kýchání a záněty spojivek. Největší koncentrace toxických látek je v semenech a oddenku rostliny. Otrava se projevuje zvracením, průjmy, rozšířením zorniček, bolestmi žaludku a slabostí. Proto si po manipulaci s čemeřicí dobře umyjte ruce.

 Sestřenice blatouchů

Rod čemeřice (Helleborus) patří do čeledi pryskyřníkovitých a zahrnuje zhruba čtyřicet druhů volně rostoucích ve vyšších polohách v jižní a jihovýchodní Evropě a ve východní Asii, zejména v Turecku. Volně rostou na horských loukách, v okolí keřů, remízků a ve světlých lesích. Jsou to vytrvalé rostliny příbuzné sasankám, blatouchům nebo upolínům.

Pro rostliny, které mohou být deset až třicet centimetrů vysoké, jsou charakteristické bílé květy s hedvábným povrchem ve tvaru misky či zvonku. Korunní plátky květů čemeřic většina lidí přehlédne. Jsou nepatrné a slouží jen k tvorbě nektaru. To, co považujeme za květní korunu, jsou plátky kališní. Občas si ponechají zelenou barvu, ale u mnoha druhů ji vymění za bílou, žlutou nebo nachovou.

Průvodce zahradou čemeřic

Během zimy rozkvétá čemeřice černá a čemeřice východní. Záleží jen na teplotě a na výšce sněhové pokrývky, jestli s kvetením začnou už během prosince, nebo počkají až do předjaří. A nenechte se mýlit – čemeřice černá kvete bíle. Jméno dostala podle černě zbarveného kořene.

Z čemeřice východní pěstitelé vyšlechtili kultivary s květy bílými, nachovými, žíhanými i tmavě fialovými, dokonce i „plnokvěté“.

Nepřehlédnutelná je vysoká čemeřice smrdutá. Její květy opravdu nevoní. Jsou zelené, ale většinou zdobené nachovým lemem. A pozor, vzhledem ke tvaru jejích listů budete možná muset vysvětlovat botanicky méně vzdělaným návštěvám, že si tu opravdu nepěstujete konopí, nýbrž čemeřici.

Ještě musíme zmínit čemeřici nachovou a zelenou, které už mají – na rozdíl od té černé – jména odpovídající barvě jejich květů.

Na teplejších místech vám bude prosperovat zeleně kvetoucí čemeřice korsická a naroste i přes metr výšky. Do rodu čemeřice řadíme téměř třicet druhů, uvedli jsme jen ty nejčastěji pěstované.

Většina druhů vytváří trs listů vyrůstajících od země a květní stonky už jsou jen „dozdobené“ menšími lístky. Olistěnou a rozvětvenou lodyhu má jen několik čemeřic, například smrdutá nebo korsická.

Nejznámější čemeřice

+ Čemeřice černá rozkvétá mezi prvními a na každém stonku nese velký, mělce miskovitý bílý květ. Měří jen okolo dvaceti centimetrů.

+ Čemeřice nachová má zelenkavé, na vnější straně purpurově zbarvené květy převislé květy v odstínech růžové, fialové, purpurové až zelenohnědé, které se na vrcholu každého stonku shlukují do malých skupinek.

+ Čemeřice smrdutá je nejmohutnější ze všech čemeřic – dorůstá až do výšky půl metru. Vzpřímené, rozvětvené stonky nesou malé, ale dosti početné zvonkovité zelené květy s vínovým lemováním. Její úzké zelené listy při poškození mírně.

+ Čemeřice korsická vytváří vysoké trsy tuhých a zoubkatých trojčetných listů. S jejich temně zelenou barvou kontrastují bledě zelené až žlutozelené květy v bohatých svazcích.

Svědčí jí polostín

Na zahradách se málokdy pěstují čistě evropské skupiny rostlin. Čemeřice však mezi ně patří (kromě dvou asijských druhů). Některé druhy zasahují až do Německa nebo na Slovensko, takže jsou náležitě odolné proti našim zimám.

Jenom sluníčko čemeřicím příliš nesvědčí. Nejlépe se cítí v polostínu, pokud možno v pohyblivém. Ani teplomilná čemeřice korsická nechce stát na plném slunci.

Těmto rostlinám musíme dopřát výživnou a dobře propustnou půdu, většinou s dostatkem vápníku.

Čemeřice vypadají dost „nerozbitně“, ale nezaškodí je za sucha zalévat. Jsou sice jedovaté, ale na zahradě je to bohužel před slimáky neochrání.

S přesazováním bývá svízel, jejich kořeny rostou pomalu a rostlina obvykle v prvních letech po přesazení nevykvete.

Zato se dosti dobře vysemeňují a pokud rozeznáte malou čemeřičku od plevelu a nezlikvidujete ji, dočkáte se po třech letech prvních květů.

To správné místo

Pochopitelně musíme respektovat nároky čemeřic na prostředí. Nejrozumnější je sázet je na podobná místa, jako v přírodě. Takže pod listnatými keři a stromy, u altánů nebo blízko zdí. Čemeřice by kolem sebe měla mít spíše nižší rostliny, aby lépe vynikla. Z vyšších dobře vypadají kokoříky a řebčíky. A pozor, trs se bude rok od roku rozrůstat – poskytněte mu dostatek prostoru a nesázejte více čemeřic těsně k sobě.

Naše rada

Společnost pro čemeřice

Čemeřice můžeme doplnit jakýmikoli jarními hajními rostlinami, zakrslými hostami nebo kobercem brčálu či břečťanu. Na podzim se vedle nich barevně uplatní bramboříky a ocúny. Vzhledem k tomu, že čemeřice ocení spíše vápenitou půdu, nehodí se pod rododendrony a azalky. Jinak jim ale můžeme poskytnout pozadí z libovolných keřů. Dobře vypadají u kdoulovců, nízkých panašovaných dřišťálů, lískovečků nebo vilínů. Zaujme i svída bílá se svými červenými větvemi.

Text: Radka Borovičková

Foto: Zdeněk Roller