Mám ráda bergenie…

„Na první pohled je bergenie obyčejná lupenatá kytka, která někdy  skoro překáží na záhonku, kam ji kdosi omylem vysadil. A přitom stačí málo, aby zazářila a osvěžila skalku nebo prostranství u jezírka.

Osamělou bergenii na našem pankráckém dvorku jsem dlouho přehlížela, ale jen do té doby, nežli jsem uviděla soukromou zahradu Mirka Pacnera, výtvarníka a zakladatele zahrad, který z bergenií, buxusů, kapradin a kamenů vytvořil kompozici, na způsob krajiny. Bergenie tu byla za královnu zahrady. To se však jedné rostlině nemůže podařit…

Radka 

Bergenie na stálezelené zahradě

Je to stálezelená a opomíjená kytka, s níž lze dělat zázraky – jen ji musíte vysadit na to správné místo – mezi kameny, k jezírku nebo na skalku.

 

Zahrada s bergeniemi

Společenství dvou, tří bergenií dokáže oživit podzimní i zimní skalku či prostranství u jezírka. A na jaře odolná bergenie předvede, že umí přežít i zimu. Její kožovité listy vykouknou zpoza mizející sněhové pokrývky. A první květy se objeví už březnu či dubnu.

Na zahradě má bergenie mimořádně bohatou škálu uplatnění. Osamoceně vysazená bergenie moc parády nenadělá, ale jakmile k sobě vysadíte několik rostlin, vznikne členité a rozvlněné zelené souostroví, které dodá dynamiku téměř každému zákoutí zahrady. Lze je vysazovat i v kombinaci s trvalkami, v jejichž sousedství vyniknou listy, které jsou největší ozdobou bergénií.

Nenáročná a odolná rostlina se snadno rozrůstá do šířky a časem vytváří hustý porost, který mezi sebe nepustí žádný plevel.

Z Himálaje do Dolního Březí

Bergenie pocházejí z horských oblastí východní a Střední Asie, odkud byly dovezeny do Evropy a postupně se staly doplňkovou rostlinou okrasných zahrad. Jsou schopné existovat i v nepříznivých podmínkách, snesou suché stanoviště i celodenně osluněná místa.

Nejlépe se vyjímají, pokud je vysadíte do míst, které imitují jejich přirozené prostředí, tedy horský terén. Ten snadno navodíte několika zajímavě usazenými balvany či blízkostí vodní hladiny. Rozzáří i stinné partie větších skalek, kde mezi balvany vypadají nádherně.

Bergenie  a hosty – kouzlo bohaté zeleně

Nejlepšími sousedy pro bergenie jsou hosty, které mají zajímavé listy i květy a podobné požadavky na pěstování.

Sluší jim to však  i ve společnosti denivek, čechrav a řebříčků.

Báječně je doplňuje kamzičník, který dokáže záhon rozsvítit žlutými úbory, nebo společnost vyšších kapradin a okrasných trav.

Podrost z bergenií

Kombinovná výsadba z bergenii a host  se může uplatnit  jako podrost  pod většími stromy, kolem keřů a všude tam, kde potřebujete zajistit rostlinný pokryv, o který se nechcete nijak zvlášť starat.

Bergénie lze vysadit i jako obrubu cest a chodníků, menší druhy můžete  pěstovat na skalce či v nádobách.

Bergenie zblízka

Velké široké listy na krátkých řapících jsou stálezelené, ale jejich barva se během zimního období mění na načervenalou až bronzovou. Vytvářejí statné růžice, z nichž vyrůstají kvetoucí lodyhy vysoké třicet až padesát centimetrů.

K tradiční bergénii tučnolisté patří velké, sytě zelené kožovité listy a světle růžové květenství. Na zahrádce si však můžete vysadit i kultivary s bílými, růžovými nebo purpurovými květy. Rostlina kvete po celé léto až do začátku podzimu.

Pěstujeme bergenie

Bergénie se velice snadno množí. Namnožit si ji můžete buď na podzim dělením trsů nebo oddenkovými řízky. Bergenii však lze vypěstovat i ze semen. Sazenice se vysazují do propustné a mírně vlhké zahradní zeminy. Rostlině se nejlépe daří na slunci a v mírném polostínu.

Text: Radka Borovičková

Foto: Zdeněk Roller