Vrby pro vaši zahradu
Umí se plazit i hnát dlouhé pruty do výšky. Hledat vodu i měnit barvu svého listí. Díky své mnohotvárnosti je vrba pro zahradní kompozici živou vodou. Zkuste si spolu s námi vybrat tu pravou!
Bez vrby se v Čechách neobejdeme! Jaro začíná vrbovými jehnědami, létu patří vrbový stín u vody a podzimu košíky z vrbového proutí, plné jablek. A samozřejmě – vrbičky všech druhů a velikostí také zdobí a stíní zahrady.
Hlavatá vrba a vrba jíva – symboly české krajiny
Vrba zdaleka není jen hlavatý strom, čnící nad rybníčkem, který je v naší mysli propojený s pohodovou českou krajinou. Je to však jenom jedna z mnoha podob vrby. Některé druhy okrasných vrb mají pestrobarevné – panašované listy, horské druhy zas plazivý vzrůst a velmi drobné listí.
A co mají všechny vrby společného? Jsou to dvoudomé dřeviny s jehnědami velmi jednoduchých kvítků. Pro včely mají přichystán pyl i nektar, i když některé z vrb se nechávají opylovat větrem. Snadno zakořeňují z řízků a rychle rostou.
Botanici zatím napočítali přes čtyři stovky druhů, o křížencích nemluvě. Máte aspoň jeden z nich na zahradě? Vyžadují pouze dostatek světla a vláhy, na kvalitě půdy jim příliš nezáleží.
Plazivá vrba: na skalku a vřesoviště
V Bradavicích roste proslulá vrba mlátička, vy si zase můžete pořídit vrbu plazivku. Většinou jde o druhy z chladných oblastí nebo o vrby, které na vrcholcích hor přežily od poslední doby ledové.
To ale neznamená, že bychom je museli úzkostlivě chránit před sluncem – vždyť i za polárním kruhem léto přináší teploty blížící se ke třicítce. Jen je dobré poskytnout jim přes poledne pohyblivý stín. A pozor: jejich kořeny musí dosáhnout do patřičně vlhké půdy. I na skalkách budujeme drobná jezírka, a vrbu je vhodné vysadit v jejich blízkosti.
Plazivé vrby zpravidla rostou pomalu, ale postupně vytvoří souvislý koberec. Na skalkách a vřesovištích často vídáme vrbu síťnatou, alpskou nebo mateřídouškolistou. O trochu vyšší poléhavé keře vrby vlnaté zaujmou šedými plstnatými listy.
Keřovitá vrba – zahradní solitér
Vrby keřovitého vzrůstu rostou velmi rychle, musíme je tedy hlídat a seřezávat. Zato máme na výběr co do tvaru a barvy listů i barvy větví.
Z našich druhů můžeme zvolit vrbu nachovou, ušatou nebo jívu, oblíbení jsou i kříženci – třeba vrba Smithova. Na vlhkém travnatém pozemku se bude líbit vrbě plazivé, která v rozporu se svým jménem dorůstá až metrové výšky. Ta je schopná vytvořit nízkou houštinu, která odvádí přebytečnou vodu z půdy a poskytuje úkryt hnízdícím ptákům. Nelze pominout ani panašované kultivary vrby japonské, které díky bílým nebo růžovým listům na zahradě doslova září.
V podobě keře můžeme udržet i vrby, které by jinak měly stromovitý charakter. To se týká například vrby jívy – seřezáváním „na babku“ můžeme udržet těsně nad zemí i vrbu košíkářskou nebo křehkou.
Vrby a vítr
Stromovité vrby díky tenkým větvím a úzkým lístkům vnesou do zahrady pohyb – stačí, aby jen trochu zafoukal vítr. Navíc je na nich sympatické, že mívají malebně nepravidelnou korunu. Běžně se pěstuje vrba bílá a její převislá „smuteční“ forma, vrba křehká, v teplejších oblastech se může dařit vrbě babylonské, a hodně populární je pokroucená forma vrby Matsudovy. Vrbu bílou můžeme každoročně seřezat „na babku“ do hlavaté formy.
Stromovité vrby vyžadují dostatek světla a permanentně vlhkou půdu. Právě proto jim to svědčí na březích potoků a jezírek.
Vrbohrádky – píšťaly a vrbové altány
Každý venkovský kluk uměl kdysi vyřezat vrbovou píšťalku. Že byste to s dětmi také zkusili? Chce to jen ostrý nůž s dřevěnou střenkou, trpělivost, a hlavně naučit se to správné říkadlo. Českou specialitou jsou pomlázkovníky. Čerstvě vyrobená pomlázka se hned po Velikonocích zasadí do země a vydatně zalévá. Při troše štěstí se rostlina ujme a vydrží až dvacet let!
Tím se dostáváme k módnímu trendu poslední doby – jsou to živé zahradní stavby. Můžeme je vytvořit i z lísky, ale ty vrbové jsou hezčí. Potřebujete velké množství co nejdelších čerstvě uříznutých vrbových prutů. Připravte si silnější i tenčí a nechte je ve vodě trochu pustit kořínky. Pak je zasaďte do děr alespoň třicet centimetrů hlubokých, nejlépe skrz otvory v mulčovací textilii.
Půdorys stavby závisí jen na vaší fantazii. Jakmile se pruty ujmou, můžete je postupně vyvazovat do požadovaného tvaru. Děti ocení zelené chatrče nebo prolézací tunely, můžete jim vytvořit i altánek. Z nařezaného vrbového proutí se dají splétat i různé zástěny nebo plůtky, lze jimi i olemovat vyvýšené zeleninové záhony. Ohrádka z vrbového proutí může olemovat a zakrýt i kompost. Zástěny vydrží i několik let.
Vrby milují vodu
Vrby přirozeně osidlují místa s dostatkem vody a světla, často rostou ve vlhké, podmáčené půdě, poblíž rybníků a vodních toků. Setkáme se s nimi od nížin po horské oblasti.
Nedostatek světla vrba kompenzuje tím, že se za ním intenzivně otáčí a mnohé exempláře rostou zcela nakřivo nebo se za světlem kroutí. I nad vodní hladinou, která odráží sluneční jas, najdeme vrby nejčastěji nízko nakloněné.
Hodně vrb, zejména ty, které rostou u vody, žije v symbióze kořenů s půdními houbami. U čerstvě založených jezírek nebo v nově navezené zemině bude nějakou dobu trvat, než se tahle přírodní spolupráce vytvoří. Kořeny vrb mají pro vodu neuvěřitelný „čich“. Dovedou se pod zemí natahovat hodně daleko, a pokud vám třeba netěsní závlahové či odpadní potrubí, mohou je poškodit, když se vtěsnají do původně drobných prasklinek.
Co s odstřiženými vrbovými větvemi? Můžete jimi obdarovávat chovatele morčat, slepic, koz a dalších býložravců. Narašené vrbové větve jsou pro zvířata vybranou lahůdkou.
Vrba patří mezi léčivé stromy. K léčivým účinkům se používá zejména vrba bílá. Z její kůry se vyráběla kyselina salicylová, základ dnešního acylpyrinu.
Díky všudypřítomnosti vrb v každodenním venkovském životě si s vrbou náležitě pohrála i lidová slovesnost, takže pozor: nemalujte straku na vrbě a nezapomeňte pozdravit u vrbiček. Pro své stesky si najděte dutou vrbu. Ono se to na na konec nějak vyvrbí!
TIPY
Vrby do velké zahrady
Vrba košíkářská je mohutný keř se vzpřímenými výhony až osm metrů dlouhými. Pokud máte mokrou louku, přes níž vede potůček, můžete jeho břeh osázet právě touhle rychle rostoucí vrbou, vytvoří houští přívětivé pro první jarní nasycení hmyzu na jehnědách a pro hnízdění ptáků.
Vrba jíva má jak keřovou, tak stromovou podobu. Poradí i si na sušších stanovištích. Jíva patří spíše do parků, protože dorůstá až do dvanácti metrů výšky a její kmen může v přesáhnout i půl metru. Strom však dobře snáší řez, takže ho lze každým rokem upravovat, aby nepřerostl.
Stejně mohutná je vrba bílá, u nás nejznámější ve své smuteční šlechtěné podobě s převislými větvemi. Oba stromy vyžadují dostatek prostoru a stanoviště s dostatkem spodní vody, do výšky narostou velice rychle, poté už jen přibývají v dřevu kmene.
Vrby pro malou zahrádku
V podmínkách menší zahrady je třeba rychle rostoucí vrby udržovat řezem, u keřů pak i odstraňováním postranních výhonů, vyrážejících od kořenů. Nebo můžete zvolit některý na kmínku roubovaný keřík, kterému pak budete tvarovat jen korunu.
Kompaktní a velmi dekorativní je například vrba zlatá s výškou kmínku okolo dvou metrů s korunou pokroucené zlatorůžových větví visících k zemi a olistěných zlatozelenými lístky. Oblíbená je také vrba japonská, jejíž korunu vzpřímených větví řezem postupně zahustíte a můžete vytvarovat do kuželu i koule. Zakrslý kultivar Gracilis vrby nachové je oblíbeným asi půl metru vysokým keříkem do skalek. Má zvláštně vybarvené červené letorosty a hnědé lesklé mladé výhonky s modrozelenými lístky na rubu.
O kočičkách a vrbě jívě
Oblibě se těší
O kočičkách a vrbě jívě
Oblibě se jíva těší díky svým plstnatým samčím květům – kočičkám. Ty jsou uspořádány v jehnědy, které vyrážejí ještě před vyrašením listů. Nejhezčí jsou před rozkvětem, kdy mají hebký a stříbřitý povrch. V té době se také řežou jako jako doplněk jarních aranžmá.
Postupem času samčí květy žloutnou a rozsévají okolo stromu pyl v podobě žlutého poprašku, který se usazuje na všechno kolem. Samičí květy vrby jévy sou méně nápadné – jsou zelenavé a po opylení se prodlužují, takže působí jako štětičky na čištění lahví.
Pěstování
+ Vrbám se daří v hlubokých, vlhkých, ale dobře propustných – nejlépe písčitých půdách – neutrální nebo mírně kyselé reakce. Vápnitou zem nesnášejí. Potřebují plné slunce, takže se převážně pěstují jako solitérní rostliny na otevřené ploše.
+ Většinou dobře snášejí zimu, konkrétně vrba jíva je plně mrazuvzdorná. Díky dobré přizpůsobivosti řezu se také používá jako živý plot, ale musí to být na slunci.
+ Rozhodnete-li se pro hlubší řez, proveďte ho brzo z jara – seříznete pruty na dvě nebo tři očka nad zemí nebo až na kostru.
Množení
Vrba se množí vegetativně. Na začátku léta necháme v písčitém substrátu zakořenit mladé proutky, zatímco řízky ze starého dřeva dáváme k zakořenění už v zimě.
Text: Rada Borovičková
Foto: Zdeněk Roller
