Začátek května je čas, kdy vykvétají azalky a rododendrony. Jen na málokteré zahradě jich kvete tolik jako u manželů Kořízkových v Doudlebech nad Orlicí. To vše s malebným podrostem střevíčníků, kandíků a trojčetů.
Slavnosti rododendronů na zahradě začínají už konci dubna a pokračují i během května, kdy postupně vykvétají žluté, sytě červené, růžové, bílé i lososové rododendrony a azalky.
Během let jich tu Kořízkovi vysázeli stovky – do terénu zahrady a ve velkém množství kolem plotu. Barvami hýřící zahrada a do dálky se nesoucí vůně lákají k zastavení náhodné kolemjdoucí, včetně těch, jimž kytičky moc neříkají.
„Pěnišníky naši zahradu krášlí i po odkvětu – působí svým habitem a texturou – ať už samostatně, nebo v kombinaci s doprovodnými rostlinami,“ libuje si majitel.
Pěstujeme pěnišníky yakushimanum
Pan Kořízek pěstuje zejména pěnišníky yakushimanum. “Výborně snášejí plné slunce, rostou kompaktně a relativně pomalu. Vybral jsem si je i proto, že jejich maximální výška je kolem metru a hodí se tak i do poměrně malého prostoru naší zahrady. I tak je občas musím ořezávat a zaštipovat.”
Kromě partií u plotu oživují solitéry azalek a pěnišníků i zahradní skalky, z nichž ta největší a nejsvažitější je hned za domem.
Skalky a vřesoviště
Čtvrt století stará zahrada skrývá kromě mohutných kolonií azalek a rododendronů i další zajímavosti – třeba nevšední vřesoviště prorůstající do několika stylově odlišných skalek a zákoutí.
Chloubou vřesovišť je mamota širokolistá, vřesovištní keř, patřící k nejkrásnějším stálezeleným keřům. Pochází z jihovýchodních oblastí USA, kde se roste jako podrost vyšších stromů.
Zajímavá je skalka z rulových kamenů s jezírkem připomínajícím horské pleso. Kameny pocházejí z nedalekého Potštejna, stejně jako drobný štěrk. “Dostat je na zahradu nebylo snadné, a tak mi její vybudování, které bylo přáním manželky, trvalo několik let,“ vysvětluje majitel. Přirozenou součástí rulové skalky je porost vřesů, kompozici oživují čarověníky a vzrostlý japonský javor. Výsadbu z klasických skalniček složenou z netřesků, trávniček a koulenek podtrhuje malá bažina s přesličkami, upolíny a drobnými kosatečky.
Na opačné, zelenější části skalky rostou celá pole mochen, drobnolisté vrby a modře kvetoucí litodory.
Sbírka miniaturních javorů
Majitel má několik zahradnických koníčků. „Začal jsem s rododendrony, pak jsem založil za domem skalku a nakonec jsem se pustil do dřevin. Ze všeho nejvíc mne baví sbírat miniaturní javory.“
A tak mimořádně početná sbírka javorů s lístky jako krajka v barvách od žlutozelené, přes citronově zelenou až červené a růžovou krášlí volné plochy i zákoutí celého pozemku, jsou i zajímavým doplňkem předzahrádky, do níž patří i podrostové primulky, vřesy a vřesovce.
Vítejte v lese miniatur
V dolní části zahrady je dolík, osetý trávníkem. Po několika krocích mizí a postupně přechází do lesa miniatur. Základem lesíku jsou seskupení z různobarevných javorů s doprovodnými jehličnany.
Nezbytný stín dává malým stromečkům vzrostlý pajehličník, unikátně hustý hadí smrk a velká tsuga. Atmosféru lesa a jeho vůni dokresluje vynález pana Kořistky – který půdu pokryl nadrcenou borovou kůrou.
V podrostu kvetou hajničky, tu a tam narazíme na miniaturní čarověníky a pláně s modrými kvítky pomněnek. “Ty se k nám přistěhovaly od sousedů,“ říká majitel a vede nás k pěstírně azalek. Už příští rok obohatí barevný doudlebský ráj.
Co potřebují pěnišníky
Pěnišníky prosperují na lehkých a kyselých rašelinných nebo rašelino písčitých půdách v polostinných podmínkách s vlhčím mikroklimatem. Příznivě na ně působí i blízkost vodních ploch. Z volně rostoucích druhů vznikají křížením nové odrůdy, v současnosti přesahující deset tisíc kultivarů. Kvůli stálezeleným listům mohou fotosyntetizovat i v zimě, ale právě tehdy jim hrozí vyschnutí. Potřebují tedy před zimou nebo i během období bez mrazů pořádně prolít půdo vodou.
Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller
