Zakládáme skalku I. – Na velikosti nezáleží

(Příště: Naši skalničkáři a jejich skalky)

Skalka představuje výrazný zahradní prvek, který si zasluhuje umístit tam, kde náležitě vynikne. A nemusí to být hned hora Říp. Podle velikosti zahrady může být velká, střední i docela malá.

Víte, jakými pravidly se řídit, aby vaše plánovaná skalka nepřipomínala hromadu kamení a kvetla po celý rok?

Vyvýšenina znamená zvětšení plochy, kterou můžeme osázet

Skalka zvětšuje plochu zahrady

Vyvýšený povrch skalky přináší dvě výhody: k výsadbě se nabízí výrazně větší plocha, než jakou má samotný půdorys skalky, a za druhé – skalničky se ocitají blíže očím obdivovatelů a rukám zahradníka, který je ošetřuje. Ke skalce se prostě nemusíme tak ohýbat, jako k záhonům.

Škvíry mezi kameny poskytují kořenům skalniček ochlazení a vláhu

Co potřebují skalničky

Ve správných podmínkách skalničky bohatě kvetou

I když máte na zahradě přirozený skalní výchoz, neznamená to, že máte poukázku na skalku bez práce.

Co tedy skalničky potřebují? Kromě slunce i dostatek vody pro kořeny a u kořenů trošku substrátu se živinami.

Co jim škodí? Především voda stojící na povrchu skalky, mnohé nesnášejí buď kyselé, nebo naopak zásadité prostředí.

Ale pozor: příliš mnoho živin skalničkám škodí, navíc vzniká živná půda pro zaplevelení skalky.

Bez dostatku vědomostí a fortele dobrou skalku nezaložíte. Nebojte se pídit po informacích u zkušených skalničkářů. Někteří jsou schopni vám skalku navrhnout i pomoci s budováním.

Skalka chce kolem sebe prostor a pohyblivý stín

Místo pro skalku

Skalka potřebuje dostatek slunce i pohyblivý stín, proudí tu vzduch, nikdo se nebude muset „té hromadě šutrů“ den co den vyhýbat a ještě sem bude radost pohledět, protože i v okolí roste nebo stojí něco pěkného.

Skalka naštěstí není ledovec, abychom ji museli skoro celou zakopávat pod povrch, ale kopat se musí. Největší balvany musí směřovat kolmo nebo šikmo vzhůru, proto je musíme ukotvit v zemi. Navíc není od věci pod budoucí skalkou vytvořit jámu vystlanou fólií, abychom zajistili vláhu odspodu.

Skalkové kameny nelze navršit jen tak halabala. Škvírami mezi nimi musí odtékat voda a splachovat z povrchu veškerý prach, dávající základ substrátu. Můžeme je i troškou zahradního substrátu vysypat. Škvíry ale nelze nechávat kdovíjak široké, protože by se v nich nedržela potřebná vlhkost.

Travertin se dá dobře vrtat a skalničky pak sázíme do vytvořených otvorů

Skalka a druhy kamene

Tmavé vyvřeliny akumulují sluneční teplo

Na výběru kamenů velmi záleží – a to nejen co do jejich tvaru a velikosti.

Některé skalničky vyžadují (nebo alespoň tolerují) spíše kyselé prostředí poskytované žulou nebo rulou, zatímco jiné druhy nevypěstujete bez vápenitého podkladu.

Alkalický podklad představuje také čedič a tefrit, ale díky tmavé barvě se skalka intenzivněji zahřívá.

Snem většiny lomikámenových skalničkářů je porézní travertinový pěnovec.

Místo něj lze použít i pískovec, ale jen ten s vápenitým tmelem.

Lewisie chtějí kyselý podklad a lehké přistínění

Hitparáda nejodolnějších skalniček

Vedou lomikámeny, které představují mimořádně různorodou a dekorativní skupinu skalniček – od těch miniaturních, rozkvétajících již koncem zimy, až po vzrostlé a trsnaté.

Na skalku se osvědčí i kosmatce, netřesky a rozchodníky.

Pěkné polštářkovité porosty vytvoří mateřídoušky, tařičky, úrazník nebo skalkové floxy.

Hořce a hořečky, tařice skalní a kyselomilné lewisie zazáří spíše jako solitéry. Na skalce se mohou objevit i cibuloviny – botanické druhy tulipánů, narcisů, modřenců a snědků. Z kapradin vysadíme kyvor nebo sleziníky, traviny mohou reprezentovat třeba drobné kostřavy. Když celé doplníme keříkem lýkovce nebo čarověníkem, nemá skalka chybu.