Dům se skalkou, která vznikala čtyřicet let
Třetí pokračování našeho seriálu o zahradách se skalkou a jejích podobách
Skalka před domem Josefa Pánka je cosi jako zelený ostrov, rozčleněný do několika různorodých celků. Skalku zdobí především dřeviny všech velikostí, ale také potůček s několika jezírky. Skalničky majitel nerad piplá…
Putujete-li podél cesty Novou Vsí u Lomnice nad Popelkou, nemůžete přehlédnout zahradu Josefa Pánka. Meandry Popelky s břehy obrostlými vrbičkami a olšemi dělí Pánkovu zahradu na dvě části – v zadním plánu vidíme dům a skalku, v popředí u plotu les dřevin. Přes říčku vede mostek s plechovým vodníkem.
Skalku tvořím už do vojny
„Jednatřicet let jsem dělal černé řemeslo, až jsem doplul k zahradničení. To mne bavilo už jako kluka,“ vysvětluje majitel. „Skalku u domu jsem začal dělat už po vojně, rok od roku se rozrůstala, až nakonec obsáhla téměř celou plochu pozemku .
Při jejím budování jsem si nedělal žádné plány, jak by měla vypadat její konečná podoba. To, že tu jsou dřeviny od světlezelené až po tmavě červenou je trochu dílem náhody, jak se to sešlo.“
Nejstarší solitérní dřevině na skalce, smrku konika, už bude padesát let. „Odřezal jsem jí zespod větve, aby vynikl její kmen a stáří.“ Smrk je ovšem jen jedna z dominant skalky, zajímavě působí i vzrostlý smrk ztepilý „Rottenhaus“, jedle ojíněná a několik magnolií.
Hmota skalky se mezi těmito dvěma opěrnými body se košatí bochánkovitě upravenými skalníky, jalovci, dříny a buxusem.
Betonové jezírko mám raději nežli foliové
Střed skalky tvoří velké betonové jezírko. Je napájené vodou, kterou majitel přivedl z potoka pramenícího v lese za stavením. „Vykopat strouhu a položit a zasypat potrubí bylo dílem několik dní,“ vzpomíná majitel. „Díky tomu jsem tu mohl vybudovat skalkovou krajinu s několika potůčky, které napájejí kromě hlavního betonového i několik menších okrasných jezírek.“ A tak tu jsou i místa, kde skalku doplňují i vlhkomilné rostliny a kapradiny.
„Jezírko je hluboké dva metry, je z betonu, takže u jednoho kraje prasklo, ale voda neprosakuje,“ upřesňuje majitel. Patří k němu i obyčejná vrba od potoka, trochu vykotlaná, kterou majitel sestříhává.
Kolem jezírka je vysázená vachta, stulíky a kosatce. Ještě nedávno tu prý plavalo i patnáct okrasných kaprů, ale všechny sežral norek.
„Betonové jezírko je dnes už rarita, ale mně se líbí mnohem víc než fóliové. Je nepřirozené, že všichni vyvedou fólii na břeh a zakryjí ji vrstvou valounů. Mám z toho nepříjemný pocit: copak u nějakého rybníka máte valounový břeh? To ať mi klidně čouhá betonový rantl kolem dokola, to mi nevadí.“
Na piplání skalniček nemám čas
Pan Pánek budoval skalku čtyřicet let a její koncepce se postupně vyvíjela. „Nejdřív se sázelo, pak se to přesazovalo a nakonec kácelo, je to nekončící proces,“ říká majitel.
Nakonec skalka nabyla podoby převážně zeleného ostrova s několika jezírky, miniaturními skalkami a údolíčky s klikatým potůčkem.
„Skalniček na skalce nikdy moc nebylo, jen tu a tam mezi kameny rostou lomikameny a habarlea. Na piplání skalniček nemám čas,“ říká majitel.
Na začátku léta na skalce dokvétají zakrslé růže a janovce, odkvetla i okrasná červená jabloň. A vůbec to nevadí. Kompozice pohádkového ostrova je založena na kombinaci konifer a drobnějších listnáčů. Celek působí jako pohádkový ostrov.
„Mám tu mandloň, zlatý zakrslý cypřišek, jilm pěstovaný jako bonsaj a jako zajímavost pabuk jižní, který pochází z jižní polokule“ jmenuje svoje oblíbence majitel.
Kostru skalky tvoří mohutné vrstevnaté kameny s křemennými žílami, které pocházejí z okolí. „Všude kolem je dost pískovce, já jsem kameny hledal hlavně v lese.
Rád dělám vodníky
Pan Pánek je nejen majitel zahradnictví, ale i typický český všeuměl a výtvarník samouk s nevšední fantazií a citem pro matriál. A také puntičkář se smyslem pro detail a recesi. Rád vytváří netradiční objekty, na mušce má hlavně vodníky a víly.
Zejména jeho stříbřitý vodník z plechu sedící na zábradlí mostku nad potůčkem je k nepřehlédnutí. Artefakt je svařený z kousků hliníkových plátů jako novodobý Frankestein. Nonšalantně rozložený nad hladinou potoka čte vodnické desatero z knížky, v níž lze obracet kovové stránky. Nabádá k respektování životního prostředí.
Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller
http://www.panek.kvalitne.cz/