Mnoho řidičů si zvyklo zajet do automatické nebo samoobslužné myčky, přesto se stále najdou lidé, kteří sáhnou po kbelíku s vodou a trochou saponátu a pustí se do údržby auta před domem, na ulici nebo na vlastní zahradě. Na první pohled jde o běžnou činnost, která přece nemůže nikomu vadit. Jenže právě v tom je háček. V českých podmínkách je mytí vozidla mimo místa k tomu určená problematické a v mnoha situacích přímo nelegální.
Důvodem není snaha někoho šikanovat, ale ochrana vody, půdy a okolního prostředí. A také prevence škod, které se mohou projevit se zpožděním, například znečištěním studny nebo kontaminací půdy na pozemku.
Proč nejde jen o vodu a trochu pěny
Častý argument zní, že jde jen o obyčejnou vodu a malé množství čisticího prostředku. Skutečný problém ale nebývá samotná voda, nýbrž to, co z auta při mytí odtéká. Na karoserii i podvozku se drží mastnota, zbytky provozních kapalin, prach z brzd, mikročástice z pneumatik a další nečistoty. K tomu se přidají použité šampony, odmašťovače a přípravky na kola.
Tato směs pak obvykle končí v půdě, v dešťové kanalizaci nebo na povrchu, odkud se může dostat do povrchových i podzemních vod. Jedno jediné umytí možná neudělá katastrofu, jenže pravidla se nastavují s ohledem na to, co by se stalo, kdyby podobně postupovala významná část řidičů. Při masovějším domácím mytí by dopad na vodní zdroje a kvalitu půdy byl citelný.
Nepomůže mytí jen kol ani mytí na kraji ulice
Někteří lidé se snaží situaci zlehčit tím, že myjí jen kola nebo jen malý kus auta a navíc třeba u obrubníku. Z pohledu znečištění je to ale pořád stejný princip. Právě z kol a brzd se často uvolňuje nejvíc problematických částic a spolu s čisticími prostředky se splachují tam, kde nemají co dělat. Stejně tak nehraje zásadní roli, zda se myje v centru, na okraji města nebo na venkově. Pokud odpadní voda není zachycena a správně ošetřena, hrozí znečištění tak jako tak.
Jaká pravidla se na mytí aut vztahují
Základní oporu má regulace v ochraně vod a přírody. Klíčovým předpisem je zákon č. 254/2001 Sb., vodní zákon. Ten obecně zakazuje vypouštění závadných a nebezpečných látek do povrchových vod a současně nastavuje pravidla pro nakládání s látkami, které mohou vodu ohrozit. Do této kategorie mohou spadat nejen samotné autokosmetické přípravky, ale i látky, které se při mytí z vozidla uvolní, například ropné zbytky, brzdový prach nebo částice obsahující těžké kovy.
Vedle toho je důležitý i zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který řeší odpovědnost za škodu. Pokud by mytí auta vedlo ke znečištění cizího majetku nebo životního prostředí, například ke kontaminaci studny, odpovědnost typicky dopadá na majitele vozidla. V praxi to může znamenat povinnost uhradit náklady na nápravu, které se mohou vyšplhat velmi vysoko.
Odstupy od studní a ochrana krajiny
Do hry vstupují i další předpisy. Vyhláška č. 501/2006 Sb. pracuje s požadavky na využívání území a mimo jiné stanovuje, že prostor určený k mytí vozidel má mít určitý odstup od zdroje pitné vody. Podle podmínek a propustnosti půdy se uvádí vzdálenost přibližně v rozmezí 15 až 40 metrů. Smyslem je snížit riziko, že se znečištění dostane do podzemních vod.
Obecně se téma dotýká také zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, protože vypouštění znečištěné vody do prostředí může být v rozporu s ochranou přírodních složek a jejich funkcí.
Jak postupovat, aby bylo mytí auta v souladu s předpisy
Nejjednodušší legální cesta je využít automyčku nebo samoobslužnou myčku. Tyto provozy jsou stavěné tak, aby odpadní voda odtékala do systému, který je uzpůsobený k zachycení nečistot a k dalšímu zpracování. Řidič sice zaplatí za program nebo čas, ale současně získá jistotu, že mytí probíhá v režimu, který je pro tyto činnosti určený.
Pokud někdo trvá na mytí na vlastním pozemku, nestačí jen dobrá vůle. Aby to dávalo smysl i z hlediska ochrany vod, je potřeba mít vyřešené nakládání s odpadní vodou, typicky technologií, která umí zachytávat ropné látky a další znečištění a odvádět vodu do odpovídající kanalizace. Bez podobného řešení je domácí mytí rizikové nejen ekologicky, ale i právně.
Stížnost souseda může spustit nepříjemné řízení
Praxe ukazuje, že problémy často nezačnou náhodnou kontrolou, ale podnětem z okolí. Stačí, aby si někdo všiml, že se na ulici nebo na zahradě pravidelně myje auto a znečištěná voda odtéká pryč. Následně může přijít prověřování situace, nepříjemné vysvětlování a v krajním případě i správní řízení.
Jaké sankce mohou hrozit
Pokud dojde k porušení pravidel, pokuty se mohou vyšplhat na částky, které výrazně převýší běžné náklady na myčku. U fyzických osob se v praxi mohou pohybovat v řádech tisíců až desetitisíců korun podle okolností případu. U podnikatelů a právnických osob bývají sankce přísnější, často ve vyšších desítkách tisíc, a ve výjimečných situacích mohou dosáhnout až velmi vysokých částek.
To, co vypadá jako úspora za pár korun a trochu času, se může změnit v nákladný problém, pokud se znečištěná voda dostane tam, kam nemá.
Nejrozumnější je proto brát mytí auta stejně jako jiné činnosti, které produkují znečištěnou odpadní vodu. Použít místo k tomu určené, nebo mít na vlastním pozemku technické řešení, které zamezí úniku nečistot do půdy a vodních zdrojů.
Zdroj: Doprava pro lidi, Zákony pro lidi
