Na jaře a v létě se může na zahradě objevit nápadně velká černá včela, která při letu hlasitě bzučí a na slunci se jí křídla kovově zbarvují do modrofialova. Nejčastěji jde o drvodělku fialovou, tedy jednu z největších včel žijících v Česku. Dospělci mívají zhruba dva až téměř tři centimetry a rozpětí křídel bývá výrazné, proto si jí lidé všimnou i na větší vzdálenost.
Na rozdíl od včely medonosné nebo mnoha čmeláků netvoří drvodělka početná společenství. Samice funguje samostatně, bez dělnic a bez stavby voskových plástů, nevyrábí med a celý její život se točí kolem vyhledávání potravy, založení hnízdních komůrek a péče o další generaci.
Kdy je aktivní a kde přezimuje
V našich podmínkách ji lze pozorovat obvykle od časného jara do konce září. Zimu nepřečkává jako larva, ale jako dospělec. Úkryt hledá ve škvírách starých stromů, v prasklinách trámů, někdy i ve spárách zdiva. V období kolem května probíhá páření a při troše štěstí lze zahlédnout i dva jedince letící těsně u sebe. Noví dospělci se pak objevují další rok na jaře.
Jak si ji nesplést s čmelákem nebo sršní
Lidé ji často označují jako černého čmeláka nebo velkou vosu. Rozpoznávacím znakem je celkově černé, spíše lesklé a méně ochlupené tělo a tmavá křídla s fialovým či modravým odleskem. Domácí čmeláci, vosy ani sršni nejsou typicky jednolitě černí bez nápadných žlutých či hnědých kresb. Velmi podobně může vypadat i drvodělka potulná, která se v některých regionech vyskytuje stejně často nebo i častěji.
Bodne drvodělka člověka a je to nebezpečné
Drvodělka se většinou chová klidně a člověku se spíše vyhne. To, že proletí blízko hlavy, bývá jen zvědavost nebo hledání květů a úkrytu, nikoli útok. K bodnutí dochází typicky až tehdy, když je přimáčknutá, chycená v ruce, když na ni někdo šlápne nebo se ji pokouší usmrtit.
Žihadlo má pouze samice. Intenzita bolesti bývá srovnatelná s bodnutím vosou, ale z hlediska jedu se uvádí nižší toxicita než u včely medonosné. Na rozdíl od včely medonosné navíc po bodnutí neumírá, takže se obvykle neřeší vytažení žihadla, protože v kůži nezůstává. Závažné reakce jsou vzácné a souvisejí hlavně s těžkou alergií na hmyzí jed. Pokud vám drvodělka vlétne do místnosti, obvykle stačí otevřít okno a dát jí čas, aby sama vyletěla ven.
Proč je na zahradě cenná a jak opyluje
Drvodělka patří mezi důležité opylovače a v řadě míst je vnímaná jako vzácnější druh, který si zaslouží ochranu. Z ekologického hlediska je přínosná i tím, že zvládá vibrační opylování. Při něm rozvibruje květ rychlými pohyby křídel a pyl se lépe uvolní. Tuto schopnost nemá včela medonosná, zato ji využívají čmeláci a několik dalších samotářských včel.
V praxi to znamená, že některé rostliny mohou mít díky drvodělkám lepší nasazení plodů. Často se zmiňují například rajčata, některé bobuloviny nebo květy s hlubší stavbou, kde je potřeba pyl uvolnit účinněji. Při sběru potravy zvládne během jediného letu navštívit stovky květů, takže v zahradě odvede práci, kterou nelze snadno nahradit.
Když se zajímá o staré trámy a suché dřevo
Název drvodělka nevznikl náhodou. Samice si umí do suchého dřeva vykousat chodbu a v ní vytvořit sérii komůrek. Nejčastěji ji láká dřevo staré, mrtvé a dobře opracovatelné, tedy pařezy, odumřelé větve, ztrouchnivělé sloupky, dřevěné ploty nebo nechráněné části pergol. Zdravé, ošetřené a pravidelně udržované konstrukční dřevo pro ni nebývá atraktivní.
Typická chodba mívá zhruba několik desítek centimetrů a uvnitř jsou komůrky se zásobou pylu a nektaru a s vajíčky. Jeden takový tunel obvykle nenaruší pevnost masivního trámu zásadním způsobem. Zároveň nejde o sociální hmyz, takže na jednom místě obvykle nehrozí situace, kdy by se během krátké doby objevily tisíce jedinců jako u některých společenských druhů.
Jak postupovat šetrně, pokud potřebujete dřevo ochránit
Pokud vám vadí vletové otvory v konkrétním prvku, je rozumné nezasahovat v době, kdy je hnízdo obsazené. Přes sezónu mohou být uvnitř larvy nebo kukly. Vhodnější je počkat do pozdního podzimu, kdy mladí dospělci vyletí a chodbička zůstane prázdná. Teprve potom lze otvor uzavřít tmelem a dřevo následně preventivně ošetřit tak, aby pro drvodělku nebylo lákavé.
Dobře funguje i nabídnout náhradní možnost. Pokud na okraji pozemku necháte kus suchého dřeva nebo vytvoříte vhodné dutiny, drvodělka často dá přednost snadněji dostupnému materiálu a nebude se snažit využít konkrétní trám, který chcete mít bez otvorů.
Jaké postřiky volit proti mšicím, aby drvodělka netrpěla
Největší riziko pro drvodělky i další opylovače nepředstavuje samotná přítomnost hmyzu na zahradě, ale nevhodně zvolené insekticidy. Mnohé chemické přípravky působí jako neurotoxiny a mohou zasáhnout i užitečné druhy, které opylují květy nebo regulují škůdce přirozeně. Pokud potřebujete řešit mšice, svilušky nebo molice, vyplatí se dát přednost šetrnějším metodám a postřikům s kontaktním účinkem.
Kontaktní přípravky na bázi draselných solí
Za jednu z nejbezpečnějších variant bývá považován přípravek založený na draselných solích mastných kyselin, často prodávaný pod názvem Neudosan. Funguje tak, že naruší povrchovou ochrannou vrstvu měkkých škůdců, což vede k jejich vyschnutí a udušení. Nejde o nervový jed, a po zaschnutí na rostlině se obvykle považuje za podstatně méně rizikový pro včely, čmeláky i drvodělky než klasické insekticidy.
Pro co největší ohleduplnost je vhodné aplikovat postřik brzy ráno nebo večer, kdy opylovači běžně nelétají tolik jako uprostřed dne. Důležité je také mířit na napadené části rostlin, protože účinek je kontaktní a závisí na dobrém pokrytí škůdce. Některé varianty se prodávají i jako předředěné balení v rozprašovači, což usnadní přesné a lokální použití.
Další šetrné možnosti ochrany rostlin
Pokud řešíte spíše houbové choroby, lze využít biologické či minerální přípravky, které jsou při správném použití považované za bezpečné pro opylovače. U půdních škůdců se osvědčují parazitické hlístice aplikované do půdy, protože necílí na létající hmyz na květech. U některých přípravků rostlinného původu je však vhodná zvýšená opatrnost, protože mohou být pro včely po určitou dobu mírně toxické, a proto je lepší je používat mimo kvetení a opět ideálně večer.
Proč ji vídáme častěji než dřív
V posledních desetiletích si lidé drvodělek všímají čím dál více. Souvisí to i s posuny v rozšíření druhů, které podporuje teplejší klima. Tam, kde byly dříve jen ojedinělé záznamy, se dnes mohou objevovat pravidelně. Když se drvodělka usadí v okolí vaší zahrady, je to zpravidla dobrá zpráva pro pestrost prostředí i pro opylování řady rostlin.
Jak udělat ze zahrady bezpečné místo pro opylovače
Drvodělka není jediným užitečným opylovačem. V zahradě pracují i včely samotářky, čmeláci, motýli, některé mouchy a brouci. Největší službu jim prokážete tím, že omezíte plošné používání pesticidů, necháte část zahrady s kvetoucími rostlinami v různých obdobích sezóny a nabídnete úkryty, kde mohou přezimovat nebo hnízdit. I zdánlivě nebezpečně působící velká černá včela tak může být symbolem toho, že zahrada funguje živě a přirozeně.
Zdroj: Časopis ŽIVA (AVČR), 100+1, Hmyzí hotely, Wikipedie
