Kdo skládá trvalkové záhony, často naráží na proměnlivé trendy. Některé rostliny se na pár let stanou zahradními hvězdami, aby je později vystřídala další vlna novinek. Kakost, tedy rod Geranium, do této kategorie nepatří. Naopak dlouhodobě dokazuje, že se umí přizpůsobit téměř jakémukoli stylu výsadby. Vypadá přirozeně v romantické venkovské zahradě, působí čistě v moderních městských kompozicích a neztratí se ani v nádobách, kde vytváří kompaktní a dlouhodobě atraktivní porost.
Jeho výhodou je obrovská rozmanitost. Existuje tolik druhů, odrůd i kříženců, že si lze vybrat rostlinu do slunce, polostínu i stínu, do vlhčí půdy i na sušší stanoviště. Díky tomu kakost často funguje jako spojovací prvek záhonu, který vyplní volná místa, potlačí plevel a přitom nepůsobí těžkopádně.
Rostoucí obliba v Evropě a první velké návraty na záhony
Výraznější vlna nadšení pro kakosty se v Evropě zvedla na začátku osmdesátých let minulého století. Do výsadeb se tehdy velmi často dostával kakost oddenkatý (Geranium macrorrhizum), a to hlavně díky své houževnatosti. Rychle roste, snáší konkurenci kořenů stromů a navíc zůstává u některých forem zelený i v zimě. Květy mohou být spíše nenápadné, často bílé či světle růžové, ale celkový efekt hustého porostu je mimořádně praktický. Právě proto se osvědčil jako velkoplošná výsadba pod stromy, kde jiné trvalky často strádají.
Jinou roli v zahradě pak dostal kakost vznešený (G. x magnificum). Ten se prosadil zejména jako doprovod k výraznějším rostlinám, například k růžím nebo ke stračkám. Nabízí větší modrofialové květy, které přitahují pozornost, a přitom si zachovává přirozený vzhled typický pro kakosty. Z novějších šlechtění si zahradníci všímají také odrůdy Rosemoor, která je ceněná pro vyrovnaný růst a pěkné kvetení.
Stovky odrůd a rozdílné nároky podle druhu
Za obrovskou šíři sortimentu vděčíme především šlechtitelům z Anglie a Nizozemska, kteří se kakostům věnovali po generace. Dnes se na trhu objevují stovky položek, od původních botanických druhů přes zahradní odrůdy až po křížence. I když se požadavky na světlo a půdu liší, většina kakostů má společné vlastnosti: jsou odolné, spolehlivé a nevyžadují složitou péči.
Do slunných záhonů s výživnější, ale ne přeschlou půdou se hodí například vyšší, velkokvěté typy odvozené od domácího kakostu lučního (Geranium pratense). Odrůdy tohoto okruhu mohou dorůst i okolo 60 cm a nabídnou bohaté kvetení v modrých odstínech. Naopak tam, kde je půda chudší a sucho bývá pravidlem, se osvědčí kakost krvavý (G. sanguineum) a jeho nižší odrůdy kolem 30 cm. Tyto rostliny zvládají horko i delší období bez zálivky a přitom stále vytvářejí kompaktní, úhledné trsy.
Okrasné listy jako silná stránka kakostů
V moderní zahradní tvorbě se stále víc pracuje s listem jako s plnohodnotnou ozdobou. Kakosty v tomto směru překvapí, protože nenabízejí jen květy, ale často i velmi dekorativní olistění s výraznou strukturou. Zajímavou volbou je kakost Renardův (G. renardii), který má měkké, šedozelené až šalvějové listy. Působí jemně a elegantně, takže dobře doplňuje rostliny s výraznými květy nebo s tmavým listem.
Pokud je cílem odvážnější, kontrastní záhon, pozornost přitáhne kakost luční Black Beauty (G. pratense), jehož listy mají purpurový nádech. V kombinaci se světlými květy sousedních trvalek vzniká výrazný efekt i mimo hlavní dobu kvetení, což prodlužuje celkovou atraktivitu výsadby.
Jednoduchá údržba stačí k tomu, aby zůstal kakost vitální
Mezi pár úkonů, které se u kakostů vyplatí dělat, patří odstraňování odkvetlých květenství. Porost pak působí čistěji a současně se omezí neřízený samovýsev, který může být u některých druhů překvapivě intenzivní. Když se rostlina příliš rozroste nebo ztratí kompaktní tvar, snese i razantnější seříznutí několik centimetrů nad zemí. U velkých kobercových výsadeb se dá porost zkrátit rychle, například nůžkami na živý plot.
Po seříznutí je vhodné rostlinám dopřát živiny a vláhu, aby brzy znovu obrazily. U některých skupin, zejména u odrůd odvozených od kakostu lesního a kakostu lučního, může následovat i druhá vlna kvetení, takže jednoduchý zásah vrátí záhonu svěžest. Naopak pozdní podzimní řez není ideální, zvlášť u druhů, které zůstávají zelené v zimě. Jejich listy totiž často plní ochrannou funkci a zároveň udržují porost dekorativní i mimo sezonu.
Dělení trsů v březnu jako nejrychlejší způsob množení
Kakosty patří mezi trvalky, které se časem dokážou rozrůst do velkých trsů. Právě proto je jejich množení snadné a zároveň praktické, pokud chcete zaplnit další místa v zahradě nebo zmladit starší porost. Nejčastěji se dělí na jaře, ideálně v březnu, kdy rostlina startuje do nové sezony.
Postup je jednoduchý. Trs se opatrně vyjme ze země, nejlépe rycími vidlemi, aby se kořenový systém zbytečně nepoškodil. Kořenový bal se rozdělí na několik částí a jednotlivé díly se vysadí do prokypřeného záhonu. Důležité je důkladné zalití po výsadbě, aby se rostlina rychle ujala a nezaostávala v růstu.
Kam kakost vysadit, aby se mu dařilo dlouhodobě
Předností rodu Geranium je, že nabízí řešení pro většinu stanovišť v zahradě. Do slunných a zároveň vlhčích míst se hodí například G. endressii, G. himalayense, G. x magnificum, G. pratense nebo G. psilostemon. Tam, kde je spíš polostín a půda si drží vláhu, se uplatní G. gracile, G. himalayense a G. sylvaticum.
Pro slunná a suchá stanoviště jsou vhodné odolné typy jako G. sanguineum, G. renardii, G. x cantabrigiense nebo G. cinereum. A jestli máte na zahradě místa ve stínu, kde bývá navíc sucho, právě tam kakost často ukáže svou největší sílu. Spolehlivě zde funguje G. macrorrhizum, G. nodosum a také G. phaeum, které dokážou vytvořit životaschopný porost i v podmínkách, kde mnoho jiných trvalek selhává.
Kakost není jen jedna rostlina, ale široká skupina trvalek, z nichž si lze vybrat variantu téměř pro jakékoli světlo, půdu i styl zahrady.
Zdroj: NKZ, Almanac, BBC Gardeners, Wikipedia
