Mochyně peruánská patří mezi rostliny, které si na českých zahradách získávají pozornost hlavně na konci léta a během podzimu. Její oranžové plody se ukrývají v suchém papírovém kalichu, který připomíná malý lampion. Právě tento obal napovídá více než samotná barva bobule. Jakmile začne schnout, žloutnout a ztenčí se do pergamenové podoby, je to znamení, že nastal správný čas sklizně.
Chuť mochyně je výrazná a neobvyklá. Mísí se v ní sladké i kyselé tóny a mnoha lidem připomíná kombinaci angreštu, ananasu a citrusů. Některé odrůdy navíc přinášejí jemné exotické odstíny. Díky tomu jde o ovoce, které je zajímavé nejen čerstvé, ale i v dezertech nebo při sušení.
Jak poznat správně zralé plody
Na rozdíl od řady jiných ovocných druhů není u mochyně nejdůležitější sledovat samotný plod, ale jeho obal. Zelený a šťavnatý kalich značí, že bobule uvnitř ještě není připravena ke konzumaci. Teprve když obal zesvětlá, vyschne a působí křehce, lze sklízet. Sběr přitom neprobíhá jen krátce. První zralé kusy se objevují už koncem srpna, nejvíce jich bývá v září a dozrávání pokračuje často až do říjnových chladů.
Pokud počasí ochladne dříve, než vše na rostlině dozraje, lze plody sklidit a nechat je dojít doma. Důležité je pamatovat na bezpečnost. Jedlé jsou pouze plně vyzrálé bobule. Nezralé plody a ostatní části rostliny se ke konzumaci nehodí a mohou být škodlivé.
Pěstování připomíná rajčata i papriky
Mochyně peruánská je teplomilná letnička, a proto potřebuje podobnou péči jako rajčata nebo papriky. Semena se vysévají už v předjaří a ven se sazenice přesouvají až po odeznění jarních mrazíků. Nejlépe prospívají na teplém, slunném a chráněném místě v lehčí propustné půdě. Vyšší a bujně rostoucí rostliny je vhodné vyvazovat k opoře, aby se pod tíhou plodů nelámaly.
Výhodou je, že pěstování nemusí být drahé. Osivo i sazenice bývají cenově dostupné a při dobré úrodě může domácí sklizeň přinést velké množství plodů. Některé kompaktnější kultivary lze při dostatku světla a teplotě kolem 10 až 15 stupňů zkusit uchovat i přes zimu v interiéru.
Přírodní zdroj vitaminů i zajímavých látek
Mochyně bývá označována za přírodní multivitamín, protože obsahuje vitamin C i provitamin A. Ve srovnání s jinými druhy ovoce sice nemusí vynikat jedinou mimořádnou hodnotou, ale nabízí vyváženou kombinaci živin a dalších bioaktivních látek. Právě tato pestrost z ní dělá nutričně zajímavý plod.
Vědci se v posledních letech zabývají také látkami známými jako withanolidy. Laboratorní a zvířecí výzkumy ukazují možný protizánětlivý nebo ochranný potenciál, ale zatím nejde o důkaz, že běžná porce ovoce přináší stejný účinek i člověku. Přesto je zřejmé, že mochyně není jen chuťovou zvláštností, ale i plodem s pozoruhodným složením.
Nezaměnit ji s okrasnou příbuznou
Na zahradách se lze setkat i s jinou rostlinou, která má nápadné lampionky, ale k jídlu se nehodí stejně. Jde o okrasný druh známý jako židovská třešeň. Ten se od mochyně peruánské liší především výrazně červeným obalem a také tím, že je v našich podmínkách vytrvalý. Mochyně peruánská má naopak kalich spíše béžový až nažloutlý a uvnitř ukrývá oranžovou jedlou bobuli.
Pro sběr platí jednoduché pravidlo: jedlá mochyně má suchý světlý obal a plně vyzrálý oranžový plod. Okrasné červené lampionky nejsou vhodnou náhradou.
Jak plody uchovat co nejdéle
Velkou výhodou mochyně je dobrá skladovatelnost. Pokud zůstane plod v neporušeném kalichu, vydrží na suchém a chladném místě velmi dlouho, klidně i několik měsíců. To z ní dělá praktické ovoce pro postupné domácí využití.
Další možností je sušení. To sice výrazně prodlužuje trvanlivost, ale část cenných karotenoidů se při vyšších teplotách ztrácí. Proto je vhodné volit šetrnější postup. Doma lze bobule po odstranění obalů rozložit v jedné vrstvě a sušit v troubě při nízké teplotě s mírným prouděním vzduchu. Po usušení je dobré plody ještě několik dnů kontrolovat, aby v nich nezůstala vlhkost, která by mohla zkrátit jejich trvanlivost.
Mochyně peruánská tak představuje nenápadnou, ale velmi zajímavou podzimní úrodu. Stačí ji včas sklidit, rozpoznat správnou zralost a využít její chuť i výživovou hodnotu naplno.
Zdroj: Garden World, Pestík, Pestrá zahrada
Jsem vášnivý pěstitel s dlouholetými zkušenostmi, které vycházejí z rodinné tradice mého dědečka Jiřího Vlasáka. Ten se celý život věnoval pěstitelské produkci i šlechtění nových odrůd keřů a svou lásku k zahradničení předal i mně. Miluji pobyt na zahradě a vše, co s ní souvisí. Mimo hlavní sezonu se věnuji bytové floristice a pěstování pokojových rostlin.
Sociální sítě: F / X
