Na první pohled působí dekorativně, oživují záhony i okraje luk a mnoho lidí je považuje za vítané zpestření zahrady. Právě v tom ale spočívá problém. Některé nepůvodní druhy se po vysazení začnou šířit tak rychle, že postupně ovládnou okolní prostor, oslabí původní vegetaci a změní podmínky v celém místě. Odborníci proto upozorňují, že za přitažlivým vzhledem se někdy skrývá významné riziko pro přírodu i pro samotné majitele pozemků.
Jakmile se taková rostlina ujme, bývá její likvidace složitá a zdlouhavá. Z původně okrasného prvku se během několika let může stát hustý porost, který dusí ostatní druhy a vytlačuje je z prostoru. To neznamená jen estetický problém, ale i zásah do rovnováhy celé zahrady nebo krajiny.
Lupina mnoholistá patří mezi největší potíže
Lupina mnoholistá je v českých podmínkách vedena jako invazní druh a dlouhodobě působí potíže zejména v cenných přírodních lokalitách. Lidé si ji často oblíbili kvůli nápadným květům, jenže její dopad na okolí je výrazně negativní. Tato rostlina mění složení půdy tím, že ji obohacuje o dusík. Pro mnoho původních druhů jsou pak nové podmínky nevhodné a v soutěži o místo prohrávají.
Důsledkem je postupné ochuzování stanoviště. Když ubývá rozmanitost rostlin, promítne se to i do života hmyzu a dalších živočichů, kteří jsou na původní flóru navázáni. Lupina se navíc nešíří jen pomalu po okolí. Její semena může snadno odnést vítr nebo voda a rostlina se umí rozrůstat i pomocí kořenů. Právě proto bývá její zastavení obtížné.
Jak ji bezpečně poznat
Rozpoznání lupiny není složité. Typickým znakem jsou výrazné a husté klasy květů v sytých odstínech modré, fialové, růžové nebo bílé. Právě tato nápadná barevnost bývá důvodem, proč si ji lidé vysazují. Současně je to ale i hlavní vodítko, podle kterého lze rostlinu rychle odhalit a začít řešit dřív, než se nekontrolovaně rozšíří.
Co dělat když se objeví na pozemku
Nejlepší postup spočívá v pravidelné kontrole porostu a včasném odstraňování květenství, aby rostlina nestihla vytvořit semena. Často se doporučuje ruční vytrhávání, které bývá účinnější než chemické zásahy. Důvodem jsou hluboké kořeny, díky nimž se lupina dokáže části postřiků vyhnout a znovu obrazit.
Trnovník akát mění krajinu stejně výrazně
Dalším problematickým druhem je trnovník akát. Do Evropy se dostal ze Severní Ameriky a dlouho byl považován za užitečný strom pro rychlé zalesňování méně kvalitních půd. Dnes je však zřejmé, že jeho přítomnost přináší řadu negativních následků. Podobně jako lupina obohacuje půdu dusíkem, čímž mění podmínky pro domácí vegetaci a podporuje ústup původních druhů.
Akát navíc vytváří husté porosty, ve kterých mají jiné rostliny jen malou šanci přežít. Zároveň mění množství světla dopadajícího na zem, což ovlivňuje nejen rostliny, ale také hmyz a ptáky. Velkým problémem je i jeho odolnost. I po pokácení často znovu vyrůstá z kořenových výmladků, takže odstranění vyžaduje trpělivost a opakované zásahy.
Podle čeho akát poznáte
Akát lze poznat podle bílých až lehce narůžovělých hroznů květů, které se objevují na jaře a na začátku léta. Má tmavě zelené lesklé listy a pro tento strom jsou velmi typické také ostré trny na větvích. Právě kombinace květů, listů a trnů z něj dělá druh, který je při pozornějším pohledu poměrně snadno rozpoznatelný.
Čím dříve jsou invazní druhy zachyceny, tím větší je šance zabránit rozsáhlým škodám na zahradě i v okolní přírodě.
Prevence je důležitější než pozdní zásah
Majitelé zahrad by měli sledovat své pozemky průběžně a nepodceňovat ani jednotlivé výskyty podezřelých rostlin. U lupiny je zásadní nenechat ji vysemenit, u akátu je nutné počítat s dlouhodobým dohledem i po odstranění stromu. Výmladky se totiž mohou vracet ještě několik let.
Pomoci může také spolupráce s obcemi nebo s ochranáři, protože invazní druhy se nešíří jen v rámci jednoho pozemku. Jakmile se dostanou za plot zahrady, mohou proniknout na louky, k cestám i do chráněných území. Informovanost veřejnosti proto hraje zásadní roli. Ne každá nápadně kvetoucí rostlina je přínosem a v některých případech může její krása znamenat začátek dlouhodobého problému.
Zdroj: Krnap, Ekolist, MZP
Jsem vášnivý pěstitel s dlouholetými zkušenostmi, které vycházejí z rodinné tradice mého dědečka Jiřího Vlasáka. Ten se celý život věnoval pěstitelské produkci i šlechtění nových odrůd keřů a svou lásku k zahradničení předal i mně. Miluji pobyt na zahradě a vše, co s ní souvisí. Mimo hlavní sezonu se věnuji bytové floristice a pěstování pokojových rostlin.
Sociální sítě: F / X
