Za špatný zdravotní stav našich rostlin nemusí být vždy odpovědné viry nebo plísně. Někdy je na vině nedostatek živin ve výživě rostlin.
V našem seriálu o chorobách rostlin na zahradě jsme se dostali jak k virózám, tak k plísním, jejichž druhy a hlavně způsobené škody na rostlinách jsou více než pestré. Jenže někdy není poškození rostlin vůbec způsobeno chorobou, ale zadělali jsme na něj my sami,chybami ve výživě rostlin. Považujeme je sice za chorobu, ale v podstatě jde jen nedostatečné prospívání rostliny či jejích plodů. Podívejme se jak poznat, které výživné látky rostlinám na naší zahradě chybějí, jaké chyby ve výživě děláme.
Kdy mají rostliny nedostatek výživných látek?
Každá půda má jiné složení, což se odráží nejen v její konzistenci a barvě, ale také v podmínkách, jaké nabídne rostlinám, které do ní zasadíme. Jestliže máme zahradu s málo výživnou půdou, s půdou kyselou, příliš zásaditou nebo s půdou těžkou, musíme jí věnovat spoustu pozornosti po stránce hnojení.
Rostliny mají nedostatek výživných látek právě tehdy, když je nehnojíme buď vůbec, nebo jim dodáváme látky nevhodné. Látky, které jim nijak neprospějí buď proto, že je rostliny nepreferují, nebo proto, že půda jich sama o sobě má už dost, ale potřebuje doplnit látky zcela jiné.
Problémem se může stát i špatně zpracovaná půda, v níž je:
- nedostatek vzduchu (u těžkých půd – rostliny se bez oxidu uhličitého neobejdou, ani u kořenů) a
- nedostatek organických látek, na něž se váží bakterie, které pak rostlinám živiny zpřístupňují. I proto odborníci varují před výhradním používáním umělých hnojiv.
Všechny výše zmíněné situace se projevují podobně jako choroby, a to buď na samotných rostlinách, nebo třeba až na jejich plodech. To mnohdy zjistíme až po sklizni, u dřevin až po několika letech růstu, případně po jejich odumření.
Podívejme se na typické příznaky nedostatku základních látek. Když se je naučíte poznávat, naučíte se i správně hnojit. Nejprve ale vždy musíte znát podstatu půdy na vaší zahradě – zda je kyselá, zásaditá nebo spíše neutrální, lehká, těžká, humózní či spíše chudá na organickou složku.
Křemík
Na prvním místě uvádíme prvek, který se v klasických přehledech výživy pro rostliny moc často nevyskytuje. Proč? Díky ekologickému zemědělství a snahám o zvýšení odolnosti rostlin přirozenou cestou se totiž vracíme k receptům našich předků, kteří dobře věděli, že odolnost rostliny proti chorobám, proti suchu a samozřejmě i prosti škůdcům významně závisí právě na množství organicky vázaného křemíku, který mají v půdě k dispozici.
Křemík je sice jedním z nejčastějších prvků v půdě, ale ne vždy se k němu rostliny mohou dostat. Když je záhon plný malých křemínků, rostlinám to nic nedá. Ale jakmile do půdy zahrneme organické zbytky rostlin předchozí sklizně, proléváme půdu (vychladlým) vývarem z přesličky a stříkáme jej přímo na rostliny, nebo když aplikujeme křemičitou horninovou moučku, rostlinám se obecně bude dařit lépe, budou odolnější, pevnější.
Podle analýz v oblasti výživy rostlin totiž rostliny spotřebovávají dokonce více křemíku než fosforu, vápníku či draslíku. A jak poznat jeho nedostatek? Rostliny špatně prospívají i poté, co jste jim dodali dusík, fosfor a draslík. Jsou náchylné na menší množství zálivky, rády si nich smlsnou plísně i viry. Písčité země bývají na křemík bohatší.
Dusík
Dusíku nesmí být v půdě málo, ale ani moc. Každá rostlina vyžaduje jinou zásobu dusíku, a proto máme rostliny rozděleny do tří tratí – podle toho jak dlouho po hnojení (kompostem či hnojem) je máme vysévat či sadit. Nejvíce dusíku vyžadují rostliny první trati, třetí trať chce půdu s nejmenším obsahem této látky.
Jak poznat nedostatek nebo přebytek dusíku ve výživě?
Nedostatek dusíku se projevuje slabými přírůstky a světlými listy, zejména na nejstarších listech rostliny. Listová zelenina netvoří dostatek hmoty, plodová zelenina nedozrává, případně zraje velmi dlouho. Typickým obdobím s nedostatkem dusíku je jaro a podzim s chladnými dny, kdy se tento prvek dostává do rostlin poměrně obtížně.
Přebytek dusíku se projeví na každé rostlině jinak. Listy jsou většinou obrovské, husté a tmavě zelené. Kořenová zelenina se ale kroutí a deformuje, cibuli nelze dlouhodoběji skladovat, zelí má méně cukru v listech a proto špatně kvasí, některé rostliny snáze podléhají škůdcům, trvalky a dřeviny se při přehnojení dusíkem snadněji poškodí mrazem. Hlízy brambor jsou náchylnější k mechanickému poškození při manipulaci, celerové bulvy mají tmavší, s hůře skladovatelnou dužninu. Okurkám mohou žloutnout a zasychat listy.
Dodejme, že výše popsané příznaky pro přehnojení u celeru, brambor, zelí, okurek a listové zeleniny platí až při opravdu vysokých dávkách dusíku, kdežto cibule, ředkvičky, mrkve a další kořenová zelenina negativně reagují i na mírné přehnojení.
V následujících dvou dílech se podíváme na ostatní důležité prvky výživy rostlin na zahradě.
