Dlažba na cestičky či terasy – jak ji vybrat?

Terasy, cestičky kolem bazénů, chodníky či pergoly se neobejdou bez zpevněného povrchu. Rozhodnete se pro kamennou či keramickou dlažbu, pálené cihly či levnější betonovou skládačku?

 Jak vytvářet zahradní cestičky, na to už existuje spousta návodů. My se pokusíme vás spíše inspirovat k zamyšlení nad výběrem materiálu. Cestičky totiž mohou být výrazným prvkem zahrady, který umocní nebo naopak pokazí její vyznění.

Dlaždice můžeme klást do klasického pískového lože se štěrkovou drenáží, ale lze je pokládat i do suchého betonového lože. Pokud chcete mít u cestičky obrubník, ukládejte jeho částo do betonového lože vždy. Mezery mezi dlaždicemi můžete vysypat šotolinou, říčním pískem nebo zeminou (a osít nízkou travou), případně vyspárovat betonem. Větší dlaždice zpravidla klademe natěsno, mezi nepravidelnými kameny či dlažebními kostkami můžeme ponechat mezery větší. Pak má cestička dvě barvy – základních prvků a spár mezi nimi.

Velmi hezky vypadají šlapáky rozmístěné po trávníku.

Která dlažba bude ta pravá

Při volbě dlažby vycházíme z typu architektury a materiálu charakteristického pro danou oblast. Barevnost, velikost i způsob skládání dlažby by měla podtrhnout stavbu a opticky obohatit kompozici zahrady. Dlažba pravidelných tvarů vnáší do zahrady přísnost, naopak nepravidelné tvary zvýrazňují přírodní charakter prostoru.

Efektní je i použití několika druhů dlažeb. Zajímavá je třeba kombinace betonu s přírodními materiály či mix různých druhů a tvarů kamene, ale i spojení keramiky a dřeva.

Betonová dlažba

Betonové dlaždice vznikly jako levnější náhrada kamenných dlažebních kostek. Vyrábějí se ve tvaru kostek, desek, profilovaných nebo odlehčených tvárnic a palisádových prvků. Povrch betonové dlažby se upravuje lisováním, barvením nebo vymýváním. Technologie litého betonu dovoluje imitovat i přírodní kámen.

Nejznámější je betonová zámková dlažba, která se vyrábí v nejrůznějších tvarech a barevných odstínech. Pohodlné a zajímavé jsou i velké betonové dlaždice s lisovaným reliéfem nebo s vymývaným povrchem. Základ terasových dlaždic tvoří kvalitní beton, nášlapná vrstva je ze směsi mramorové nebo kamenné drtě, cementu a barevně stálých pigmentů.

Zajímavou alternativou je beton litý do šablony. Ta má tvar několika nepravidelných dlaždic a postupným přikládáním a různým otáčením si sestavíte cestičku vypadající velmi originálně.

Keramická dlažba

Pro venkovní prostory vybíráme výhradně keramickou dlažbu mrazuvzdornou a otěruvzdornou. Důležitou vlastností je i protiskluznost – za deště nebo námrazy může být chůze po nesprávně upravené dlažbě nebezpečná. Otěruvzdornost dělí keramické materiály do skupin PEI 1 až PEI 5. Čím je stupeň PEI vyšší, tím je dlažba odolnější

Výchozí surovinou pro výrobu keramické dlažby jsou přírodní kaolíny, jíly nebo jiné živičné materiály. Jejich slisováním a vypálením při teplotě až 1 300°C vzniká porézní až nepropustný keramický štěp. Výsledkem je odolná, trvanlivá a snadno omyvatelná dlažba.

Cihlová dlažba: klinkery

Je oblíbená zejména ve Středomoří, kde jsou z cihel vydlážděna dvorky i náměstí. U nás byly cihly vnímány jako materiál s nižší odolností a životností. To se však týká pouze běžných cihel, které se pro zahradu nehodí. Pro dlažbu musí být cihelný střep zušlechtěn tak, aby odolal bez poškození celoročním venkovnímu provozu. Tyto zušlechtěné cihly se nazývají klinkery.

Jsou to cihly ze speciální hlíny ostře pálené při teplotě kolem 1100 °C až ke slinutí materiálu. Díky tomu mají vysokou odolnost proti mechanické i chemické zátěži, i extrémním výkyvům počasí. Mají i vysokou životnost a prakticky nepotřebují žádnou údržbu. Lze si vybrat z povrchových variant hladká, drsná a soft, tak i z mnoha barev a odstínů – od červenohnědé přes okrovou až po žlutou.

Cestičky z kamene

Průběh cest, tedy jejich geometrie či klikatost určujete výtvarné vyznění zahrady. Mimochodem, klikaté cesty mají zajímavý vedlejší účinek: křivky vzbuzují zvědavost a lákají k prozkoumání vzdálených partií, které jsou na první pohled skryty.

Na cestičkách se dobře vyjímá nepravidelně skládaná kamenná dlažba z menších a větších desek – půvabné jsou i kamenné šlapáky, typické pro styl tzv. japonské zahrady, dláždící cestu k brance, pergole či k oblíbenému zákoutí. Pokud je však cesta hodně využívaná, je nejlepším řešením pevná dlažba. Mezi nejčastěji používané patří žula, rula, porfyr, pískovec, křemenec, vápenec, břidlice a čedič. Oblíbený je i křemičitý porfyr. Zásadní pro vzhled dlažby bude rozhodnutí, zda použít kámen pravidelně tvarovaný nebo volně lámaný.

Dřevo

Na vydláždění lze použít i dřevo. Prkenné plošiny namontované na nosné konstrukci působí velmi příjemně zejména na terasách či u vodních ploch. obvykle se používají tvrdá exotická dřeva a pravidelně se impregnují. Také z dubových nebo bukových špalků či kulatiny lze zhotovit velmi pevnou pochozí plochu.

Vazba dlažby

Kostky, obdélníky nebo vlnky či kosočtverce prvků se spojují tak, aby do sebe vzájemně zapadaly a po usazení vytvořily celistvou zpevněnou plochu. Poněkud náročnějším typem vazby je dlažba skládaná – keramická či z pálených cihel – sestavená zpravidla z čtverců či obdélníků různých velikostí.

Údržba

Na vlhkých stinných místech je nutné občas dlažby odstranit povlaky řas či mechu. A to buď ručně čisticím prostředkem na dlažby, nebo vysokotlakým čističem. Trávu a plevel ve spárách mezi dlaždicemi lze sežehnout, postříkat herbicidem nebo odstranit škrabkou.

Cestičky usazené pouze do pískového lože bez štěrkové drenáže si časem oblíbí mravenci a začnou písek se zeminou vynášet na povrch. Vzniknou tím různě velké hrboly.

Text: Radka Borovičková

Foto: Zdeněk Roller