Fuchsie jsou veselé a bohatě kvetoucí rostliny, které se hodí za okno i do zahrady. Jejich mnohotvárnost nadchla desítky českých zahrádkářů a posléze i sběratelů, kteří z fuchsií vytvářejí zahradní kompozice, ozvláštňují jimi cihlové i kamenné zídky a staví fuchsiové pergoly.
Díky džbánečkovitým květům s dlouhými tyčinkami, a ještě delším pestíkem se fuchsiím říká tanečnice. Když na konci června vykvetou, jsou obsypané desítkami bambulek, džbánečků, panenek či pohárků, existují i takové, které připomínají kolibříky. To vše dle kultivaru a fantazie majitele.
Během letního období se jim nejlépe daří v polostínu před okny či na zahradě. Klasická je výsadba do truhlíků a závěsných nádob, které mohou být venku už od druhé poloviny května. Prospívají však i přímo terénu, kam přinášejí kolorit exotiky. Však také mnohé z nich pocházejí z Mexika.
Fuchsiová chaloupka
Rostliny vzpřímené i převislé, malé i velké, a dokonce i vysoké fuchsiové stromky krášlí kdejaké místo kolem domu manželů Suchardových. Ty menší bují na poličkách na vnějších stěnách roubenky, vyšší na zápraží. Ty největší najdete mezi běžnou výsadbou podkrkonošské zahrádky.
„Začalo to tak, že jsme před osmnácti lety vyrazili na výstavu fuchsií do Liberce. Koupili jsme tam deset zajímavých kousků, další rok třicet, pak dvě stovky. V současnosti máme sbírku přes sedm set kultivarů fuchsií, pro některé jsme se vypravili až do Holandska,“ vykládá majitelka.
„Zahrada s fuchsiemi je krásná ve dne, ale možná ještě kouzelnější večer,” říkají Suchardovi. „Rozsvítíme na zápraží, popíjíme vínko a fuchsie nám v tlumeném světle svítí do tmy jako lampionky.“
Domek s fuchsiovou pergolou
Vášeň pro sbírání fuchsie postihla i manžele Vernerovy z Dobrušky, kteří sbírají menší a drobněji kultivary. Fuchsiím však časem přestaly stačit parapety za okny venkovského domu. Vernerovi proto zkusili k opukové zdi sousedovy stodoly připevnit dřevěné police. Přišel však vítr a kytky spadly na zem.
Inspiraci objevili během přehlídky fuchsií v Buchlově. „Rostliny tam měli instalované v pergole, jejíž stěny byly pokryté truhlíky, ze kterých se nemohly ani velké rostliny vyklonit, ani spadnout na zem,“ vysvětluje pan Verner.
„A protože nám posezení ve stínu popínavé zeleně u domu chybělo, rozhodli jsme se pro podobné řešení. S manželkou jsme vše proměřili, spočítali velikost truhlíků a rozestupy mezi nimi, vytvořili návrh a zadali truhláři.“
Tak se zrodila pergola, která v létě i na podzim zve k posezení a zároveň i k prohlížení rozkvetlých exponátů.
Takto instalované fuchsie jsou chráněné před otevřeným sluncem i před deštěm, který nesnášejí. Rostliny jsou na stěně umístěné v několika patrech nad sebou, takže sbírka se může dále rozrůstat.
Na pergolu u zdi navazuje dřevěná stěna, prolomená falešným průchodem do kamenné zdi sousedova statku. Po celé délce je opatřená stříškou a opatřená spoustou polic a truhlíků, kde bydlí i další okrasné rostliny, které Vernerovi pěstují.
Jak se hýčkají fuchsie
Paní Suchardová se o svoje fuchsie stará jako o živé bytosti. Dokonce si vede i fuchsiový deník. Už dávno ví, že fuchsie jsou jedinečné vzhledem a vzrůstem, ale i chováním.
„Fuchsie potřebují dostatek výživy, vody, volný prostor, přiměřené teplo a světlo, kořeny se nesmí utopit ve vodě a ani přehřát.
Tak jako lidé tmavší pleti snesou více světla, tak je to i s fuchsiemi tmavší barvy – bílé a světlé jsou na světlo choulostivější. Vodu mají radši dešťovou nebo měkkou. Libují si v propustné zemině obohacené výživou pro balkónové rostliny.“ Důležité je také fuchsie pravidelně kontrolovat a proti nežádoucím škůdcům jako třeba svilušky, mšice a molice bojovat postřikem.
Jaký kultivar si vybrat?
Líbí se vám spíše fuchsie drobnokvěté či plnokvěté, úzce trubkovité, či s několika různobarevnými spodničkami? Vyskytují se ve třech formách. Jednoduché mají čtyři korunní lístky, poloplné osm a plné téměř nepočítaně.
V současnosti existují tisíce různobarevných kultivarů s exotickými jmény jako Fiona, Julie, My Dream, Baby, Black Prinze, Dark Eyes, Drama Girl, Lilian či Voodoo.
Kterou z nich si vyberete? Paní Suchardová doporučuje nezačínat s řízky, ale koupit si sazenici tam, kde poskytnou i odbornou radu, na výstavách nebo u přímo pěstitele.
„Každá odrůda chce něco jiného, jedna snese i sluníčko, jiná pouze stín.“
Sběratelé doporučují bílo-fialovou Lenu, červený Flash či některý z kultivarů mrazuvzdorné fuchsie magellanské. Tu lze zasadit i přímo do pozemku zahrady a vypěstovat z ní i velké a bohatě kvetoucí stromky.
Péče o fuchsie
Fuchsiím se při teplotách nad 20 °C uzavírají póry a vypařují pak jen minimum vody. Pokud je zalijete v parném dni, můžete je utopit. Přelití je nejčastějším důvodem úhynu rostliny.
Suchardovi radí rostliny vkládat do dvojitých truhlíků či květináčů a mezi ně vložit ještě izolační vrstvu. To proto, aby se nepřehřívaly. „Malé rostlinky potřebují malé květináče, pak je postupně přesazujeme do větších. Ze sedmičky do desítky, ve které vydrží dva roky, a nakonec do třináctky,“ doporučuje paní Suchardová.
V zimním a předjarním období rostlina vyžaduje nižší teploty, takže se musí zazimovat. Optimum je kolem 10 až 15 °C, snesou i pokles na 8 až 1°C.
Márinka
Nejznámější českou odrůdou je Márinka, kultivar vyšlechtěný v roce 1890. Touhle kráskou se kdysi krášlila okna mnoha venkovských chaloupek. Bývala dvojitá, a tak tu mohla i přezimovat.
Jak vytvořit fuchsiový stromek?
Rostoucí sazeničce se vylamují zálistky, listy na kmínku se však ponechávají, nežli samy opadnou. Na vršku korunky nechte tři až čtyři výhony, které časem zkraťte, aby se rozvětvily a postupně začněte tvarovat korunku.
Přišly z Jižní Ameriky
K rodu Fuchsia patří přibližně stovka druhů stálezelených i opadavých stromků a keříků i několik vytrvalých bylin. Jejich vlastí jsou horské oblasti Střední a Jižní Ameriky, vyskytují se i na Novém Zélandu. Jsou to opadavé, za příznivých tepelných podmínek i stálezelené rostliny. Jejich výška se pohybuje od třiceti centimetrů po tři metry. Do Čech je uvedl hrabě Leopold Berchtold, který je přivezl na zámek Buchlovice, kde se také každoročně pořádají výstavy fuchsií. Je to jedno z poutních míst našich fuchsiářů.
