Pokud doma topíte dřevem, záleží na tom, jaký druh zvolíte. Ne každé dřevo hoří stejně dobře a ne každý špalek dodá stejné množství tepla. O kvalitě palivového dřeva rozhodují hlavně dvě věci: hustota a obsah vody. Čím je dřevo hutnější a sušší, tím lépe se spaluje a tím více tepla dokáže uvolnit v kamnech, krbu nebo kotli na dřevo.
Obecně platí, že tvrdé dřevo bývá pro vytápění vhodnější než měkké. Je to dáno vyšší hustotou a také nižším podílem pryskyřice či smoly. To ale neznamená, že měkké dřevo nemá využití. Hodí se například pro rychlé roztopení nebo kratší oheň, jen je třeba počítat s tím, že shoří rychleji.
Tvrdé a měkké dřevo při topení
Mezi tvrdé dřeviny vhodné k topení v českých podmínkách patří především habr, buk, dub, jasan, akát, javor, jilm, bříza a dřevo ovocných stromů, například jabloní, hrušní nebo třešní. Tvrdé dřevo je husté, hoří pomaleji a vytváří dlouhotrvající žár, proto se hodí zejména k pravidelnému vytápění domácnosti během zimy.
Mezi měkčí dřeviny patří zejména smrk, borovice, jedle, topol, vrba nebo lípa. Snadno se zapalují a rychle zahřejí kamna, ale také dříve vyhoří, takže vyžadují častější přikládání. Hodí se především na zatápění a topení v přechodném období. Zvýšenou tvorbu sazí a dehtových usazenin však nezpůsobuje pouze druh dřeva, ale především jeho vysoká vlhkost, nedostatek vzduchu a spalování při nízké teplotě.
Druhy dřeva podle výhřevnosti
Velké rozdíly nejsou jen mezi tvrdým a měkkým dřevem, ale i mezi jednotlivými druhy. Výhřevnost vyjadřuje, kolik tepla dřevo při hoření uvolní. Uvádí se také srovnání s topným olejem, díky kterému lze lépe odhadnout skutečný výkon.
Dřevo s vysokou výhřevností
Do nejvýhřevnější skupiny v českých podmínkách patří především habr, akát, buk, dub, jasan a dřevo z ovocných stromů, například jabloní nebo hrušní. Tato tvrdá a hustá dřeva hoří pomalu, poskytují vysoký tepelný výkon a vytvářejí dlouhotrvající žár. Jsou proto nejlepší volbou pro pravidelné a intenzivní vytápění domácnosti během zimy, pokud jsou správně vysušená a jejich vlhkost nepřesahuje přibližně 20 %.
Dřevo se střední výhřevností
Do střední kategorie výhřevnosti lze v českých podmínkách zařadit například břízu, modřín, javor, jilm, třešeň nebo douglasku. Tyto dřeviny poskytují vyvážený poměr mezi výhřevností, dobou hoření a dostupností. Jsou vhodnou volbou pro běžné vytápění domácnosti, zejména pokud nejsou snadno dostupné výhřevnější druhy, jako jsou habr, buk, dub nebo akát.
Dřevo s nižší výhřevností
Nižší výhřevnost mají například topol, osika, vrba, lípa, jedle, smrk nebo borovice. Tato měkčí a lehčí dřeva rychleji vzplanou, ale také rychleji vyhoří a vytvoří méně dlouhotrvajícího žáru než habr, buk nebo dub. Dobře se proto hodí na zatápění či vytápění v přechodném období, při pravidelném topení je však nutné počítat s častějším přikládáním a větší spotřebou dřeva.
Co přesně znamená výhřevnost
Výhřevnost je údaj, který říká, kolik tepla dřevo při spálení vytvoří. Nejde tedy jen o to, jak dlouho hoří, ale jak účinně zahřívá prostor. Pro domácí vytápění je to jeden z nejdůležitějších parametrů. Husté tvrdé dřevo s nízkou vlhkostí bývá v tomto směru nejspolehlivější a často přináší lepší poměr mezi objemem uloženého dřeva a skutečným tepelným přínosem.
Míry palivového dřeva
Při nákupu palivového dřeva se v České republice nejčastěji setkáte s prostorovým metrem, označovaným jako PRM. Jde o množství naštípaného dřeva naskládaného do prostoru o rozměrech 1 × 1 × 1 metr. Protože mezi jednotlivými poleny zůstávají mezery, skutečný objem plného dřeva je nižší a obvykle činí přibližně 0,6 až 0,7 m³. U volně sypaného dřeva se používá prostorový metr sypaný, který kvůli větším mezerám obsahuje ještě méně masivního dřeva.
V České republice se pro podobné množství používá označení rovnaný prostorový metr, případně prostorový metr skládaný. Jde o naštípané dřevo pečlivě vyskládané do prostoru o objemu 1 m³, tedy zpravidla o rozměrech 1 × 1 × 1 metr. Skutečné množství dřeva závisí na délce a tvaru polen i velikosti mezer mezi nimi, proto je při nákupu důležité ověřit, zda prodejce uvádí dřevo rovnané, nebo volně sypané.
Jak správně připravit dřevo na topení
Čerstvě poražené dřevo obsahuje často až polovinu své hmotnosti ve vodě. Takové dřevo není vhodné ke spalování. Před použitím by mělo vyschnout na vlhkost přibližně 20 až 25 procent. Pokud má více než 25 procent, je stále příliš mokré a do kamen ani do krbu nepatří.
Polena je nejlepší naštípat co nejdříve po pokácení, protože mokré dřevo se štípe snáz než úplně suché. Po rozštípání je potřeba dřevo složit na vzdušné místo chráněné před deštěm a nechat ho alespoň šest měsíců zrát. U některých druhů může být vhodná i delší doba sušení, klidně až jeden rok.
Jak poznat, že je dřevo dobře vyschlé
Správně vyzrálé palivové dřevo má několik typických znaků. Konce polen bývají tmavší a často na nich jsou viditelné praskliny. Suché dřevo je také lehčí, než by člověk čekal. Když o sebe narazíte dvěma kusy, nevydávají tupý zvuk, ale spíše ostré klapnutí připomínající cinknutí.
Pokud z konců polen při hoření uniká pára nebo dřevo syčí, není ještě dostatečně suché. V takovém případě je lepší nechat ho dále schnout. Mokré dřevo topí méně účinně, více kouří a přispívá k zanášení spalinových cest.
Praktické rady pro bezpečné a rozumné topení
Měkké dřevo lze v kamnech používat, ale hodí se spíše na podpal nebo na krátkodobé topení. Tvrdé dřeviny jako dub, buk, habr, javor či hikory jsou vhodnější tam, kde chcete dlouhé hoření a stabilní teplo. Popel ze dřeva navíc nemusí být odpad, protože může najít další využití v domácnosti nebo na zahradě.
Důležité je také kupovat dřevo z místních zdrojů. Převoz palivového dřeva na delší vzdálenosti může šířit škůdce a choroby stromů. V některých oblastech může být takový přesun dokonce omezený nebo zakázaný. Místní nákup je proto rozumnější jak z hlediska ochrany přírody, tak často i z hlediska ceny a dostupnosti.
Které dřevo patří mezi nejlepší
Za špičku mezi palivovým dřevem se v České republice obvykle považují tvrdé listnaté dřeviny, zejména habr, buk, dub, jasan nebo akát. Mají vysokou výhřevnost, hoří dlouho a vytvářejí stabilní žár, proto se dobře hodí pro vytápění během chladných měsíců. Velmi dobře však může posloužit i jiné dostupné dřevo, pokud je dostatečně vyschlé. V praxi totiž rozhoduje nejen druh dřeviny, ale také způsob zpracování, délka sušení a podmínky skladování.
Nejlepší palivové dřevo proto nemusí být pouze to nejtvrdší, ale především správně naštípané, dobře vysušené a připravené k bezpečnému spalování. Jeho vlhkost by ideálně neměla přesahovat 20 %. Právě spojení vhodného druhu dřeva a správné přípravy zajistí účinné, úsporné a příjemné vytápění domácnosti.
Zdroj: Almanac, Mortimers Fuels
Profesí zdravotnice, která se zajímá o zdravý životní styl, přírodu a vše, co prospívá člověku i jeho okolí. Ve volném čase se věnuje zahradničení, vaření, šití a péči o rodinu. Ve svých článcích ráda propojuje odborné znalosti s praktickými zkušenostmi ze zahrady i každodenního života.
