Příroda nabízí mnoho krás a užitečných plodů, ale skrývá i nebezpečí. Mezi nejčastější rizika při sběru v přírodě patří jedovaté rostliny, které se mohou velmi snadno zaměnit s jedlými druhy. Nejvíce ohrožené bývají malé děti, které mohou plody ochutnat bez znalostí rozdílů mezi zdravým a nebezpečným. Ostražitost je tak na místě při každém sběru, ať už se pohybujete v zahradě, na louce nebo v lese.
Jahodka, která není jahoda
Na první pohled vypadají neškodně, ale mohou být záludné. Lesní jahody patří mezi nejoblíbenější plody a u nás rostou ve volné přírodě ve třech druzích – nejběžnější je Jahodník obecný, který se vyznačuje drobnými, ale chutnými červenými plody. Velmi podobný mu je Jahodník trávnice, rovněž jedlý, i když méně nápadný. Mezi jedlé patří i Jahodník truskavec, jehož plody jsou barevně méně výrazné a dozrávají do červena jen při dostatečném oslunění.
Nezkušený sběrač si však může snadno splést jahodník s invazivní rostlinou zvanou Jahodka indická. Ta se sice pěstovala jako okrasná rostlina, ale rychle zdomácněla i v přírodě. Na rozdíl od pravých jahod má žluté květy, zatímco jahody kvetou bíle, a její plody rostou vzpřímeně vzhůru. Přestože Jahodka indická není vyloženě toxická, její plody jsou nejedlé a ve větším množství mohou způsobit lehké zažívací potíže. Rozdíl poznáte i podle chuti – jsou bez chuti, mdlé a nepříjemné.
Když borůvky matou tělem
Borůvky jsou považovány za skvost našich lesů. Jsou chutné, zdravé a oblíbené. Ovšem mezi jejich „dvojníky“ patří i rostliny, které mohou být smrtelně jedovaté. Vraní oko čtyřlisté má jeden modrý plod uprostřed čtyřlistého přeslenu, který může nepozornému sběrači připomínat borůvku. Chuť i zápach plodu jsou naštěstí velmi odpuzující, takže případy otravy jsou spíše výjimečné.
Zato Rulík zlomocný představuje opravdové riziko. Jeho plody jsou na první pohled podobné borůvkám, ale rostou na vysoké bylinné rostlině a často po několika kusech. Oproti Vranímu oku chutnají sladce, a to z nich činí extrémně nebezpečnou past především pro děti. Konzumace tří až pěti plodů může být smrtelná. Příznaky otravy zahrnují rozšířené zorničky, sucho v ústech a zrychlený tep. Pokud si nejste jisti, vždy platí: raději nesbírat.
Není bez jako bez
Bez černý je tradiční rostlinou využívanou v kuchyni i lidovém léčitelství. Jeho plody – černé bezinky – jsou však za syrova lehce toxické a je třeba je před konzumací povařit nebo usušit. Kromě plodů lze využít i květenství, které je známé například v podobě smažených „kosmatic“. Zde je ale potřeba být obezřetný, protože v české přírodě rostou i další dva druhy bezu, které už tak bezpečné nejsou.
Bez chebdí má velmi podobné černé bobule, ale na rozdíl od bezu černého se nejedná o keř, nýbrž o bylinu. Právě tento rozdíl – dřevnatý nebo bylinný stonek – je klíčem k rozlišení. Bez chebdí má silnější toxické účinky a jeho použití v potravinářství je nevhodné. V minulosti se sice využíval v lidovém léčitelství, dnes se mu ale při sběru doporučuje vyhnout.
Dalším problematickým druhem je Bez červený, který sice není tak toxický jako chebdí, ale jeho plody jsou rovněž nejedlé. I květenství se může jevit podobně jako u Bezu černého, což může vést k záměně. Poznáte ho podle načervenalého zbarvení spodní strany listů a podle toho, že kvete dříve – už od dubna. Pokud si tedy nejste jistí, který bez před sebou máte, raději počkejte, až vykvete nebo dozrají plody.
Jedovaté krásy na každém kroku
Zahrady, louky i lesy ukrývají spoustu rostlin, které mohou být na pohled krásné, ale na dotek nebo po požití nebezpečné. Mezi nimi jsou nejen výše zmíněné plody a byliny, ale i další – konvalinky, durmany, ocúny nebo náprstníky. Vždy se proto při sběru a poznávání rostlin řiďte pravidlem: co neznám, toho se nedotýkám ani neochutnávám. Učte toto pravidlo i své děti – právě ty bývají nejčastějšími oběťmi náhodné otravy.
I když příroda nabízí mnohé poklady, vždy je třeba k ní přistupovat s respektem a znalostí. Pokud si nejste jisti, raději si ověřte druh v odborné literatuře nebo se poraďte s někým zkušenějším. Jedině tak si můžete přírodu skutečně užít – bez rizika a s jistotou.
