Když listí září

Barevnou proměnu stromů si nejlépe vychutnáte ve smíšeném lese, arboretu či v botanické zahradě. Nezapomeňte si přinést domů zajímavou větvičku, trs jeřabin a mech, základ pro podzimní aranžmá.

Jednotlivé druhy dřevin mění barvu postupně

Barevná podzimní zahrada

Podzim sice nastupuje rok, co rok, ale ani jeden lístek není stejný jako vloni. Konkrétní zbarvení listů totiž závisí na složení půdy a na intenzitě světla.

Existují však druhy a odrůdy dřevin, u nichž je podzimní barevný tón sázkou na jistotu. Vezměte to v úvahu již při jejich výsadbě na zahradu, tak aby byla zajímavá i na podzim.

Pokud máte obavu, že pozemek, který máte k dispozici je na malý, porozhlédněte se po nabídce keřů nebo se zaměřte na menší odrůdy stromů.

Liliovníky nežloutnou naráz, ale postupně a celkem dlouho

Zajímavá je třeba žlutě zářící bříza či exotický jinan dvoulaločný (ginko biloba) a liliovník.

Pestrým mixem od žluté po růžově červenou se rozsvítí zmarličníky nebo některé javory. Ještě více červeně poskytují některé kultivary javoru dlanitolistého, dub červený nebo tmavě purpurový buk Rohanův.

Kromě dřevin můžete zahradu vyšperkovat i za pomoci pnoucích rostlin jako je loubinec nebo hortenzie řapíkatá.

Náš buk lesní na podzim získá barvu mědi a duby či habry sice jen zhnědnou, ale na slunci jsou také pěkné.

Tmavohnědý odstín získávají unikátní listy šácholanu velkolistého, které mohou na délku měřit desítky centimetrů. Škoda jich na kompost – poslouží jako dekorace v suchých vazbách.

Mnoho javorů se barví intenzivně červeně

Opáčko z botaniky

Buňky v listech obsahují vedle zeleného barviva chlorofylu i červená a žlutá barviva, jenomže chlorofyl jejich barvy přebíjí. Když na podzim poklesne intenzita světla, chlorofyl se u většiny druhů stromů začne rozkládat a listy žloutnou, hnědnou nebo červenají.

Na velkém prostoru se s barvami čaruje lépe než na malém

Tvoříme podzimní zahradu

Výrazně barevné podzimní listí vynikne buď na solitérní dřevině, doplněné nízkými keři, nebo na pozadí zeleně jehličnanů.

Bylo by krásné vytvořit na zahradě něco na způsob kanadských smíšených lesů, za kterými se na podzim jezdí opájet tisíce turistů, ale tolik prostoru, aby větší množství listnáčů zbarvených od žluté po červenou mohlo vyniknout, jen tak někdo nemá.

Pokud se vám ale podaří vysadit větší skupinu takovýchto dřevin, nezapomeňte ji přiozdobit i několika stálezelenými keři – cesmínou, tisem, jalovcem. K oživení celku pomůže i výsadba okrasné jablůňky se svými plody vytrvávajícími přes zimu.

Jinan dvoulaločný

Patří mezi nejstarobylejší stromy na zemi. Poměrně brzy zezlátne a jeho lístky se krásně třepetají. Botanici samozřejmě podotknou, že jinan není pravý listnáč, nýbrž příbuzný jehličnanů. Odrůda ‚Mariken je zakrslá verze jinanu, výpěstek s pomalu rostoucími větvičkami a hustou korunou listů. Existuje v podobě nízkého keříku vhodného do skalek. Do menších zahrad se hodí jinan naroubovaný na polokmen nebo na klasický kmen. Osvědčil se i jako nádobová rostlina.

Hrabání listí

Hrábě a kolečko jsou na většině zahrad na podzim nejčastěji používaným nářadím. Tlející listí, symbol zmaru, musí zmizet. Zkusme ale raději přírodu zapřáhnout ve svůj prospěch! Vrstva spadaných listů určitě neprospěje trávníku a cestičkám, o hladině jezírka nemluvě. Na trávníku pod ní mohou bujet plísně, cestičky pohnojené zetlelým opadem snáze zarostou plevelem.

Zato pod keři a stromy, stejně jako na záhonech, bude vrstva listí spíše ku prospěchu. Spadané listí vytvoří izolační vrstvu chránící podzemní orgány rostlin před mrazem. Za sucha funguje jako peřina s vrstvou vzduchu mezi jednotlivými listy, po zvlhnutí začíná tlení, tedy bakteriální rozklad.

A kde něco žije, byť by to byly pouhé bakterie, tam vzniká mírné teplo. Navíc bakterie zcela zdarma vylučují jako odpadní látky dusičnany, fosfáty a další sloučeniny, které bychom jinak museli rostlinám kupovat ve formě umělých hnojiv.

Hrabání listí chce svůj systém a správné nářadí

Jak se nenadřít

Na hrabání listí z cest i z trávníku se nejlépe hodí vějířové pružné hrábě známé mezi lidem zahradním jako „samometka“. Obchody nabízejí i vysavače či fukary na listí, ale ruční práce je přece jen úspornější a šetrnější k životnímu prostředí. Rozumným kompromisem je zejména na větší travnaté plochy sekačka se samosběrem.

Sesbírané listí může putovat na kompost nebo je můžeme přihrnout ke stromům a keřům. Tam se bude pozvolna rozkládat na takzvanou listovku. Tu si můžeme vyrobit i místo kompostu, stačí listí naskládat do prodyšných pytlů, trochu prosypat mletým dolomitickým vápencem a udržovat stále mírně vlhké.

Perpetuum mobile jménem fotosyntéza

Stromy si berou si ze země minerály a vodu a ze vzduchu oxid uhličitý. Na jaře z těchto ingrediencí stvoří desítky kilogramů listů, které na podzim nechají opadat a zetlít. Postupně se tak všechno vrátí na místo svého původu: do země a na jaře se cyklus opakuje. Dá se říci, že listnáče se samy hnojí hnojivem, které si pomocí půdních bakterií a živočichů –vyrábějí.