Pěstitelé se často setkávají s tím, že jinak pěkně vybarvené jablko začíná na slupce vykazovat drobné šedozelené tečky, které se propadají do povrchu a postupně se rozšiřují. Po rozkrojení se ukáže hnědá skvrnitost těsně pod slupkou, někdy o velikosti několika milimetrů, a postižená dužnina může působit až sklovitým dojmem. Nejde však o infekční chorobu, ale o poruchu výživy, které se odborně říká fyziologická skvrnitost neboli pihovitost jablek.
Podstatou problému je nedostatek využitelného vápníku v plodech. Strom ho sice může mít v půdě dostatek, ale v teplých a suchých obdobích se nedokáže efektivně dostat do rychle rostoucích jablek. Porucha se více objevuje u větších plodů, tedy v době, kdy strom nese menší množství jablek a každé roste rychleji. Výskyt významně ovlivňuje průběh léta, zálivka i způsob hnojení.
Které odrůdy trpí pihovitostí nejčastěji
Náchylnost je velmi rozdílná odrůdu od odrůdy, což vysvětluje, proč některé stromy mívají problém každý rok a jiné téměř nikdy. Ze starších odrůd bývají velmi citlivé Angold, Coxova reneta či Dukát. Mezi novější, méně odolné odrůdy patří Bohemia, Rubín, Šampion, Topaz nebo Vanda. Citlivé odrůdy potřebují během sezóny více péče, zejména pokud jde o zálivku a přísun vápníku.
Proč se skvrny objevují tak často a proč někdy způsobují hnilobu
U jablek, která jsou postižena silně, se hnědé skvrny pod slupkou postupně rozšiřují, zasahují hlubší vrstvy dužniny a mohou vést až k jejímu rozkladu. Proto vzniká situace, kdy se jinak pěkné jablko při skladování začne kazit zevnitř. Pokud se skvrny dostanou k jádřinci, jablko rychle změkne a hnije. Proto mnozí pěstitelé raději postižené plody hned zpracují na přesnídávky, kompoty či mošt.
Jak výskyt pihovitosti výrazně omezit
Prevenci je nutné řešit komplexně, protože na vznik poruchy má vliv více faktorů. Základem je udržet rovnováhu mezi bujným růstem a plodností, což znamená nepřehánět hnojení dusíkem a soustředit se na přiměřené zatížení stromu. Důležitá je také sklizeň ve správném termínu a vhodné skladovací podmínky, protože i během uskladnění mohou skvrny pokračovat ve vývoji.
Velkou roli hraje pravidelná zálivka v suchých obdobích. Vláha pomáhá tomu, aby mohl strom přijímat vápník rovnoměrně i do rychle rostoucích plodů. Prospěšné je provádět také udržovací nebo zmlazovací řez, který zlepšuje distribuci živin do celé koruny.
Jak dodat jablkům dostatek vápníku během růstu
U náchylných odrůd se pěstitelé neobejdou bez opakovaného přidávání vápníku přímo na listy a plody ve formě listových hnojiv. Podporují rovnoměrné ukládání vápníku v dužnině, a tím snižují riziko vzniku skvrn. Osvědčují se přípravky jako Calcinit, Campofort Ultra Ca, Folit Ca, Harmonie Kapalný Vápník, Lamag Vápník nebo Wuxal Kalcium. Použít lze také slabé roztoky ledku či chloridu vápenatého.
Aplikace by měla probíhat od poloviny července přibližně do konce srpna. Ošetření je vhodné opakovat tři až pětkrát po deseti až čtrnácti dnech. Začíná se s nižší koncentrací a postupně se přechází na silnější roztoky. Nejdůležitější jsou poslední dvě aplikace těsně před sklizní, protože právě v závěru zrání mají plody největší schopnost vápník přijímat.
Citát odborníků k pihovitosti jablek
Podle ovocnářů je pihovitost jablek jednou z nejběžnějších poruch, která sice neohrožuje strom, ale může výrazně zhoršit kvalitu úrody.
Závěr a doporučení pro nadcházející sezónu
Pihovitost jablek je sice nepříjemná, ale dá se dobře zvládnout, pokud pěstitel pochopí její příčinu. Vyrovnaná výživa, dostatek vláhy, přiměřená násada plodů a pravidelné dodávání vápníku dokážou výrazně omezit výskyt hnědých skvrn i skleněčného vzhledu dužniny. Kdo je trpělivý a dodrží správné postupy, získá zdravější jablka s delší skladovatelností.
