Lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus) patří mezi nejoblíbenější jedlé okrasné rostliny. Je známá zářivými květy v odstínech krémové, žluté, oranžové, červené až vínové a typickými kulatými listy, které připomínají malé lekníny. Výhodou je, že spojuje dekorativní efekt s praktickým využitím v kuchyni a zároveň umí pomoci i v užitkové zahradě.
Rostlina pochází z Jižní Ameriky a v našich podmínkách se nejčastěji pěstuje jako letnička. Roste rychle, zvládne i méně úrodnou půdu a při dobrém umístění kvete od léta až do podzimu. Pro mnoho pěstitelů je to ideální „první jedlá květina“, protože se snadno vysévá ze semene a brzy přináší výsledky.
Druhy růstu a výběr odrůdy podle místa
Při výběru je důležité sledovat, zda jde o keříčkovou, nebo popínavou (převislou) formu. Keříčkové lichořeřišnice jsou kompaktnější, hodí se do truhlíků, menších záhonů a na okraje cestiček. Popínavé typy vytvářejí delší šlahouny, umí přepadat přes okraje vyvýšených záhonů, krásně vyniknou v závěsných nádobách a s oporou mohou růst i po plotu či mříži.
Barva květů je hlavně otázkou vkusu, ale vyplatí se přečíst sáček se semeny: často napoví nejen odstín směsi, ale i charakter růstu. Pokud chcete rostlinu spíš jako jedlý „závoj“ přes okraj záhonu, sáhněte po převislé variantě. Pokud potřebujete pořádek a jasné linie, vyberte keříčkovou formu.
Podmínky pro pěstování: slunce půda a teplota
Lichořeřišnice miluje slunné stanoviště a dobře propustnou půdu. Snese i polostín, ale obvykle potom méně kvete. Naopak na plném slunci při pravidelné zálivce odmění bohatším kvetením a intenzivnější chutí listů i květů.
Zajímavé je, že nepotřebuje přehnaně výživnou zeminu. V příliš „překrmené“ půdě, hlavně s nadbytkem dusíku, často bujně roste do listů, ale květů bývá méně. Pokud ji tedy pěstujete mezi zeleninou, která dostává hodně hnojení, počítejte s tímto posunem a případně ji umístěte na samostatný okraj záhonu.
Je teplomilná a nesnáší mráz. Nejlépe se jí daří v období, kdy jsou dny teplé, ale ne úmorně horké. V dlouhotrvajících vedrech může strádat, zpomalit kvetení a působit unaveně, což se dá zmírnit zálivkou a lehkým přistíněním v nejhorších dnech.
Kdy a jak vysévat lichořeřišnici
Nejspolehlivější je přímý výsev na místo, kde bude kvést. Semena jsou velká, dobře se s nimi pracuje a rostlina obecně nemá ráda přesazování s narušením kořenů. Vysévá se na jaře, typicky od března do května podle počasí, ale ven se vyplatí jít až po odeznění rizika mrazíků.
Půdu nejprve odplevelte a urovnejte. Vytvořte mělké řádky nebo jamky přibližně 2 cm hluboké. Mezi rostlinami ponechte zhruba 25 až 30 cm, aby měly prostor a nepřerůstaly se. Po výsevu semena zasypte, jemně přitlačte a udržujte půdu mírně vlhkou. Klíčení bývá poměrně rychlé, často během jednoho až dvou týdnů.
Rychlejší klíčení: skarifikace a namáčení
Semena mají pevnější obal, který v přírodě brzdí předčasné klíčení. Pokud chcete klíčení urychlit, můžete semínko velmi jemně narušit (například smirkovým papírem) a následně ho přes noc namočit do vlažné vody. Nejde o povinnost, ale v chladnějším jaru to často zvýší úspěšnost a zkrátí čekání na první klíčky.
Péče během sezóny: zálivka, řez a sklizeň
Po vzejití je klíčové nenechat mladé rostliny přerůst plevelem. Jakmile zesílí, bývají už poměrně samostatné. Zálivku přizpůsobte stanovišti: v nádobách a na slunci potřebují pít častěji, v záhoně si obvykle poradí s běžnými srážkami, pokud nejsou dlouhá sucha. Při přemokření a těžké půdě může trpět kořenový systém, proto je odvodnění důležitější než „přelévání“.
Průběžné odštipování odkvetlých květů může podpořit další nasazování poupat, ale není nutné být perfekcionista. Pokud se rostlina příliš rozroste do cest nebo dusí sousedy, šlahouny jednoduše zkraťte a nasměrujte. Lichořeřišnice obvykle dobře regeneruje.
Jedlá květina: jak ji využít v kuchyni
Velké kouzlo lichořeřišnice spočívá v tom, že jedlá je téměř celá. Květy i listy mají výraznou, lehce pálivou pepřovou chuť připomínající řeřichu a hořčičné zeleniny. Díky tomu dokáže oživit i obyčejný salát, pomazánku nebo sendvič.
Květy jsou nejen dekorací, ale i kořením. Stačí pár okvětních plátků a jídlo získá barvu i pikantní „šmrnc“.
Květy se hodí jako jedlá ozdoba na studené talíře, do salátů nebo na polévku těsně před podáváním. Listy můžete použít podobně jako rukolu, jen počítejte s ostřejší chutí. Zajímavé jsou i nezralé semeníky, které se v některých kuchyních nakládají a používají jako alternativa kaparů. Důležité je sklízet jen z rostlin, které nebyly ošetřeny chemickými postřiky určenými pro okrasné pěstování.
Lichořeřišnice jako pomocník v zahradě s opylovači a škůdci
Kromě jedlosti se často zmiňuje její role v přírodní ochraně zahrady. Lichořeřišnice umí přitahovat některé škůdce, například mšice, a tím je „odlákat“ od citlivější zeleniny. Zároveň její květy přitahují opylovače a užitečný hmyz, takže zahrada působí živěji a vyváženěji. Pokud pěstujete saláty, brukvovitou zeleninu nebo fazole, může dávat smysl vysít lichořeřišnici po okraji záhonu jako barevný a funkční lem.
Nejčastější chyby a jednoduché tipy pro úspěch
Nejčastější chybou je příliš úrodná půda a nadbytek hnojení, po kterém rostlina vytvoří spoustu listů, ale málo kvete. Druhou častou potíží je výsev příliš brzy, kdy sazenice poškodí chlad. Třetí problém bývá nevhodné místo: v hlubokém stínu sice přežije, ale ztratí svou hlavní přednost, tedy záplavu květů.
Chcete-li z lichořeřišnice vytěžit maximum, dejte jí slunce, propustnou zeminu, prostor k rozrůstání a možnost přepadat přes okraj nebo šplhat po opoře. Odmění se dlouhým kvetením, jedlými květy a listy a zároveň přidá do zahrady barvu, která působí přirozeně a radostně po celé léto.
Zdroj: Gardenary, Rhs, Veselá bomba, Deník
