Zahrada jako galerie v zeleni
Krajina jihu Čech je zamyšlená, plná pracovitých a svérázných lidí. A zahrada, kterou jsme navštívili, je stejně poklidná jako krajina kolem. Majitelka ji vyšperkovala hortenziemi a dozdobila svými snovými obrazy.
Představte si starý nízký domek s blátivým dvorkem, chlívkem, králíkárnou a trochu zanedbaným sadem. Přesně takové prostředí začala před mnoha lety přetvářet k obrazu svému výtvarnice Renata Klogner Štolbová.
Nejprve bylo třeba domek zvětšit o patro a také do šířky. Nakonec se ještě zvětšil o prosklený prostor – něco mezi zimní zahradou a galérií. Pokud se v čase vrátíme o hodně nazpátek, z původních dispozic pozemku ještě odstraníme chlívek, kůlnu a králíkárny, vše důkladně uklidíme a můžeme se pustit do budování zahrady.
Výtvarnice pochopitelně nemůže být bez světlého ateliéru. Ten tedy vyrostl v návaznosti na zděnou garáž, ale muselo se zasáhnout do modelace terénu. „Byl tu pozvolný svah sahající až k domu,“ vzpomíná paní Štolbová: „V roce 1996, když jsme stavěli zimní zahradu a měli tu bagr, jsme nechali svah směrem k domu odbagrovat, aby byl strmější a vedle domu i nahoře vznikly plošiny. Na té horní plošině pak vyrostl na betonové platformě jednoduchý ateliér jen ze dřeva a skla se dvěma posuvnými dveřmi.“
Protože zimní zahrada vyčnívá o šířku dveří před původní půdorys domu a přichází se k ní po stejně široké plošince, využili majitelé tento prostor ještě k vytvoření zastřešené, ale otevřené verandy. Podle venkovní teploty a podle nálady se dá obdivovat zahrada buď z proskleného vytápěného prostoru, nebo z pohodlné koženkové pohovky na terase.
Barvy si namaluju sama
Renata Klogner Štolbová měla vždy jasno: „Nejsem zahradnice a nebudu. Zahradu mám ráda, chci být zahradou obklopena a k životu potřebuju vidět přírodu, ale včas jsem si uvědomila, že mojí realizací je malba a ne zahradničení.“
Chtěla zahradu prostou, snadno udržovatelnou, ale ne ten typ, jaký se dnes buduje u nových domů ve velkém – uprostřed dokonalý trávník, kolem výsadby zasazené do mulčovací kůry a sestavené podle toho, co je zrovna k sehnání v hypermarketech.
„Můj sen byla zahrada nekomplikovaná, bez zbytečných barevných féerií. Když budu chtít barvy, namaluju si je do obrazu. Chtěla jsem tu mít i prostředí pro obrazy, něco jako galerie v zeleni. Padla jsem si do noty s kamarádkou Mgr. Pavlínou Klímovou z Českého Krumlova. Ta mi dokázala navrhnout a realizovat všechny výsadby tak, že vypadají ozdobně a přitom jsou opravdu nenáročné. Když jsem se dozvěděla, že tu budete fotit a já pocítila potřebu zahradu zušlechtit, stačilo posekat trávu a prostříhat pár přerostlých keřů. Za den byl generální úklid zahrady hotový.“
Galerie v zeleni
Majitelka zahrady se přátelí s mnoha dalšími výtvarníky, třeba ke keramikům Bambasovým to má jen přes pár ulic. Sama maluje některé obrazy na zvláštní podklad – na laminát, takže se je nebojí rozmístit po zahradě. Procházka její zahradou je tudíž jako procházka galerií pod širým nebem.
Stačí vstoupit a vedle stěny garáže s popínavkami na trelážích sedí v záhonu skalníků velmi zamyšlený keramický pierot. Terénní schod před ateliérem je jištěný betonovou zídkou, ale tu zakrývají skalníky a pozornost od ní odvádějí kvetoucí ibišky a keřovité mochny. A také přátelsky se tvářící keramický vlk s typickým rukopisem ateliéru Bambasových a několik váz a dalších nádob z dílny manželů Klimešových i dalších spřízněných duší.
V trávě si sedí i další keramické plastiky a povídají si s obrazy usazenými u paty jabloní nebo zavěšenými na jejich větvích. Jako výborná výstavní plocha poslouží i naštípané dříví, poskládané jednou do kulata, jindy do hranaté zídky. Dovedou nás až k zahradnímu domku v zadní části zahrady. Tady je dílna Luďka Klognera, který tu své manželce připravuje laminátové podklady pro obrazy.
Mám ráda hortenzie
Kapitolou samou pro sebe je zákoutí s hortenziemi před skleněnou stěnou zimní zahrady. Ze zdi shlížejí obrazy paní Renaty na starodávné litinové umyvadlo a pod ním podél zdi roste jedna hortenzie vedle druhé. „Hortenzie ráda maluju a vzplála jsem k nim vášnivým vztahem,“ tvrdí přesvědčivě výtvarnice:
„S dalšími výtvarníky jezdíme do Bretaně a tam jsou krásně modré hortenzie úplně všude, nejen vysazené, ale i v lese. Tady není vápenitá půda, musím jim vápno přisypávat, a jak to není rovnoměrné, kvetou v odstínech od modré po růžovou, což se mi moc líbí. Někdo mi tvrdil, že tahle hortenzie macrophylla tady vymrzne, ale já už sedm let po každých narozeninách přisadím další hortenzii a všechny tu vydržely. S přisazováním budu pokračovat až k trampolíně a pak to možná zahnu do úhlu. Připadá mi to jako úžasná dominanta a nemám potřebu sem přidávat žádné další barvy.“
Za ateliérem probíhá zeď společná se sousedním pozemkem. Na treláži ji popíná zimolez, pnoucí drobnokvěté růžičky nebo jasmín, spodní lem doplňují zahradní třezalky, které momentálně září červenými plody, a keř komule. Konstrukce treláže umožňuje i zavěšení květinových truhlíků, například s bujným rožcem.
Zahradě ale dodávají nenucený půvab zejména stromy. Zadní části vévodí dva ořešáky, najde se tu švestka nebo bohatě plodící aronie. Momentálně se ale svými plody prosazují jabloně. „Odrůda Český soudek opadá hned, ale vzadu máme český rubín a ten vydrží do zámrazu. Vždycky necháváme pár jablek na stromě pro ptáky a taky proto že to vypadá hezky. Občas se tu procházejí sousedovic kočky a já je pozoruju a maluju. Sami domácí zvíře nemáme, zato moje obrazy jsou zvířat plné.“
Pohoda, hlavně pohoda
Proč stojí v zahradě trampolína? „Trampolína je úžasná věc,“ shoduje se výtvarnice se svým mužem, který postavou nezapře sportovní vzdělání. „Jednak rozpohybuje lymfatický oběh, jednak navozuje bezvadné pocity. Endorfiny se vyplavují a člověku je hned líp. To třeba znají afričtí Masajové. Když vás něco naštve, není nad to si zaskákat.“
Sedíme v zimní zahradě obklopeni obrazy plnými zahrad, zvířat, lidí a andělů. Celým domem se mísí ve vzácné shodě malby a artefakty paní Renaty plné křesťanských motivů s oblíbenými věcmi jejího manžela, který zase inklinuje k buddhismu, józe a dalším východním učením. Aby do velkých skel nenaráželi ptáci, nalepili na ně majitelé pestrobarevné ryby a motýly ze zatavených skleněných korálků a zvenčí zavěsili bambusové „lomozítko“ chrastící ve větru.
„Je tu stále kvetoucí Euphorbia, průběžně sem dodávám i další pokojové květiny, takže přírodu tu vnímáme i v zimě. To tu navíc krásně praská v kamnech a zasněžená zahrada s několika posledními jablíčky na stromech je uklidňující. Teď v létě se zase koukáme do samé zeleně. Prostě si tu užíváme pohody, ani moc nechodíme do ostatních místností.“
Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller
