Houby patří mezi nejvyhledávanější dary přírody a Češi je sbírají s velkým nadšením. Méně už se ale mluví o jejich schopnosti vstřebávat z půdy stopové prvky, mezi nimi i těžké kovy nebo radioaktivní látky. Biogeochemické analýzy přitom ukazují, že houby mají v tomto směru zcela výjimečné vlastnosti.
Houby a geologické podloží: silnější vazba, než by se zdálo
Mykologové vysvětlují, že složení hub je těsně spojeno s půdou a horninami, na nichž rostou. Podhoubí dokáže prostřednictvím organických kyselin narušovat horniny a uvolňovat z nich minerální látky. Právě tato schopnost umožňuje houbám získávat živiny, ale zároveň i různé stopové prvky, které se pak v plodnicích hromadí.
Díky tomu mohou být houby využívány i pro detailní geochemické analýzy. Moderní metody, například neutronová aktivační analýza využívající jaderný reaktor, umožňují přesně určit, jaké prvky houby obsahují včetně velmi malých koncentrací.
Které látky mohou houby akumulovat
Houby dokážou ve svých plodnicích shromažďovat celou škálu chemických prvků. Patří mezi ně:
-
těžké kovy – kadmium, rtuť
-
polokovy – arsen, selen, antimon
-
drahé kovy – stříbro, zlato
-
další prvky – zinek, železo, vanad, chlór
U některých druhů je akumulační schopnost mimořádně vysoká, což se projevilo například po havárii v Černobylu. Tehdy se ukázalo, že některé jedlé druhy, například hřib hnědý nebo lakovka ametystová, dokázaly velmi účinně nasávat radioaktivní cesium. Naopak žampiony nebo bedly měly hodnoty o mnoho nižší.
Jak jsou na tom houby dnes
Radioaktivita, která zasáhla části Evropy po roce 1986, už výrazně poklesla. Měření ukazují, že běžné jedlé houby v českých lesích jsou dnes z hlediska radiace bezpečné a ani dlouhodobá konzumace běžného množství představuje minimální riziko. Přirozené radiační pozadí navíc existuje všude kolem nás a lidské tělo si s ním dokáže poradit.
Zajímavostí je, že lokality s přirozeně vyšší radioaktivitou – například oblasti s granitovým podložím – nemají na obsah uranu či thoria v houbách prakticky vliv. Houby tyto prvky neakumulují, přestože mají přirozeně vysoký obsah radioaktivního draslíku, který je součástí všech živých organismů.
Které druhy mohou obsahovat více rizikových látek
Rozdíly mezi druhy jsou značné. Některé houby dlouhodobě prokazují vysokou schopnost vstřebávat určité prvky:
-
čirůvka fialová – může obsahovat více rtuti
-
žampiony (některé volně rostoucí druhy) – vyšší obsah kadmia
-
hřib modračka – zvýšené množství arsenu
U arsenu je navíc důležité, že jeho chemické formy v houbách bývají často málo toxické. Přesto odborníci upozorňují, že modračka obsahuje sloučeninu, která může mít karcinogenní potenciál. Zda ale běžné množství, které by člověk zkonzumoval, představuje reálné riziko, není jednoznačně prokázáno.
Lze rizikové látky z hub odstranit?
Jak radioaktivitu, tak některé prvky lze částečně snížit máčením v horké vodě. Tím však mizí i cenné aromatické látky, kvůli nimž si houby ceníme. Odborníci proto tento postup nepovažují za praktický ani nutný – zvláště v situaci, kdy jsou hodnoty radiace v současných podmínkách zanedbatelné.
Pokud se chce člověk vyhnout zvýšenému obsahu těžkých kovů, doporučuje se nesbírat houby:
-
v místech těžby a zpracování rud
-
u starých hald a strusek
-
ve městech nebo v okolí rušných komunikací
Obecně platí, že houby představují doplněk stravy a běžné množství nepředstavuje zdravotní riziko.
Houby po Černobylu: skutečný obraz situace
Po havárii v roce 1986 byl radioaktivní spad v Evropě velmi nerovnoměrný. Nejvyšší hodnoty byly zaznamenány v místech, kde v době přechodu mraku pršelo. Přesto trvalo několik let, než začaly houby radioaktivní cesium ve větší míře přijímat – nejdříve se totiž muselo dostat do půdy do hloubky, kde se nachází podhoubí.
Měření provedená v tehdejším Československu i pozdější analýzy ukázaly, že kontaminace byla sice lokálně zvýšená, ale pro běžné konzumenty nepředstavovala závažné nebezpečí.
Jsou některé oblasti rizikovější?
Z pohledu radioaktivity podloží nikoliv. Přirozené rozdíly v radiačním pozadí se sice v ČR liší, ale houby neukládají uran ani thorium. Obsah draslíku je sice vyšší, ale ten je přirozenou součástí organismu a není zdravotním rizikem.
Houby jako vědecká práce i osobní záliba
Profesionální mykologové tráví velkou část času sběrem hub pro vědecké účely – často tedy na jedlé druhy nezbývá prostor. Přesto se někteří rádi vracejí k tradičním receptům, suší houby do polévek a omáček nebo je zpracovávají na různé speciality.
