Zdeněk Roller

Zájem o přírodu se se mnou táhne od dětství. Knížky Jaromíra Tomečka a barevné atlasy z edice Oko jsem prostě hltal. Pak mě knížka Ludvíka Součka „Jak se světlo naučilo kreslit“ nasměrovala i k fotografování, na jehož začátcích byl fotoaparát vlastnoručně vyrobený z krabice. Když mě pak na vysoké škole okolnosti přivedly ke spolupráci s fakultním časopisem, bylo o mém následujícím osudu definitivně rozhodnuto. Učitelství je pro mě dodnes priorita i hobby, ale bez publicistiky a fotografování by mi něco chybělo. V posledních deseti letech pronikám do krás a fíglů spojených se zahradami. A ten stav, kdy už je člověk celkem odborník, ale ještě pořád nachází něco nového, je úžasný.