Hortenzie zdobí i po odkvětu
Hortenzie je jméno vzniklé z latiny a znamená něco jako „patřící na zahradu“. Dnes se prodávají i pokojové kultivary, ale na zahradě to hortenziím přece jen sluší víc. Nejsou vůbec tak křehké, jako jejich jmenovkyně, komtesa z Babičky od Boženy Němcové.
Pokud chcete získat přehled o druzích a kultivarech hortenzií, doporučujeme příjemnou procházku Dendrologickou zahradou v Průhonicích u Prahy, cestovatelé si mohou zajet i do vídeňského Palmenhausu v Schönbrunnu.
Co je hortenzie
Hortenzie se do Evropy dostaly z Dálného Východu. V přírodě většinou vytvářejí podrost v lesích. Pod jménem hortenzie si většina z nás představí modře nebo růžově kvetoucí hortenzii velkolistou. Do stejného rodu ale patří bezmála 80 dalších druhů a některé z nich potkáte i na našich zahradách.
Co mají všechny druhy hortenzií společného? Unikátní květy. Uprostřed květenství jsou plodné květy s pěti malými kališními i korunními lístky. Po obvodu květenství pak objevíme neplodné velké květy, které mívají jen čtyři kališní lístky. Ano, ty barevné plátky vytrvávající i na uschlých lodyhách jsou neopadavé lístky kalichu, který bývá u ostatních květin zelený.
Jak na ně
Vaše zahradní hortenziová komtesa oslní, ale jen na správném místě. Hortenzie žije velmi dlouho a ty druhy, které vykvétají ze starého dřeva, se pozvolna rozrůstají. Jejím vysazením tedy do zahrady umístíme barevnou a tvarovou stálici, kterou navíc není lehké s něčím dalším kombinovat.
Všechny druhy prosperují na lehkých kyselejších půdách s přiměřeným množstvím humusu. Vápno jim vysloveně škodí, přehnojení také. K zalévání je ideální dešťová voda.
Nebojte se trs hortenzií velkolistých před zimou seříznout tak dvacet centimetrů nad zemí. Pupeny umístěné těsně u země ale nesnášejí mráz, takže je přikrýváme chvojím, slámou nebo vrstvou listí. Vyšší, spíše keřovité druhy sázíme na chráněné místo, aby jim nepomrzly pupeny umístěné na větvích.
Hortenzie velkolistá je klasika
Tradiční hortenzii velkolisté svědčí polostín a dostatek vláhy. Její květy mění zbarvení podle kyselosti půdy. Výrazně kyselá reakce uvolní z půdních minerálů hliník nezbytný pro vznik modrého zbarvení. Hortenziové trsy v méně kyselých půdách budou kvést jen růžově. Proto se pro ně prodává speciální hnojivo s hliníkem.
Hortenzie velkolistá je do značné míry stínomilná a kvete v pastelových barvách. S čím ji tedy kombinovat? Například čechravy se do jejího sousedství příliš nehodí pro odlišný habitus. Z vyšších rostlin můžeme k hortenziím velkolistým přisadit vděčné funkie neboli hosty, kapradiny, případně ozdobné traviny včetně půdopokryvných nízkých bambusů. Také další půdopokryvné rostliny se hodí. Můžeme použít pachysandru, vrbinu nebo břečťan. Tyhle rostliny si poradí i v kyselé půdě.
Bílá kráska
Hortenzii stromkovitou si můžete na dálku splést s některou kalinou. Dorůstá výšky dospělého člověka a kvete bíle. Je také spíše stínomilná.
Hortenzie stromkovitá je spíše keř a uplatní se jako solitér nebo jako součást keřového lemu kolem výsadby stromů, zejména kolem jehličnanů. Na pozadí jejich neměnné zeleně se bílé květy hortenzie příjemně rozzáří. Před masivní hortenzii stromkovitou sázíme spíše vyšší a barevně odlišné rostliny, například zvonky kopřivolisté, orlíčky, dlužichy nebo čechravy.
Kužele květů zářící na slunci
Vysoká je i hortenzie latnatá, která má netypická květenství kuželovitého tvaru. Nebojí se slunce a vytváří časem celé houštiny. Je vhodné ji seřezávat, aby se příliš nerozrostla a aby více kvetla. Její obrys je rozvolněnější, ne tak kompaktní jako u předchozích dvou druhů.
Hortenzii latnatou můžeme sázet na slunnější místa a k jejím hroznům bílých květů se hodí prakticky cokoli. Její rozevlátá silueta si říká o podobně nepravidelné keře a vyšší trvalky. Může sousedit se zákulou, veigelií, čechravami, keřovitými třezalkami nebo růžemi a samozřejmě také se světlomilnějšími hostami, travinami a s kapradinami. Hezký kontrast k ní vytvoří tmavolistá ruj vlasatá nebo líska.
Hortenzie, která se ráda pne
Zmíníme se ještě o hortenzii řapíkaté, která je pro mnoho lidí překvapením. Je totiž popínavá a svými bílými květenstvími připomíná kalinu nebo černý bez. Snáší i stín, dokáže se pnout po čemkoli. Máte-li na pozemku přírodní skálu, tahle statná popínavka ji za několik let úžasně zkrášlí. Hortenzie řapíkatá je dřevina a vydrží vám desítky let, jen je rozumné vysadit alespoň dvě rostliny.
Hortenzii řapíkatou necháme pnout po zdi, treláži, pergole nebo po starých stromech. Můžeme ji zkombinovat s břečťanem nebo se zimolezy. Protože její listy na podzim po uschnutí zhnědnou, v kombinaci s přísavníkem by tolik nezaujala.
Text: Radka Borovičková
Foto: Zdeněk Roller
