V malé ložnici se často bojuje o každý centimetr. Postel, skříň, komoda, noční stolek a do toho ještě okno, dveře a topení. Právě radiátor ale bývá kámen úrazu, protože když se postel natlačí příliš blízko, nemusí jít jen o nepohodlí. Může se zhoršit kvalita spánku, měnit proudění vzduchu v místnosti a citlivějším lidem se může hůř dýchat. Nejde o strašení, spíš o praktické pravidlo, které pomůže udržet teplo příjemné a vzduch snesitelný.
Proč není dobré mít postel nalepenou na topení
Radiátor funguje tak, že ohřívá vzduch, který pak proudí vzhůru a postupně se rozlévá po místnosti. Jakmile mu do cesty postavíte postel těsně k topení, proudění se brzdí a teplo se začne hromadit tam, kde ho nechcete, tedy přímo u lůžka. Výsledkem může být přehřátý kout, sušší vzduch a nepříjemný pocit, že vám „jde teplo na hlavu“. Sucho v ložnici navíc často dráždí sliznice, což se projevuje škrábáním v krku, kýcháním nebo nočním kašláním. U lidí, kteří už mají alergie nebo potíže s dýcháním, to může být ještě výraznější.
Doporučená vzdálenost mezi postelí a radiátorem
Jako rozumné minimum se uvádí mezera zhruba 20 až 30 centimetrů mezi postelí a radiátorem. Takový prostor obvykle stačí, aby se teplý vzduch z topení mohl zvedat a cirkulovat, místo aby se hromadil v jednom přehřátém pruhu vedle matrace. Když je postel přímo u radiátoru, teplo proudí na tělo, prostor se lokálně vysušuje a spánek bývá neklidnější.
Prakticky to znamená, že i když se do ložnice nic nevejde, je lepší z postele „ukrojit“ pár centimetrů prostoru jinde, než topení úplně odstínit. Topení pak nepracuje tak efektivně, místnost se vyhřeje nerovnoměrně a vy se budíte v suchu a přetopení.
Jak postel v malé ložnici rozumně poskládat
Pokud to dispozice dovolí, vyplatí se nechat posteli pohodlný přístup. Ideál je možnost obejít ji ze tří stran, v menších místnostech často stačí dvě. Když se přístup zúží jen na jednu stranu, začne být ložnice nepraktická a snadno se sklouzne k tomu, že se postel natlačí tam, kde zrovna překáží nejméně, typicky k radiátoru.
Důležité je také myslet na dveře. Postel by neměla zasahovat do dráhy otevírání, protože pak se v prostoru špatně pohybuje a proudí tudy vzduch, který může v noci působit jako nepříjemný průvan. U skříní je často lepší posuvné řešení, protože nekrade další místo pro manipulaci.
Pokud je ložnice opravdu malá, někdy pomůže dát postel do rohu a uvolnit tak zbytek stěn pro další nábytek. V takovém případě ale hlídejte, aby radiátor nezůstal úplně „za postelí“ bez prostoru pro proudění vzduchu. I malá mezera je lepší než úplné zakrytí.
Kam s hlavou a co dělat, když jiná možnost není
Hodně udělá i samotná poloha spaní. Když už musí být postel blízko topení, snažte se nastavit lůžko tak, aby vaše hlava nebyla v těsném sousedství radiátoru. Často je příjemnější postel natočit bokem, než mít radiátor přímo u čela. Ať už zvolíte jakékoli řešení, vždy pomůže pravidelně větrat a hlídat vlhkost v ložnici, protože přetopený suchý vzduch je pro dýchání nejhorší kombinace.
Za rozumné rozpětí vlhkosti v ložnici se obvykle považuje 30 až 50 procent. Pokud klesáte níž, může se objevit vysychání sliznic, a pokud jdete dlouhodobě výš, zase roste riziko plísní. Ve chvíli, kdy se vám nedaří s prostorem hnout, právě větrání a vlhkost bývají nejrychlejší záchrana.
Co si z toho odnést do praxe
Nejjednodušší pravidlo zní, nelepte postel přímo na radiátor a nechte mezi nimi aspoň malou mezeru. Doporučených 20 až 30 centimetrů pomůže proudění vzduchu i tomu, abyste nespali v přetopeném a vysušeném koutě. Když k tomu přidáte rozumné větrání a hlídání vlhkosti, budete mít mnohem větší šanci na klidnější spánek a pohodlnější dýchání, i když máte ložnici malou.
Zdroj: Healthline, HealthLine, WarmlyYours, Léčit.cz, LivHospital
