Batáty, často označované jako sladké brambory, jsou ve skutečnosti hlízy tropické rostliny povijnice batátové (Ipomoea batatas) z čeledi svlačcovitých. S klasickými bramborami jsou příbuzné jen vzdáleně, což je poznat nejen na chuti, ale i na způsobu pěstování. Zatímco brambory se běžně sázejí z hlíz, batáty se zpravidla předpěstovávají z řízků, takzvaných „slips“, případně z mladých sazenic. Rostlina vytváří dlouhé plazivé nebo popínavé výhony, které v teple rychle rostou a snadno zaplní záhon i nádobu.
Batáty pocházejí z oblastí Střední a Jižní Ameriky a do Evropy se dostaly už v 16. století. Dnes patří k důležitým plodinám v Asii, Africe i Americe. V našich podmínkách se jim může dařit také, jen je potřeba respektovat jejich nároky: milují teplo, slunce a pravidelnou vláhu a nesnášejí mráz.
Odrůdy a barvy dužniny
Batáty nejsou jen „oranžové“. Hlízy se liší tvarem, velikostí i barvou slupky a dužniny, od bílé a krémové přes žlutou a oranžovou až po fialovou. Právě barva často napoví i využití v kuchyni. Oranžové typy bývají výrazně sladší a po upečení krásně vláčné, světlejší typy mohou působit „bramborověji“ a lépe držet tvar. Kromě hlíz stojí za pozornost i olistění, některé rostliny mají listy dekorativní, někdy s fialovým nádechem, a hodí se i do nádob na terase.
Úspěch při pěstování batátů obvykle nestojí na „zázračné odrůdě“, ale na tom, zda rostlina dostane dostatek tepla, světla a vláhy po dostatečně dlouhou dobu.
Kde a jak batáty pěstovat v českých podmínkách
Batáty nejlépe prospívají tam, kde se drží stabilní teplo: ve skleníku, fóliovníku, pařeništi nebo alespoň v chráněném koutě zahrady u zdi. Ideální jsou teploty zhruba v rozmezí 21–26 °C, což je důvod, proč venkovní pěstování může být v chladnějším létě rizikové. Pokud je sázíte venku, vyplatí se využít dočasnou ochranu, která zvedne teplotu u půdy a prodlouží sezónu. Batáty lze pěstovat i v nádobách, ale je třeba počítat s častější zálivkou a přihnojováním.
Půda by měla být hlubší, humózní, propustná a zároveň schopná držet vláhu. Těžké, zamokřené půdy zvyšují riziko neúspěchu a deformovaných hlíz. Před výsadbou pomůže zapracování vyzrálého kompostu nebo dobře zetlelého hnoje. Batáty dovedou vytvořit bohatou nadzemní hmotu, ale hlízy narostou hlavně tehdy, když se rostlina dlouhodobě „necítí ve stresu“ z chladu a sucha.
Předpěstování: slips, řízky a sazenice
Nejběžnější je start z řízků. Po doručení se slips nebo mladé sazenice vysazují do květináčů se substrátem a drží se v teple a na světle, aby rychle zakořenily. Někdo nechává slips nejprve zakořenit ve vodě, teprve potom je sází do zeminy. Důležitá je rovnoměrná vlhkost, nikoli přemokření, a také ochrana před chladným průvanem.
Vlastní řízky lze získat i z uskladněných hlíz: hlíza se na jaře nechá narašit v teple a vlhku, a jakmile jsou výhonky dostatečně dlouhé, odříznou se a nechají zakořenit. Tato metoda je užitečná, pokud máte osvědčené hlízy z minulého roku a chcete si rozmnožit stejné rostliny.
Výsadba na stanoviště a rozestupy
Na konečné místo se batáty přesazují až tehdy, když je půda prohřátá a nehrozí mrazíky, typicky po „zmrzlých“. Předtím je vhodné rostliny postupně otužit. Do záhonu se sází s dostatečným odstupem, protože výhony rychle dorůstají délky přes metr. V nádobě je ideální jeden silný jedinec na jeden větší květináč, aby měl prostor pro tvorbu hlíz a aby šla udržet stabilní vlhkost substrátu.
Batáty lze nechat plazit po zemi, nebo je vést po opoře. Vedení do výšky šetří místo a zlepší přístup při zálivce, zároveň ale rostlina potřebuje vyvazování. Ať zvolíte jakýkoli způsob, klíčové je, aby měly listy dost slunce.
Zálivka, mulč a hnojení
Batáty patří mezi „žíznivé“ plodiny. V období veder, hlavně v nádobách, mohou vyžadovat zálivku i denně. Pokud rostlina strádá suchem, hlízy se špatně nalévají a úroda bývá drobnější. Pomáhá mulč z kompostu, který omezí odpar a zároveň postupně přidává živiny. Ve volné půdě, která byla dobře připravená organickou hmotou, často není nutné výrazné přihnojování, zatímco v květináči se vyplatí pravidelně přidávat hnojivo s vyšším podílem draslíku, které podporuje tvorbu hlíz.
Řez, růst a využití listů
Batáty nevyžadují klasický řez. Pokud se ale výhony příliš rozrostou mimo vymezený prostor, lze je zkrátit. Mladé listy a vrcholky výhonů se dají využít v kuchyni podobně jako špenát, což je příjemný bonus: i když hlízy narostou skromněji, zelená část může posloužit jako sezónní listová zelenina.
Sklizeň a krátké „zahoření“ pro lepší skladování
Sklizeň přichází obvykle po čtyřech až pěti měsících pěstování, nejčastěji v září až na začátku října, když nať žloutne a zasychá. Důležité je sklidit před prvním mrazem, protože chlad hlízy poškozuje. Hlízy mají jemnou slupku, proto je při dobývání potřeba opatrnost a práce s vidlemi nebo šetrné vysypání nádoby. Poškozené kusy je nejlepší rychle spotřebovat.
Po sklizni se vyplatí nechat batáty několik dní v teple a suchu, aby slupka zaschla a zpevnila. Přesto obvykle nevydrží skladování tak dlouho jako brambory. Pravidelná kontrola uložených hlíz pomůže včas vyřadit kusy, které měknou nebo začínají zahnívat.
Batáty v kuchyni: od hranolků po kaši
Syrové batáty mohou působit méně výrazně a někdy i lehce nahořkle, ale tepelná úprava z nich udělá jemnou, nasládlou přílohu. Skvělé jsou pečené ve slupce s máslem, jako pyré, do krémových polévek i do sladkých receptů. Žluté a pevnější typy se často hodí na smažení na hranolky nebo chipsy, ale je dobré je podávat hned, protože rychle měknou. Díky vyššímu obsahu škrobu se z batátů dá vyrábět i mouka a v mnoha zemích nahrazují klasické brambory v každodenní kuchyni.
Nutriční přínos a proč je zařadit do jídelníčku
Batáty obsahují významný podíl sacharidů a vlákniny, dále minerální látky jako draslík, vápník a fosfor a vitaminy skupiny B a vitamin C. Oranžově zbarvené odrůdy bývají ceněné pro obsah provitaminu A. V jídelníčku se uplatní jako sytá příloha i jako surovina, která přirozeně zvýrazní chuť pokrmů bez nutnosti velkého doslazování. Pokud chcete plodinu, která propojí užitek a trochu exotiky, batáty jsou jedna z nejvděčnějších voleb.
