Kachna, která snese 150 vajec a přitom hlídá zahradu před slimáky

Indický běžec je kachna, která na první pohled zaujme vzpřímeným postojem připomínajícím tučňáka. V zahradě však není jen pro parádu. Patří mezi nosná plemena a při dobré péči dokáže od jara do podzimu snést přibližně 150 vajec. Mnoho chovatelů si ji ale pořizuje hlavně jako přirozenou ochranu proti slimákům, protože běžci dokážou jejich výskyt výrazně zredukovat až na minimum. Zároveň působí klidně a přátelsky, takže se lidé často nebojí mít je v blízkosti dětí. V některých domácnostech navíc pomáhají i s údržbou výběhu, protože při pastvě umí oslabit vytrvalé plevele včetně bršlice, a mohou být také zdrojem lehčího masa.

Vzhled, velikost a zbarvení

Kačer mívá zhruba okolo 2 kilogramů, kachny bývají o něco drobnější. U čistokrevných jedinců existuje více barevných rázů, od bílé a černé přes hnědé či modré odstíny až po různé varianty divokého zbarvení. Barva peří často souvisí i se zbarvením zobáku a běháků. V praxi se ale velmi často setkáte s jedinci, kteří jsou barevně promíchaní v důsledku křížení různých rázů. Při dobré péči se mohou dožívat přibližně 12 až 15 let, takže jde o dlouhodobý závazek.

Výběh a pohyb po zahradě

Indičtí běžci potřebují prostor. Ideální je umožnit jim pohyb po celé zahradě a pozemek zabezpečit oplocením. Malý uzavřený dvorek, kde se rychle vytvoří bláto, je pro ně nevhodný. Ráno obvykle nadšeně vyrazí na obchůzku terénu, prohledávají mulč, zkoušejí půdu zobákem a zanechávají po sobě drobné důlky. Nehledají jen slimáky, ale i další bezobratlé, jako jsou larvy, červi, mouchy, brouci nebo žížaly. Dokážou se i odlepit od země a chytit hmyz ve vzduchu, když je k tomu příležitost.

Co udělají s okrasnými a užitkovými rostlinami

Díky nižší hmotnosti většinou neničí okrasné záhony tak jako těžší drůbež. Zeleninu obvykle cíleně nevyhledávají, přesto se může stát, že jemné sazenice při kontrole slimáků pošlapou, zejména pokud chováte větší hejno. Některé druhy je nezajímají, jiné si ale dokážou zamilovat a pak je umí rychle oškubat. Praktickým řešením je chránit lákavé záhony jednoduchou bariérou, třeba nízkým ohrazením z větví. Pokud potřebujete vymezit prostor, kam nemají chodit, často stačí nízký plůtek přibližně kolem 40 centimetrů, který respektují.

Krmení musí být poctivé a stále dostupné

Základ tvoří kvalitní krmivo, které by měly mít k dispozici průběžně. Osvědčené jsou kompletní granule pro kachny doplněné obilím, typicky pšenicí. Důležitý je také přísun vápníku, takže se hodí vápenný grit a v době snůšky i drcené skořápky. Vedle krmítka se vyplatí mít nádobu s říčním pískem, který pomáhá v žaludku rozmělnit potravu. Jídelníček lze občas zpestřit namočeným pečivem, vařenou rýží nebo těstovinami, vždy však neochucenými. Zbytky kořeněných jídel nejsou vhodné a kachny o ně zpravidla ani nestojí.

Voda na koupání i k zapíjení soust

Běžci vodu potřebují, ale nepotřebují rybník. Postačí menší nádrž, například stará vana nebo dětský plastový bazének, z něhož se musí bezpečně dostat ven. Koupání je součástí jejich hygieny a péče o peří, ve vodě se také rádi páří a viditelně si ji užívají. Zásadní je i voda u krmení, protože kachny běžně zapíjejí téměř každé sousto, což platí dvojnásob při konzumaci ulepených slimáků.

Kachník jako jistota přes noc

Indičtí běžci jsou hejnová zvířata, proto je vhodné pořídit minimálně dva kusy, aby nebyli sami. Na noc potřebují bezpečný kachník, nejčastěji dřevěný, se suchou podestýlkou z hoblin, pilin, slámy nebo sena. Orientačně se počítá asi jeden metr čtvereční na dva běžce, při odchovu mláďat je potřeba prostoru víc. Kachník je nutné pravidelně čistit a udržovat v suchu. Přes den zvládnou i prudký déšť, ale nocování musí být chráněné před větrem, mrazem a hlavně predátory.

V zimě je důležité, aby ve výběhu nebylo trvalé bláto. To může na běhácích přimrzat a způsobit kulhání, v horších případech i trvalé potíže. Nechat běžce nocovat volně na zahradě nebo v nezajištěném přístřešku je risk, protože dříve či později se může objevit kuna, liška nebo jiný predátor. Zabezpečené zavírání na noc je proto rozumná prevence, podobně jako u slepic.

Líhnutí a rodičovské chování

Často se uvádí, že indičtí běžci nemívají silný pud sezení na vejcích, a proto se jejich chov ve velkém spoléhá na umělé líhně. V praxi však existují i kachny, které vejce samy vysedí a o kachňata se umějí příkladně starat. Sezení trvá zhruba 28 dní. Někdy je pozoruhodné i chování kačera, který se v době hnízdění drží poblíž, jako by hlídal. Pokud se hejno dočasně méně pohybuje po zahradě, může se také stát, že se slimáci začnou z okolí znovu více stahovat, protože běžná kontrola terénu na čas poleví.

Původ plemene a proč vypadá právě takhle

Indický běžec je domestikovaná forma kachny divoké a jeho kořeny sahají do jihovýchodní a východní Asie. Jde o staré plemeno, které vznikalo i přirozeným křížením bez cíleného zásahu člověka. Do Evropy se kachny s nápadně vzpřímeným držením pravděpodobně dostaly už v 16. století, kdy je námořníci vozili na lodích jako praktický zdroj vajec a masa. Dnešní typický vzhled, tedy lahvovitý trup nesený téměř svisle, běháky posunuté více dozadu a hlava s delším, plochým čelem, byl následně dotvořen šlechtěním v Anglii a Německu v průběhu 19. a 20. století. Právě tato stavba těla jim umožňuje překvapivě rychlý pohyb po souši, díky němuž jsou na zahradě tak výkonnými hledači potravy.

Zdroj: Runner Duck, Fresh Eggs Daily, Pestrá zahrada