
Lečo patří k nejznámějším pokrmům střední Evropy a v českých kuchyních zdomácnělo stejně přirozeně jako jiné sezonní klasiky. Přitom jeho základ je až překvapivě prostý: rajčata, paprika a cibule. Když ale zvolíte kvalitní zeleninu a nepokazíte ji zbytečnými zásahy, vznikne výrazné, šťavnaté a lehce syté jídlo, které voní létem. Právě jednoduchost je na leču největší přednost, protože na výsledku je hned poznat, jaké suroviny jste použili a jak jste s nimi zacházeli.
Proč lečo někdo miluje a jiný odmítá
Lečo má pověst jídla, které rozděluje domácnosti na dva tábory. Často za to ale nemůže samotný recept, nýbrž špatná příprava, například převařená zelenina bez chuti nebo zahuštění, které udělá z lehkého pokrmu těžkou směs. Správně uvařené lečo je rychlé, zvládne ho i začátečník a díky šťávě z rajčat působí svěže. Nejlépe chutná v létě, kdy je k dispozici zelenina ze zahrady či trhu, a zároveň se hodí i do zásoby, protože se dá snadno zavařit na pozdější měsíce.
Jaké suroviny vybírat a co lze přidat navíc
Rajčata volte co nejzralejší, klidně i měkčí, protože právě ta pustí nejvíc šťávy a dodají intenzivní chuť. Papriky se tradičně používají světlé, ale skvěle funguje i červená kapie, která přidá sladkost. Cibule tvoří chuťový základ a pokrmu dodá hloubku, i když ji můžete vynechat, pokud vám vadí. Na restování se hodí olej, ale kdo chce plnější, domácí chuť, sáhne po sádle. Lečo se dá snadno upravit podle strávníků, někdo přidává uzeninu, jiný vajíčka, která jídlo zjemní a zvýší jeho sytivost.
Poměr, který drží chuť i strukturu pohromadě
Osvědčeným pravidlem je poměr 4 díly rajčat, 4 díly paprik a 1 díl cibule. Díky tomu nebude směs ani příliš vodová, ani naopak suchá a hutná. Důležité je nepřilévat vodu, protože rajčata tekutiny uvolní dost. Stejně tak se vyplatí vyhnout zahušťování moukou, jíškou nebo podobnými triky, které otupí chuť zeleniny a udělají z leča úplně jiné jídlo.
Osvědčený postup bez zbytečných komplikací
Zeleninu nejprve připravte tak, aby šla do pánve ve správném pořadí. Cibuli oloupejte, papriky omyjte a zbavte semínek, rajčata také omyjte. Cibuli a papriku krájejte na plátky, rajčata na větší kusy, aby se během dušení postupně rozpadala. V hlubší pánvi rozpalte tuk a cibuli nechte zesklovatět, čímž vytvoříte voňavý základ. Poté přidejte papriku a krátce ji poduste, aby změkla, ale neztratila barvu. Následují rajčata, sůl a pepř, a vše se dusí pod pokličkou zhruba deset minut, dokud se chutě nespojí a zelenina nezměkne.
Kdy přidat klobásu a kdy vajíčka
Pokud chcete lečo s klobásou, nakrájejte ji a přidejte až ke konci, aby se jen prohřála a zůstala šťavnatá. Vajíčka se dávají úplně nakonec, kdy je do směsi jen opatrně vmícháte a necháte je pod pokličkou zatáhnout. Výsledkem je jemnější konzistence a sytější porce, aniž by se ztratila zeleninová chuť.
Podávání a využití během roku
Nejčastěji se lečo jí s čerstvým chlebem, který dobře nasaje šťávu. Skvělé je ale i s rýží nebo s bramborami, podle toho, na co máte chuť. V létě potěší jako rychlý oběd, v zimě jako připomínka sezony, pokud máte lečo připravené ve sklenicích.

Krátce z historie a zajímavostí
Kořeny leča sahají do Maďarska, i když podobné pokrmy existují v různých kuchyních od Balkánu po Středomoří. Písemné zmínky se objevují na začátku 20. století a původně se podávalo jako doplněk k masu. Samotné označení lecsó se začalo používat kolem roku 1914 a podle jedné z verzí vzniklo zkomolením slovenského slova všeličo.
Pravé maďarské lečo se neředí vodou ani nezahušťuje moukou, protože šťáva má vzniknout přirozeně z rajčat.
U nás se dříve někdy zahušťovalo strouhankou, což už dnes působí spíš jako historická zajímavost. V Itálii najdete příbuznou peperonatu, která často počítá i s česnekem a bylinkami. Tureckou obdobou je menemen, kde se kromě zeleniny běžně objevují vejce a někdy i sýr. Ať už zvolíte čistě zeleninovou variantu, nebo přidáte uzeninu či vejce, lečo zůstává poctivým důkazem, že i z mála ingrediencí může vzniknout skvělé jídlo.
Zdroj: Jidlo.cz, Recept.sk

Jsem vášnivý pěstitel s dlouholetými zkušenostmi, které vycházejí z rodinné tradice mého dědečka Jiřího Vlasáka. Ten se celý život věnoval pěstitelské produkci i šlechtění nových odrůd keřů a svou lásku k zahradničení předal i mně. Miluji pobyt na zahradě a vše, co s ní souvisí. Mimo hlavní sezonu se věnuji bytové floristice a pěstování pokojových rostlin.
Sociální sítě: F / X