Život se psem přináší spoustu radosti, ale také okamžiky, kdy jde jeho chování tak trochu proti vám. Neustálé žebrání, hlasité štěkání, ničení věcí nebo neustálé šmejdění u popelnic patří mezi nejčastější zlozvyky, které mohou psa ohrozit a majiteli vzít hodně energie. Přitom většina problémů nevzniká z ničeho – pes obvykle pouze reaguje na to, co jsme mu dlouhodobě a mnohdy nevědomky umožnili.
Pokud chceme, aby pes fungoval vyrovnaně, musíme být trpěliví, důslední a klidní. Pes potřebuje jasné hranice. Když je máte vy, má je i on – a jeho chování se začne měnit.
Jak odnaučit žebrání a vytvořit zdravé rituály
Žebrání je jeden z nejrozšířenějších psích zlozvyků. Vypadá roztomile, ale vede k neustálému loudění, přibírání na váze, a často i k problémům s trávením. Pokud s žebráním bojujete až u dospělého psa, mějte trpělivost – náprava může trvat týdny i měsíce.
První krok je jednoduchý: nikdy nedávejte psovi jídlo od stolu. Ani kousek. Ani když „se tak hezky dívá“. Pokaždé, když pes něco dostane, upevní si, že loudit má smysl. Stejně důležité je odmítat piškoty a pamlsky od cizích lidí. Pes si pak rychle zvykne obtěžovat každého kolem sebe.
Když začne žebrat, pošlete ho na jeho místo. Jeho pelíšek se stane klidovou zónou, kde má čekat, nikoliv prosit. Pes se tím učí, že ticho a klid se vyplácí, ne hlasitá pozornost.
Co dělat s „degustací“ odpadků
Pes, který venku slídí kolem odpadků nebo sbírá zbytky jídla z chodníku, si může přivodit vážné zdravotní komplikace. Přesto jde o přirozené chování – jeho divocí předci se museli živit tím, co našli. Úkolem majitele je to bezpečně usměrnit.
Necukejte s vodítkem, nekřičte a nevrhejte se k němu. V panice by pes jídlo jen rychle spolkl. Učte ho povel „Fuj“ a „Dej“. Až jídlo pustí, odměňte ho zdravým pamlskem – pochopí tak, že vyplatí se poslechnout.
Pokud pes stále bere věci ze země, je čas na preventivní řešení: náhubek v problémových lokalitách. Ochraní ho před otravou i před nepříjemnostmi.
Štěkání doma a separační stres
Štěkání, demolování bytu nebo vykonání potřeby doma bývá u psů známkou stresu. Zvlášť když jsou sami. Nejčastěji jde o problém zvaný separační úzkost, tedy strach z odloučení.
Pes se musí naučit, že odchody a příchody jsou normální součástí dne. Proto se s ním nelučte přehnaně, neukazujte velké emoce a po návratu domů ho ihned nehladíte ani neuklidňujete. Počkejte, až se zklidní. Pes se učí podle vašeho chování – když jste vy klidní, bude i on.
Samostatnost budujte postupně: nejprve minuty, poté desítky minut, později hodiny. Před odchodem psa pořádně vyvenčete a unavte. Únava je někdy nejlepší terapeut.
Pomáhá také nepodporovat trvalé „přilepení“ psa na majitele. Společné spaní v posteli nebo neustálé nošení si o kontakt říká o problémy. Pes musí mít možnost fungovat bez vás.
Výcvik který posiluje sebevědomí psa
Odborníci připomínají jednoduché pravidlo: pozitivní posilování. Pes si říká o úkol, vy mu ho zadáte, pes splní, následuje pochvala a pak odměna. Právě tak se buduje spolupráce a jistota, že pes ví, co se po něm chce.
Pejsek, který má jasná pravidla a stabilní rituály, je mnohem méně náchylný ke zlozvykům. Cítí se bezpečně, rozumí světu kolem sebe a ví, na co se může spolehnout.
