Květák patří do čeledi brukvovitých a botanicky je známý jako Brassica oleracea. V zahradě se obvykle pěstuje jako jednoletá zelenina, i když je to ve skutečnosti rostlina dvouletá a kvete až ve druhém roce. V našich podmínkách však zpravidla na záhoně nepřezimuje. Konzumní část tvoří hlavně růžice, tedy zkrácené květní výhony, které mohou být bílé, zelené, fialové i oranžové. Využít se dají také listy. Rostliny bývají vysoké přibližně 40 cm a mají zelené olistění.
Stanoviště a teplotní podmínky
Pro úspěch je zásadní slunné místo. Ve stínu se růžice často nevyvíjejí dobře, případně se nevytvoří vůbec. Květáku prospívá mírná teplota, přičemž dlouhodobé výkyvy mu škodí. Krátkodobě snese mrazík zhruba do -5 °C, ale samotné růžice jsou citlivější a mohou být poškozené už kolem -2 °C.
Pokud teplota klesá pod 10 °C, může květák reagovat tvorbou velmi drobných růžiček nebo předčasným vybíháním do květu. Naopak při vedrech nad 25 °C má tendenci nasazovat hodně listů a růžice zůstávají malé. Proto se vyplatí plánovat výsadbu tak, aby hlavní období tvorby růžic neprobíhalo v největších vedrech.
Jaká půda je pro květák nejlepší
Květák vyžaduje živnou, humózní zeminu, která drží vláhu, ale není přemokřená. Ideální je půda obohacená větší dávkou kompostu. Vyhovuje mu reakce od mírně kyselé po mírně zásaditou, přibližně pH 6,4 až 7,5. Na chudých nebo rychle vysychajících půdách často zakládá malé růžice a kvalita sklizně klesá.
Výsev a předpěstování sazenic
Květák se nejčastěji pěstuje z předpěstované sadby. V chladnější části roku se semena vysévají do květináčů, v teplejším období lze použít i venkovní pařeniště nebo záhon pro předpěstování. Termíny výsevů se liší podle toho, zda míříte do skleníku, pod textilii, nebo přímo do volné půdy. Pro velmi rané pěstování se začíná už v lednu, běžné jarní výsevy pokračují od února do května a pro letní či podzimní sklizeň se seje ještě na přelomu května a v první polovině června.
Výsadba a místa pěstování
Daří se mu v zeleninové zahradě, na vyvýšených záhonech, ve skleníku i ve fóliovníku. Vhodná je i výsadba pod netkanou textilii, která pomáhá stabilizovat mikroklima a částečně brání některým škůdcům. Obecně platí, že rané a polorané odrůdy sklízíte nejrychleji, ale jejich růžice bývají menší než u středně pozdních a pozdních typů.
Zálivka a udržení rovnoměrné vlhkosti
Zálivka má být pravidelná a spíše mírná, ale hlavně stabilní. I když má květák poměrně dobře vyvinuté kořeny, na nedostatek vody reaguje citlivě a typickým následkem jsou malé, řídké růžice. Půda by měla zůstávat stále lehce vlhká, nikoli rozbahněná. Kolísání vláhy se často projeví i na kvalitě hlávek.
Hnojení a důležité živiny
Květák patří mezi zeleninu s vyššími nároky na živiny, proto je klíčové připravit záhon před výsadbou. Nejlépe prospívá v prvním roce po hnojení chlévským hnojem. Použít lze čerstvý hnůj zapracovaný na podzim, případně granulovaný, který se dá aplikovat i na jaře. Během pěstování je vhodné přihnojovat přibližně každých 7 až 14 dní, zejména v období intenzivního růstu.
V hobby podmínkách se osvědčuje i pomalu působící přírodní výživa, například biohumus. Pro tvorbu kvalitních růžic jsou důležité také stopové prvky, zejména bór a molybden. Jejich nedostatek se může projevit slabým vývojem růžic a celkovým strádáním rostlin.
Choroby, škůdci a nejčastější problémy
Květák je jen středně odolný a může ho potrápit více chorob i škůdců. Z chorob se objevuje například čerň brukvovitých, kýl košťálovin nebo padání klíčních rostlin. Často však nejde jen o patogeny, ale o stres z prostředí. Nedostatek vody, příliš nízká nebo naopak vysoká teplota mívají za následek zakrnělé růžice.
Ze škůdců mohou rostliny poškozovat housenky, mšice, dřepčíci, květilky a další druhy typické pro brukvovité. Na záhonech se někdy přidává i okousání zvěří, například zajíci. O to důležitější je prevence, dobré střídání plodin a nepěstovat květák opakovaně na stejném místě v krátkých intervalech.
Využití v kuchyni a nutriční přínosy
Květák se hodí na vaření, dušení i pečení, často se používá do polévek a zapékaných jídel. Díky tvaru růžic se uplatňuje také jako dekorativní prvek na talíři. Z hlediska výživy je ceněný pro obsah vitaminů skupiny B, dále vitaminu C a K, a také minerálních látek, jako je draslík, železo, hořčík, fosfor či zinek. Obsahuje i síru, která je příčinou typického aroma při tepelné úpravě.
Zajímavé odrůdy a barevné varianty růžic
Při výběru můžete sáhnout po klasických bílých typech i po barevných kultivarech. Oblíbené jsou například fialové Di Sicilla Violetto, bílé Igloo nebo Pionier, dekorativní žlutozelené Romanesco Natalino či zelené Verde di Macerata. Barva růžic je nejen efektní, ale často zpestří i kuchyňské využití.
Původ a zkušenost z praxe předků
Předpokládá se, že květák pochází z oblasti Středomoří. V českém a polském prostoru byl známý už v 18. století a pěstitelé si všímali, že se mu nedaří každý rok stejně. Staré zahradnické poznatky zdůrazňovaly význam nové půdy a doporučovaly květák nevysazovat opakovaně na stejné místo dříve než zhruba po třech letech. Tato rada platí i dnes, protože pomáhá omezit únavu půdy a tlak chorob typických pro košťáloviny.
Zdroj: Niepodlewam, RHS
