Srpnové poklady, kolem kterých většina lidí chodí bez povšimnutí

Srpen je období, kdy se léto láme do své pozdní fáze a v krajině rychle přibývá jedlých pokladů. Dozrávají plody v živých plotech i na okrajích lesů, byliny jsou plné chuti a některé rostliny už začínají nasazovat na semena. Kdo rád sbírá, má teď skvělou příležitost využít vše, co je dostupné, ještě než se naplno přihlásí podzim. Ať už se procházíte kolem železnice, po polních cestách, v parcích nebo u lesa, většinu zmíněných druhů lze najít i bez dlouhých výprav.

Bezpečnost na prvním místě: vždy stoprocentně určete rostlinu, sbírejte mimo znečištěná místa a berte jen tolik, aby zbylo pro zvěř i další sběrače.

Ostružiny a další plody pozdního léta

Ostružiny

Ostružiny patří k nejdostupnějším srpnovým plodům, protože keře najdete téměř všude, hlavně v živých plotech, na okrajích lesů a podél cest. Nejlepší jsou lesklé, plné a tmavé kuličky, které se snadno oddělí od stopky. Tvrdé nebo načervenalé plody ještě nechte dozrát. V kuchyni se hodí do drobenkových dezertů, do ovesné kaše i do smoothie, případně je můžete naložit do octa nebo do ginu a připravit sezónní macerát. Praktické je sbírat spíš ráno, kdy nejsou plody změklé horkem, a počítat s trny při manipulaci.

Z nutričního pohledu jsou ostružiny ceněné pro obsah vitaminu C, vlákniny a antioxidantů včetně antokyanů. Právě ty přispívají k ochraně buněk před oxidačním stresem a ostružiny se často zmiňují i v souvislosti s podporou paměti a celkové kondice organismu.

Bezinky

Plody bezu černého se sbírají, jakmile jsou sytě tmavé až fialové. Zelené nebo červené kuličky nejsou vhodné, protože mohou v syrovém stavu dráždit trávení. Bezinky se tradičně zpracovávají tepelně, nejčastěji do sirupu, džemu, vína nebo domácího koncentrátu. Chuťově si rozumí i s jablky a ostružinami, například v koláčích a drobenkách.

Bezinky mají v lidové tradici pevné místo v období nachlazení. Obsahují vitamin C a řadu antioxidantů, často se uvádí přítomnost quercetinu a antokyanů. V praxi se používají zejména pro podporu imunity a dýchacích cest, obvykle ve formě sirupu.

Jednoduchý bezinkový sirup

Na přípravu se hodí přibližně půl kilogramu čerstvých bezinek a litr vody, koření jako skořice a hřebíček, kousek zázvoru a podle chuti citron. Bezinky nejprve oddělte od stopek, vyhoďte nezralé kusy a vše dobře propláchněte. Pak je v hrnci povařte s vodou, zázvorem a kořením zhruba půl hodiny až čtyřicet minut tak, aby se tekutina zredukovala přibližně na polovinu. Po mírném zchladnutí směs přeceďte přes jemné sítko nebo plátno a plody lehce vymačkejte, aby pustily šťávu. Med nebo jiné sladidlo je vhodné vmíchat až do vlažné tekutiny, aby se zbytečně neničily cenné látky v syrovém medu. Hotový sirup nalijte do sterilních sklenic a uchovávejte v lednici, případně si část zamrazte v menších dávkách.

Jeřabiny

Jeřáb ptačí poznáte podle svazků jasně červených plodů, které visí na stromech v parcích, u cest i v lesních lemech. Jeřabiny se sbírají zralé, ale téměř vždy se tepelně upravují, protože syrové bývají výrazně hořké a obsahují látky, které se vařením snáze odbourávají. V kuchyni se z nich připravuje želé, které se skvěle hodí k sýrům nebo ke zvěřině, případně se přidávají do čatní a do ochucených octů.

Z hlediska užitku se jeřabiny oceňují pro vitamin C a tradiční spojení s podporou trávení. Po uvaření se jim připisují i mírně svíravé a zklidňující účinky.

Planá jablka

Plané nebo drobné jabloně se objevují v remízcích, u starých sadů, v živých plotech i u silnic. Plody bývají malé, tvrdé a velmi kyselé, ale na zavařování jsou ideální. Díky vysokému obsahu pektinu z nich snadno vznikne želé, výborně fungují i v čatní nebo jako přísada do směsných marmelád z plodů živých plotů. Část úrody lze také nakrájet a usušit, případně využít k výrobě domácího jablečného octa.

Planá jablka přirozeně obsahují pektin, který se běžně spojuje s podporou trávení a zároveň pomáhá při zahušťování zavařenin. Najdete v nich také polyfenoly a obvykle i vitamin C a draslík.

Ořechy a zelené listy do kuchyně

Lískové ořechy

Lísky na okrajích lesů a v mezích začínají v srpnu nabízet první oříšky v zelených obalech. Vyplatí se sbírat včas, protože jakmile ořechy dozrají, často je rychle objeví veverky. Ořechy můžete jíst syrové, opražit je pro výraznější chuť, rozemlít na mouku nebo použít do pečení, granoly i domácích ořechových krémů.

Lískové ořechy jsou známé vysokým podílem kvalitních tuků, především mononenasycených. Dále obsahují vitamin E, hořčík, vitaminy skupiny B a vlákninu, přičemž se často uvádí i jejich možný přínos pro hladinu cholesterolu.

Bršlice kozí noha

Bršlice se objevuje v zahradách, parcích, na okrajích cest i v podrostu a mnoho lidí ji zná jako úporný plevel. Pro kuchyň se ale dají využít mladé listy, které ještě nejsou tuhé ani hořké. Hodí se krátce podusit podobně jako špenát, přidat do polévek, omelet nebo slaných koláčů, případně smíchat s dalšími listy do zelených směsí.

V tradičním bylinářství se bršlice spojuje s podporou kloubů a s mírně odvodňujícím působením. Zároveň obsahuje vitamin C a minerální látky, často se zmiňuje draslík a vápník.

Rychlá bršlice na česneku s citronem

Na pánvi rozpalte olivový olej nebo máslo, krátce a jemně zahřejte nasekaný česnek a hned přidejte omyté, nahrubo nakrájené mladé listy bršlice. Za občasného promíchání je nechte pár minut zavadnout, dokud nezměknou. Nakonec je dochuťte solí, pepřem a citronovou šťávou. Kdo má rád výraznější chuť, může přidat špetku chilli nebo trochu muškátového oříšku.

Květy a byliny pro čaj i domácí péči

Prvosenka

Prvosenka jarní je typická spíš pro jaro, ale v chladnějších oblastech nebo po vydatných deštích může někdy vykvést znovu i později. Najít ji lze na okrajích lesů, ve vlhčích trávnících a v mezích. Sbírají se světlé žluté květy a mladé listy. Květy se často používají čerstvé jako ozdoba salátů, dezertů nebo nápojů, případně se kandují. Listy lze přidat do směsi jarních zelenin, i když bývají jemně chlupaté.

V tradici se prvosenka zmiňuje pro mírně zklidňující efekt a souvislost s napětím, bolestmi hlavy nebo horším spánkem. Obsahuje saponiny a flavonoidy, kterým se připisuje potenciálně protizánětlivé působení.

Řebříček

Řebříček roste na loukách, mezích, u polí i na sušších travnatých místech. Poznáte ho podle jemně zpeřených listů a plochých okolíků drobných bílých až narůžovělých květů. Na jídlo se sbírají hlavně mladé listy, ideálně ještě před kvetením, a květy se využívají do čajů, tinktur nebo macerovaných olejů. Do salátu stačí malé množství, protože má výraznou chuť. V létě je oblíbené i kombinování s mátou a bezovým květem do osvěžující směsi.

Řebříček má dlouhou historii v lidovém užívání, často se spojuje s trávením, s podporou prokrvení a s péčí o pokožku. Bývá popisován jako protizánětlivý a antiseptický, při zevním použití se tradičně uvádí u drobných ran, a v bylinných směsích se objevuje i v souvislosti s podporou při nachlazení.

Nálev z řebříčku

Květy sbírejte za sucha v čistém prostředí a usušte je mimo přímé slunce, aby zůstaly aromatické. Na jeden hrnek stačí zhruba lžíce sušených květů, případně dvě lžíce čerstvých. Přelijte vroucí vodou, nádobu zakryjte a nechte louhovat přibližně deset až patnáct minut. Poté sceďte a podle chuti přidejte med nebo plátek citronu.

Jak si srpnové úlovky užít i později

Pozdní léto je ideální na zavařování, sušení, mražení i na přípravu sirupů a ochucených octů. Díky tomu si můžete chuť srpna uchovat na týdny až měsíce dopředu. Každá procházka se navíc může stát malým připomenutím sezónnosti, protože sběr přímo propojuje kuchyni s tím, co se děje venku v krajině.

Sbírejte ohleduplně, vybírejte čisté lokality, rostliny vždy bezpečně poznávejte a neničte stanoviště. Když necháte část úrody na místě, odmění se vám příroda i příště a zároveň podpoříte místní živočichy, pro které jsou plody a semena důležitou potravou.

Zdroj: The National Allotment Society, Veronica ekologicky institut