Mrkev a petržel patří k nejpoužívanějším druhům kořenové zeleniny v české kuchyni. Bez jejich chuti a vůně se neobejde mnoho polévek, omáček ani zeleninových směsí, a využití mají také ve studené kuchyni. Kromě širokého použití přinášejí i nutriční přínos a při správném pěstování i skladování dokážou zásobit domácnost na dlouhé měsíce.
Mrkev jako dvouletka a co od ní čekat
Mrkev je dvouletá rostlina z čeledi miříkovitých a v záhonu dokáže přečkat zimu. Ceněná je hlavně pro obsah β-karotenů, zároveň dodává vlákninu a antioxidanty a podporuje hospodaření těla s cholesterolem. Z hlediska využitelnosti živin je často vhodnější tepelná úprava, protože napomáhá lepšímu uvolnění některých látek.
V kuchyni se nezpracovává jen kořen, ale i nať, která se často přidává do vývarů a při vaření se vyvaří. Oblíbená je raná mrkev typu karotka, ta však bývá hůře skladovatelná. Pro plnější chuť a delší uchování se hodí také odrůdy kónického tvaru, například typy Chantenay nebo Kuroda, které bývají šťavnaté a sladké.
Petržel kořenová i listová a její přednosti
Petržel je rovněž dvouletá miříkovitá rostlina. Pro její typickou chuť jsou důležité silice obsažené ve všech částech. Kromě toho v ní najdeme vitamíny a minerály, listy obsahují i významné množství kyseliny listové a petržel je zároveň zdrojem provitamínu A. Stejně jako u mrkve se často uvádí, že po tepelné úpravě ji tělo dokáže lépe zpracovat.
Nať petržele se v kuchyni využívá velmi často, mnohem více než nať mrkve. Pěstovat lze petržel kořenovou i listovou, přičemž listová může mít listy hladké nebo kadeřavé. K dispozici jsou rané i pozdní odrůdy a právě pozdní bývají nejlepší pro skladování. Mezi známé odrůdy patří například Olomoucká dlouhá, Hanácká, Jadran nebo Osborne.
Stanoviště a půda rozhodují o tvaru kořenů
Obě zeleniny se nejčastěji pěstují na záhonech. Na balkon nebo menší terasu se příliš nehodí, protože pro kvalitní kořen je potřeba větší hloubka půdy. Výjimkou je listová petržel, které stačí běžný truhlík, protože nevytváří výrazný kořen. Pokud ale máme vyvýšený záhon s dostatečnou výškou, lze v něm zkusit i mrkev a kořenovou petržel.
Mrkev i petržel nejsou mimořádně náročné na stanoviště, zásadní je však dobře prokypřená půda. V lehčí a kypré zemině se kořeny lépe protahují do hloubky a mívají pravidelnější tvar. Důležité je také nepěstovat je v čerstvě vyhnojené půdě. Pokud bychom vysévali do místa, které bylo na podzim silně hnojené, kořeny by častěji praskaly a větvily se, což snižuje použitelnost i skladovatelnost. Ideální je výsev nejdříve rok po hnojení, tedy do takzvané druhé nebo třetí tratě.
Kdy a jak vysévat, aby porost dobře vzešel
Mrkev i petržel lze vysévat na jaře pro letní a podzimní sklizeň, v létě pro přezimování a brzkou jarní sklizeň, případně na podzim tak, aby semena přečkala v půdě a na jaře vyklíčila dříve. U rané mrkve je možné výsev rozložit do delší části sezony podle potřeby postupné sklizně.
Výsev se provádí do řádků vzdálených zhruba 20 až 25 centimetrů, přibližná hloubka setí bývá okolo dvou centimetrů. Protože jsou semínka drobná, je výhodné šetřit osivem už při setí, aby se později nemuselo tolik jednotit. Pomoci mohou malé secí pomůcky. Existují také semena na pásku ze škrobu nebo papíru, která se v půdě rozloží, a výhodou je rovnoměrnější rozestup bez nutnosti jednocení. Tato varianta ale bývá dražší.
Domácí alternativou je příprava pásku z toaletního papíru, na který se semínka přichytí v požadovaných rozestupech pomocí bílku. Po výsevu je vhodné zeminu přihrnout, jemně přitlačit a pak záhon důkladně, ale opatrně zalít, aby se semena nevyplavila.
Zálivka podle stáří rostlin a prevence větvení kořenů
V začátcích je klíčové udržovat půdu přiměřeně vlhkou, aby rostliny rovnoměrně vzešly a dobře zakořenily. Jakmile mají sazeničky přibližně deset centimetrů, je na místě se zálivkou šetřit a zalévat hlavně při delším suchu. Pokud už se zalévá, má to být vydatně a do hloubky, aby si kořeny zvykly hledat vodu níže.
U mrkve je mělké, časté kropení rizikové. Když se vlhkost drží jen u povrchu, rostlina se snaží čerpat vodu z horní vrstvy a kořen může začít více větvit. Petržel k větvení obvykle netíhne tolik, přesto i u ní platí, že hlubší zálivka je pro kořenové druhy přirozenější.
Jednocení, pletí a praktické využití natě
Při ručním setí bývá jednocení téměř nutné. Rostlinky se ponechávají přibližně po čtyřech centimetrech, přičemž se vyplatí nechat spíše silnější jedince, i kdyby rozestupy nebyly dokonale pravidelné. Jednocení zároveň pomáhá omezit konkurenci mezi rostlinami a zlepšuje tvar kořenů.
Vzešlé přebytky není nutné vyhazovat. Mladé vyjednocené rostlinky lze dobře omýt, nechat oschnout, svázat po několika kusech a zamrazit na pozdější použití do vývaru nebo jiných tepelně upravovaných jídel. Nať petržele se dá nasekat a zamrazit zvlášť, aby byla rychle po ruce jako dochucení polévek i dalších pokrmů.
Stejně důležité je pletí a kypření. Po dešti prokypřená půda méně vysychá a lépe dýchá. Mrkev sice dokáže vytvořit kořen i při určité konkurenci plevelů, ale spoléhat na to se nevyplácí, protože v zaplevelených záhonech se často drží více škůdců.
Škůdci a choroby a jak porost chránit
Mrkev i petržel mohou být napadány škůdci, kteří poškozují listy sáním a zároveň škodí v kořenech, kde vytvářejí nepravidelné chodbičky. Jednou z účinných forem ochrany je zakrytí porostu bílou netkanou textilií, kterou lze později v sezoně odstranit. Použití chemických postřiků je možné, ale je vhodné pečlivě zvážit, zda je skutečně nutné.
V porostech se mohou objevovat i mravenci a slimáci. Pro oba škůdce existují přípravky i v šetrnějších variantách. Slimáky lze omezovat také pomocí domácích pastí. Z chorob se u těchto plodin zmiňují především plísně, proti nimž se používají přípravky určené k ochraně rostlin. Pokud nejde o bio varianty, je nutné hlídat ochranné lhůty, u listové petržele je proto vhodné postupovat obezřetně. Prevencí je nepěstovat mrkev a petržel na podmáčených místech.
Sklizeň podle termínu výsevu a správná manipulace
Mrkev se obvykle sklízí častěji, protože její vegetační doba bývá kratší. Sklizeň obou druhů může probíhat postupně podle potřeby. Listová petržel se řeže průběžně a často vydrží i do dalšího roku, dokud nezačne kvést.
Pořadí sklizní se odvíjí od termínu výsevu. Obvykle se nejdříve vybírají letní výsevy, poté podzimní a nakonec jarní výsevy téhož roku. Kořeny se vyrývají rýčem nebo rycími vidlemi a je důležité je nepoškodit, protože poranění zhoršuje skladování. Po vytažení je vhodné co nejdříve odstranit nať, aby z kořene neodčerpávala vláhu. Nať lze odkroutit, šetrnější bývá ostré seříznutí tak, aby se nezasáhlo do kořene.
Uskladnění, aby vydržely až do jara
Mrkev i kořenová petržel patří mezi zeleninu, která se dá při dobrých podmínkách uchovat dlouho. Část úrody lze přechodně zahrnout hlínou ve skleníku nebo pařeništi, je však potřeba počítat se spotřebou před silnými mrazy. Pro delší skladování se hodí sklep, kde se kořeny ukládají do přepravek a prokládají například novinovým papírem.
Velmi dobře fungují také piliny. Kořeny se mohou zapíchat svisle do beden s pilinami, které pomáhají udržet zeleninu v dobré kondici. Při správném uložení zůstává mrkev pevná a vitální tak, že i na konci zimy může vypadat téměř jako čerstvě vytažená ze záhonu.
Zdroj: Pestrá zahrada, Savvy Gardening
